Současný svět umí být pořádně divoký. V jednu chvíli o vás píše časopis Forbes a další média jako o geniálním investorovi s neuvěřitelnou schopností rozmnožovat spravovaný majetek, a o pár měsíců později už sedíte na výslechu v Národní centrále proti organizovanému zločinu, kde se z vás snaží dostat, kam jste si vybrané peníze ulili.
Takový je ve zkratce příběh Ondřeje Janaty. Člověka, který se svou společností Growing Way přesvědčil čtyři tisíce lidí, aby mu svěřili jejich úspory, že s nimi bude obchodovat. Celkem se tak Janata dostal přibližně k 1,5 miliardě korun. Jak se teď ale ukázalo, prostředky nebyly geniálně investovány na světových trzích, jak se jejich majitelé domnívali. Ondřej Janata si z nich předně pořídil luxusní živobytí a následně nastartoval klasické letadlo, tedy odborně řečeno Ponziho schéma. Z vybíraných prostředků uspokojoval investory, kteří naskočili dříve. Je to podvod starý jako lidstvo samo, a přesto neustále funguje. Janatův “úspěch” je toho nejnovějším příkladem.
Tato kauza má však přeci jen zajímavější pozadí než řada dalších obdobných podvodů. Zatímco na jiné šejdíře média často upozorňují dopředu a jim se peníze snaží získávat expertům navzdory, v případě Ondřeje Janaty to bylo jinak. Tomuto “geniálnímu investorovi” se podařilo získat pozitivní pozornost médií, která z nějakého důvodu ignorovala veškeré svítící kontrolky a vesele psala o “mladém géniovi, který investicemi vydělal stovky milionů a teď ke zbohatnutí pomůže i vám”. Tak ve zkratce vyznívala většina článků, jež publikovaly různé weby, ale také třeba česká mutace časopisu Forbes na svém serveru.
Forbes v dubnu publikoval článek s titulkem Začínal v pubertě, dnes na burze točí stamiliony. Dnes už článek nelze dohledat, protože ho redakce smazala a místo něj umístila omluvu, ve které si sype na hlavu to, že si Janatu lépe neprověřila a jeho příběh považovala za čistokrevnou “success story”. Pravidelní čtenáři Forbesu dobře ví, že takové příběhy má tento časopis rád a obvykle si neklade žádné kritické otázky. Teď na to však doplatil, stejně jako řada lidí, kteří si článek přečetli, uvěřili mu a s Janatou začali investovat.
Článek Forbesu popisoval Janatův fond jako svého druhu perpetuum mobile na peníze, aniž by si kladl otázky, jak mohl osmadvacetiletý muž sestrojit něco takového, co se ještě nepodařilo nikomu na světě. A kdo tvrdil, že ano, byl dříve či později usvědčen jako podvodník. Symptomatická je tato pasáž článku, který lze stále dohledat ve webovém archivu: “Ve fondu to nefunguje tak, že když by klient chtěl nakoupit ropu, Ondřej mu ji na burze koupí. To musí jít do jiných brokerských firem. Klient mu svěří peníze a on jich investuje podle uvážení. Zákazníkům za to slibuje až třicetiprocentní roční výnos a je nutné podotknout, že i když má fond více zaměstnanců, Ondřej je jediným, kdo strategii a příkazy na burzách realizuje.“
Z článku se tak dozvídáme, že kdo bude bezmezně věřit Janatově genialitě, může se těšit na 30% výnos ročně. Jen se nesmí moc ptát. To však v poslední době někteří klienti začali dělat a celý podvod vyšel najevo. Ukázalo se, že nejenže obchody nerealizoval žádný ze zaměstnanců Growing Way, ale ve skutečnosti neobchodoval ani sám Janata. Peníze pouze protáčel a přesměrovával.
Každý zkušenější investor by při podobných pohádkách zbystřil. Dobře totiž ví, že peníze na stromech nerostou a zhodnocení ve výši desítek procent ročně je většinou náhodou, než že by ho někdo dokázal realizovat na pravidelné bázi.
Měl by to vědět i časopis Forbes, který se prezentuje jako luxusní magazín pro movitou klientelu. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. Pokud by se radami redaktorů tohoto časopisu řídili ti nejbohatší, svůj majetek by zřejmě rychle ztratili. Časopis reálně cílí na skupinu takzvaný “wannabee millionaires”, tedy lidí, kteří sní o tom, že jednou zbohatnou a rádi si čtou nejrůznější podobné příběhy o tom, jak se to jiným podařilo. Třeba právě Ondřeji Janatovi. Čím jednodušší recept, tím lepší. Z tohoto pohledu byl pro Forbes Janata ideálním produktem.
Není přitom sám. Forbes se v minulosti rád věnoval také podnikání Michala Mičky a jeho holdingu kolem značek Pietro Filipi a Kara. Jak známo, Mička velkolepě zkrachoval a nechal za sebou miliardové dluhy a sám na sebe vyhlásil bankrot. Bohužel netratily jen velké banky, ale i drobní investoři do jeho dluhopisů. Zájem o Mičku a jeho firmy přitom Forbes do značné míry podporoval svými oslavnými texty, ve kterých už se ale nezabýval Mičkovou minulostí, jež spočívala ve finančním poradenství doslova na hraně a možná někdy i za hranou zákonů, jak upozornil třeba magazín Reportér. Neupozornil ani na to, že je tento byznys financován z velké části na vysoce rizikový dluh.
Foto: Shutterstock
Naletěl podvodníkovi, neeee, naletěl zřejmě podvodníkovi!!!