Přemýšleli jste někdy nad tím, jak se stravovali naši předci? Co bylo obvyklou součástí jídelníčku lidí za první republiky? Toto období našich dějin považujeme za zlatou éru. Praha byla gastronomickým centrem a lidem se žilo krásně. Nebo ne? Co jedli v zemědělských a dělnických rodinách? Na čem si naopak pochutnávali rodiny úředníků a učitelů?
Život za první republiky? Lišil se podle společenského postavení
Ačkoliv v černobílých filmech z období první republiky je život vykreslován jako z pohádky, nebylo tomu tak u všech společenských vrstev. Sice skončila první světová válka a lidé se začali mít lépe, ale život rozhodně nebyl tak růžový, pokud jste žili v rodině zemědělce či dělníka. Pojďme se zaměřit na jídelníček typický pro jednotlivé vrstvy společnosti za první republiky.
Zemědělské rodiny byly o chlebu, knedlících a luštěninách
Rodiny zemědělců, které trávily celé dny na poli a péčí o dobytek, rozhodně neměly na růžích ustláno. Jejich dny byly fyzicky náročné a začínaly již za úsvitu. Skladba jejich jídelníčku ale byla poměrně pestrá a jídelníček byl vyvážený. K snídani se v rodinách zemědělců podával chléb a bílá káva. Krajíc chleba si s sebou brali zemědělci také na pole, kde jej posvačili. K obědu se tradičně podávali zeleninové polévky, pokrmy z luštěnin, brambory, knedlíky a kaše s ovocem. Protože potřebovali zemědělci spoustu živin, aby měli sílu a energii, k večeři se podávaly buď zbytky od oběda, brambory na všechny způsoby nebo polévky. Výhodou života na vesnici byl snadný přístup k potravinám. Přísun čerstvého ovoce a zeleniny byl zajištěn blízkostí sadu a polí a díky pravidelným zabijačkám si zemědělci pochutnali také na mase. Ovšem to se v jídelníčku vyskytovalo maximálně jednou do týdne.
Chudý jídelníček dělníků
Horší přístup k potravinám měly dělnické rodiny. I přes tvrdou práci, kterou dělníci vykonávali, patřili k nižším třídám společnosti. Což se samozřejmě odráželo také na jejich jídelníčku. Nebyl moc pestrý ani bohatý na živiny. Klasikou byl krajíc chleba s bílou kávou k snídani, stejně jako tomu bylo u zemědělských rodin. K obědu dělníci zhltli polévku a klasické tučné pokrmy bez přidané hodnoty, kterými jsou například vdolky, bramboráky a knedlíky s omáčkou. Večeře v dělnických rodinách byly studené a nijak složité. Maso se na jídelním stole vyskytovalo málokdy, protože bylo drahé.
Učitelé a úředníci se měli skvěle
Střední třída, která se skládala převážně z učitelů a úředníků, si žila o poznání lépe než rodiny zemědělců a dělníků. Protože tito zaměstnanci brali vysoké platy, manželky zpravidla zůstávaly v domácnosti a výjimkou nebyla ani přítomnost služebných. V rodinách spadajících do střední třídy se tak vyvářelo a hodovalo. Maso se nevyskytovalo na stole pouze jednou do týdně, ale i dvakrát a víckrát. Samozřejmostí byla pestrost jídel, přísun pečiva, čerstvého ovce a zeleniny. Příslušníci majetných rodin chodili často do restaurací, kde zkoušeli nové pokrmy. Novinkou byly vídeňské řízky, karbanátky, sýry ze zahraničí a také cizokrajné ovoce, zejména banány a pomeranče. Na trhu se rovněž začaly objevovat chlebíčky a dámy z vyšších vrstev se rády účastnily čajů o páté.
Přestože dobové filmy vykreslují dobu první republiky v nejlepších barvách, ne všichni si mohli dovolit chodit do restaurací, užívat si luxus dvou teplých jídel denně a zkoušet nové potraviny a pokrmy. Nejlépe na tom rozhodně byli rodiny učitelů a úředníků, jejichž jídelníček byl rozmanitý a vyvážený. Zemědělci měli sice poměrně kvalitní stravu, ale vykoupenou těžkou prací a dělnické rodiny měli jídelníček zdaleka nejhorší.
Foto: Shutterstock, zdroje: Novinky, Lidovky
Tak jo. Stejně tu nikdo nechodí, tak se jen tak,, vyblbnu”.
Psaní a občas mluvení s přáteli mi pomáhá od stresu z dnešní odporné doby mystifikací a lží a polopravd. Ne, že by to byl nový trend, ale je to intenzivnější. Kdyby jste to náhodou někdo četl, nebuďte hned ke mě přísní a co hůře sprostí nesouhlasíte li. Nemusíte. Není to dogma a nebiju se do hrudi za jedinou pravdu. Od takového jednání tu jsou jiní kádři dnes.
Tak tedy. Kdo psal tento článek? Nějaký pamětník té doby? Už bude letitý…
No, nepamatuji taktéž, ale můj děd ročník 1921 (již po smrti v lese, při sbírání hub) tuto dobu žil. A vyprávěl. Mmjn. byl ročník co musel za 2 světové do Reichu povinně na práci.
Ale zpět. Vždy, když vzpomínal na dětství a dospívání odplivnul si. První republika? Říkal. Nikdy více. Byl z dělnické rodiny a pak vyrůstal v rolnické v Datyních u FM u své tety po smrti rodičů. Lékařská péče, nebyla dostupná všem totiž.
Chodil většinou bos. I v zimě. Když si chtěl ohřát promrzlé nohy, tak nejlépe ve chlévě v právě vyloučené kravské moči. Byla to prý pro zebající nohy slast.
A jídlo? No tehdy neumřel. Až v 90 tých letech. Ale na vyskakování to nebylo.
Nesnášel( a nebyl sám) toho pana symbola,, demokracie” s kterým se rád oháněl (a s jeho jakýmisi odkazy) později Havel. Dva z jednoho cechu zednářského. Proč tedy ne, že? Stejné koníčky.
Co nám však o jeho prezidentování náš dědeček říkával prezentovat veřejně nebudu. Fakt si to netroufnu. Jsem pouze rád za to, že nemusím béééčet s davem obdivovatelů, kteří o něm jen četli a slyšeli převážně z médií.
Tak asi tak. No.
Můj děd byl velmi morální člověk. Měl srdce a celkově byl dobromyslný a pravdomluvný. Znal jsem ho leta. Budu věřit jemu.
První republika je nejhezčí ve filmech. Třeba s Burianem, Oldřichem Novým apd. Doba k slušnému žití pro většinu to ale moc zřejmě nebyla.
I když… co žijeme teď? Jídla zatím do sytosti sice, ale je to všechno co člověk chce? Ať si odpoví každý sám za sebe.
Dobrý den Antoníne, po delší době jsem opět u PC.
Vaše komentáře mají vždy hlavu a patu. Mnozí jiní (pro méně chápající – mnozí, ne všichni) mají příspěvky plné špíny a nadávek.
Filmy podle románů Marie Majerové vystihují život v 1. Republice bez příkras a pravdivě. Jeden můj děda bydlel na Moravě a chodil dřít do sklárny za žebrácký plat. Děda z otcovy strany byl soudní úředník v jižních Čechách a měli se “jak prasata v žitě”. Jeho žena byla z měšťácké rodiny, byla velmi vzdělaná a dělala za Rakouska-Uherska v Rakousku správcovou panství bohaté vídeňské rodiny, což bylo v té době něco nevídaného. Ve dvacátých letech se seznámili a ona se přistěhovala. Do konce života se nesmířila s tím, že táta si vzal ženu z dělnické rodiny, i když to bylo až ve 47. a její zášť vůči nám dávala dostatečně najevo.
Takový příkop byl mezi těmito vrstvami.
Takže filmové seznámení továrníka s třeba květinářkou byl holý nesmysl. Ale lidi se na to rádi koukali.
A dnes se vracíme (nebo jsme se již vrátili) k té nenávisti mezi různými skupinami. Téměř každý jedinec nebo téměř každá skupina prosazuje názor jako ten jediný pravý a nejsou schopni konfrontovat jej s názory protistrany. A to se projevuje i na “diskuzích” na internetu.
Pane Jindřichu děkuji za velmi hezký komentář o životě za první republiky s konkrétními příběhy. To má a jistě nejen pro mě skutečnou výpovědní hodnotu.
Mmjn. vystihnul jste problém mezi lidmi tehdy i dnes lépe, než bych zvládnul sám.
Já se třeba poměrně dost stydím před sebou za to, jak jsem před časem zde zareagoval na člověka, který mi automaticky psal něco o debilech, kreténech apd, jako bychom byli staří kamarádi, někde ve čtverce(to, už mnozí nevědí co je) u piva. Přece, když se mi nezamlouvá co kdo prezentuje za názor, tak to buď přejdu(má na to nárok se vyjádřit po svém) nebo slušně oponuji s nějakými nejlépe důkazními argumenty co podpoří názor můj a mylný vyvrací a je opět na tom člověku, zda chce najít odpovědi na téma.
Ale ten chlap se opravdu nevybíravě opřel do mě. Měl jsem těžký den a zareagoval jsem stejnou, možná silnější slovní agresí.
Už to nevrátím, ale vzal jsem si ponaučení, že pokud pak nechci čelit osobním výčitkám, tedy cíti diskomfort uvnitř v sobě samým, tak to prostě ukočírovat a nechat plavat.
Pánovi se tímto omlouvám.
No, jinak vidím ty propasti mezi lidmi také.
Žiju mimo ČR. Za tu dobu co jsme se ženou tady, jsme poznali neskutečně mnoho dobrých a obětavých lidí. Náš úvod tady jsme brali velmi vážně. Navazovali jsme od prvopočátku dobré vztahy. Když jsem viděl na sousedovic kombaj a vlečku s traktorem a to kvantum zrna a na to jednu ženskou a jejího muže, tak jsem vletěl do pracovního a šel sousedsky vypomoct kýblovat zrní z vlečky po schodech na hůrku nad garáž. Měli jsme co dělat. A ta změna přístupu k nám byla očividná týden po týdnu. Zpočátku jen pozdrav. A nyní se navštěvujeme a známe se své rodiny. A že jsme tu cizinci? Žádný problém. Už jsme jejich. Mám v životě radost nejvíce asi z tohoto. Ne, že jsem něco kdesi postavil, zbudoval, zařídil, ale z toho, že jsem váženým člověkem v očích svých sousedů a jiných, které tu potkáváme a společně nám o něco jde. Ještě jednou díky a snad se tu občas potkáme a vyměníme pár slov. Hezký den.
Dal jsem Vám plusko za tak fajn komentář. Řádí tu mínusáři. Nejste v tom sám😆taky se mi červená…
Ale o to tu nejde. Hlavní je pohoda a názorová pluralita.
S vaším příspěvkem se dá souhlasit. Za 1.republiky se žilo dle kast (tříd). Můj děd byl ročník 1904 druhý 1883 a oba dělali na Ostravsku v dolech. Nejhorší to bylo za krize 1930-1933. Určitě to nebyla pro obyčejné lidí žádná růžová zahrada. Na druhou stranu Masaryk byl asi nejlepší president i přes své chyby jakého jsme měli. V rámci férovosti nutno dodat. Za krize ve 30.letech to pro nezaměstnané nebylo dobré byly jich statísice ale po krizi se situace normalizovala k lepšímu. Paradoxně Evropa začala zbrojit (hlavně Hitler). Člověku to ale nedá musím zmínit tu komunistickou faleš. U nás za krize mnoho nezaměstnaných a bída v SSSR v téže době hladomory na Ukrajině a v Kazachstánu a miliony zemřelých na ony hladomory. (3-4 miliony). O tom jaksi soudruzi vždy zapomenou psát. Vždyť SSSR byla země komunistických zítřků podle Fučíka.
Šebesto si blb, já za komančů prožil nejlepší část v životě. V klidu, beze strachu a v hojnosti všeho.jak si můžete stěžovat.
Dobrý den. Píšete, že lze s mým příspěvkem souhlasit. To je samozřejmě na Vás. Trochu mě mrzí, že nemohu oplatit stejnou mincí. Ale, ne až tak úplně. Samozřejmě dějinné události, jak je líčíte nějak tak probíhaly. Můj problém je( a právě, že je pouze můj, tak ho nevnucuji jen se podělím), že vidím věci více širokospektrálně. A nevkládám do svého myšlení jen jakási fakta, ale i emoci. Jak to cítím. To je pro mnoho lidí problém. Proto mi většinou nerozumí a napadají mě někdy. Snad se kvůli svého osobitého vnímání světa nemusím zabít. Abych nepřekážel. A tak nevidím pouze politickou prezentaci SSSR světu, ale tu spoustu běžných lidí co se radují, rmoutí, slaví, truchlí, shánějí živobytí, lopotí se v práci apd. A jsou to Slované ke kterým já budu mít vždy blíž, než k Anglosasům. Tenhle svět má celý máslo na hlavě. Obzvláště poslední léta.
Komunistická faleš píšete. Ano. Souhlas. Ale já vidím i tu faleš liberální a údajně demokratickou a faleš Afrických diktátorů a jihoamerických diktátorů apd. V čem je ta faleš jiná, než ta komunistická. Faleš je jen jedna.
Hladomory. Otřesné. Rozumím. A vidíte, možná nás nějaký čeká. A nebude komunistický.
Masaryk a jeho férovost. Nevím. Jak to zhodnotit? Z dostupných dějinných materiálů?Vždyť většina je lež a manipulace a propaganda. Myslím celkově. Nikdy se nedozvíte věci jak byly skutečně. Jen tak dalece, jak jsou pamětníci ještě na živu a těch názorů co pamětník to rozpor. Podle svého života. A zkušeností s tou dobou. Děda Masaryka rád neměl. Byl dělník a k dělnictvu prý moc ok nebyl. Ale jiný dělník může tvrdit opak. Jiná zkušenost. Atd.
Já vím pouze jedno. Jsem si tím jist. Politika a politici tady nejsou pro lidi. Své národy. Je to jen dokonalá iluze a z tohoto mého osobního poznání mám ke každému z nich despekt a jedno zda je před, nebo za oceánem. Či v středu Evropy.
Spousta se mi může vysmívat, ale o to tu nejde. Myslím, že by se národy celého světa měly svorně vypořádat s neviditelnou, ale velmi účinnou, pomyslnou, skutečně vládnoucí rukou všem ze tří míst a pořád je ta ruka jen jedna. Z City of London(finanční centrum), Washington D. C (vojenské), a Vatikán (duchovně spirituální). To by mohly být místa, odkud pochází vše co lidstvo nechce a co ho pohoršuje z dějin i přítomnosti. Co nedobrého ho čeká v budoucnosti. Moc děkuji za odpověď na můj koment. Mějte hezké dny.
Máte pravdu. V Orlové máme na hřbitově památník zastřelenych dělníků z první republiky. Babička říkala že Masarykovou demokracii ať veme čert. Věčný hlad a hlad.
Já jsem pozorně naslouchala svým dědečkům a babičkám, ročník 1922 byl starší bratr mého otce, také musel na práce do Reichu, i tomu jsem pozorně naslouchala. Byli to dobří lidé, neměli důvod mně, vnučce a neteři, důvod lhát. Pisatel článku si zřejmě přečetl nějakou starou kuchařku a z toho usuzuje, že “se takto žilo a jedlo”.
Můj pražský děda byl ročník 1900. Byl z 5 dětí, 2 nejmladší děvčata zemřela a z toho 1 hned po porodu. Jeho tatínek padl za 1. světové války a děda už potom nemohl na studie jako jeho sestra a bratr. Místo toho se musel účinně zapojit do pomoci při získávání obživy pro rodinu. Vyučil se tedy ozdobníkem (kožená galanterie) a po složení zkoušek si později zavedl živnost. Byl pracovitý, starostlivý a obětavý. V padesátých letech mu komančové vzali všechno co do té doby vydřel, včetně penzijních úspor ve fondu. Jako největší potupu a své totální osobní selhání bral fakt, že babička na stará kolena musela jít do práce. Byl to podle parametrů těch rudých flákačů a nemakačenků veliký buržoust a vykořisťovatel. Měl dílnu s obchodem a jednoho zaměstnance, který s ním kamarádil až do jeho smrti. Ten chlapík byl dokonalý příklad vykořisťovaného proletáře a probíhajícího spravedlivého třídního boje. Jo, ten článek je patrně vycucaný z nějakých dobových novin a ženských časopisů s recepty. Ano, i tehdy se uplácelo, podvádělo a kradlo, ale obecně byla společnost slušnější a uctivější. Mimo období velké hospodářské krize ve 30. letech ale opravdu nebylo špatně těm, kteří měli dostatek vůle něco se sebou dělat a poctivě pracovat.
To je moc, moc krásný komentář. Asi nejhezčí tady. Moc krásný. Četl jsem si jej vícekrát a velmi pozorně. Děkuji
V podstatě s vámi souhlasím.
Tak nějak. Rozesmála jste mě s tou kuchařkou a pisatelem. Děkuji za to. Moc se už neumím smát. Vám se to povedlo mi vytáhnout pusu od ucha k uchu. Jste fajn. Děkuji ještě jednou.
Je pravda, co pisete. Dedecek, rocnik 1900, 4 deti + 1. dostal k svatbe od tchyne (nalozila mimino, na jare, pred domem vyhozene k umrznuti, do nuse, z niz vyklepala travu..starala se roky, zestarla, dala nejmladsi dceri k svatbe, meli k nemu “sverenecky pomer” – tehdejsi formulace, pravni). Zenil se ve 30, ucitel, z 12 deti, z kterych pochazel, se 12 nasetrilo na vzdelani. Onemocnela mu zena, po 2. porodu, myslim. Tj ucil na stredni v Jilemnici a ze skoly sel rovnou do sve Statni zkusebny kvality vlaken. Dve prace cely zivot, take zemrel 1984 uschopnen predcasne lekarkou (za komunismu duchodce mohl byt na neschopence jen 3 mesice, on po zapalu plic, s trombozou v prave noze) na ceste do prace. Ty dve prace mel, ze cely zivot setril na “uplatky lekarum”. Slysite dobre. Tezce nemocna zena a 3 ze ctyr deti, tj krome prvniho syna. Nevim, jestli byly za komunismu inv.duchody v te dobe, babi byla rocnik 1910 a nemocna obrubovala kapesniky Milete Horice, mela jich tuny doma, 1 kus za 1 haler, v roce 1976 mi to vypravela. Nevim, kolik dostavala v te dobe, jestli porad halir. Pro nenavistne k matice – 100 ks kapesniku koruna. Deda byl zakladajicim clenem Komunisticke strany v 1921, pote ji nenavidel, s tim, jak ideologii zneuzili..Pomahal lidem za valky, za komunismu, cely zivot mel dva obleky a 5 flanelovych kosil – rikal mi: v zime hreje, v lete chladi. A take: s kloboukem v ruce obejdes cely svet. V 1/2022 jsem si koupila klobouk, abych nemela stale horecky po vymrznuti na protivladnich demonstracich, jsem v odboji. Vlada po covidove blamazi plynule najela na valecnou blamaz, kdo pry neubytuje UK, je sociopat. No dobre, prezila jsem, ze rodina a pratele, celozivotni, z gymplu, jsou 3x injekcovani. Ale to, ze cpou penize lidem, bohatsim, nez oni sami, a ubytovavaji je u sebe doma, ze schvaluji, ze ma vlada z mych dani da penize lidem, bohatsim, nez ja (mela jsem napad porodit 3 dcery a vychovat je sama, kdyz ma 2 manzelstvi krachla) – povazuji za vlastizradu. Nenechala jsem si tentokrat nadavat, uz ne. Vymazala jsem je z mailu, mobilu, fb, hlavne ze sveho zivota. Takhle to nejde, nazory jsou různe, ale za odboj me sikanovat nebudou. Take je nesikanuji, ac jsou vlastizradci, naprosto bezohledni, navic neekologove – jsem roky jogin – nic jim nerikam, a totez jsem chtela po nich. Neuskutecnitelne. K 1. republice dodam – byla bida. Velka. Ale dedecek mel Sebrane spisy Masaryka. Jste skvely pane Antonine, pozdravujte zenu a stesti v podnikani preji. Pavla Schrötterova, Trutnov.
Děkuji Vám Pavlo. Já si myslím podle obsahu příspěvku, že budete silná osobnost co si stojí skálopevně za svým. Máte mou úctu. Co píšete já podepisuji. Bohužel bude hůř.
Jinak Trutnov je moje nostalgická záležitost. Pozitivní. Já jsem tedy od Frýdku původně, ale v Krkonoších jsem byl vařený pečený. Je mi po tom kraji velmi smutno. Černý důl, Vrchlabí, Prosečné, Dolní Dvůr, Jilemnice, Hostiné, Rudnik :-), tam všude jsem za sebou musel nechat stovky fantastických zákaznic s kterými jsem jednal vždy osobně a osobně přivážel svůj produkt. Ta banda co sloužila cizím zájmům mi ukradla komplet zavedené podnikání(patnáctileté na trhu) a tím i můj život.
Jednou takhle v noci jsme seděli s ženou venku. Byla jasná letní noc. Okolo domy sousedů kolaborantů s lživou plandémií. Sousedi co po mě řvali, že zavolají policii, když jsem vyšel bez roušky před branku mého pozemku k popelnici s košem. Nelžu. A řekl jsem tu noc, že chci ze země pryč a že pokud to nezvládneme co nejrychleji, tak tam možná uvízneme napořád. Od léta podzim, pak zima. Přesně 31. 12na Silvestra, když všichni chlastali a dementně se veselili a prskavkami pak slavili ty budoucí svinstva na příchodu co já viděl, že příjdou jsme v ten den za hranicemi přebírali nemovitost. Ve strašném stavu. Leden jsem tam od rána do noci promakal. Ale nadoraz. Sám. Byly to těžké práce pro chlapa. Žena pomáhala jak mohla k své fyzické dispozici. Seděli jsme v binci u prvně zapáleného krbu v nevytopené chalupě, kde se kouřilo od pusy po mnoha hodinách topení na starém, špinavém gauči. V Únoru bylo vše jiné. Polítali jsme úřady a dolegalizovali náš život tady a bum. Hranice, okresy atd…, už ty srákory jely. Stihli jsme to. Ten rok o Velikonocích jsem dostal zápal plic. S vykašlávání krve. Vyléčil jsem se doma. Mmjn jsem stále pracoval na domě.První dny jen ležel a pak později pomalu, pomalinku. Párkrát jsem poválečkoval barvou zeď a sednul si na kýbl a chvíli seděl. Tak jsem se propracoval k skvělému zdraví dnes. A na co jsem opravdu pyšný, nebyli jsme se ženou ani jedinkrát na té jejich přiblblé špejli, ani samotes, że nic, nic, nic. Žijeme normálně, stýkáme se se stovkami lidí opět, jelikož podnikáme od tohoto roku ve službách a jsme absolutně fit. Makám na zahradě, okolo zvířat. S lidmi co si říkali přátele a po šlehnutí si koktejlů se úplně názorově i lidsky zbláznili, už do našeho života nepatří. Řekli jsme si s ženou, že jsme připraveni opustit i tohle, bude li Evropa hrobařem svých lidí tak nějak globálně. Třeba za sebou necháme letošní úrodu a vše co jsme zbudovali a pryč. Argentina, Kosta Rica cokoliv. Jen příklad. A zase znovu. Dokud žijeme nevzdáme se a nebudeme poklekávat před zrůdností toho všeho co na nás odevšad pečou.
Život v nesvobodě a s ohnutým hřbetem a servilností jakémukoliv režimu nemá smysl. Raději nebýt. Mějte se hezky a zdravím do Trutnova. 🙂
Lidi zlatí, to si neuvědomujete, že podobné články navozují atmosféru toho co přijde? Za chvíli začnou články jak je maso ve všední den nebezpečný, pečivo jen občas atd. Zdraví prospěšné budou v neomez. množství červ. řepa, luštěniny a sezonní ovoce a zelenina nejlépe z vlastní zahrádky, kde jsou dnes bazéy.
Naštěstí myslím jsem pochopil, že zemědělčit pro sebe a své blízké bude přínosnější, než párkrát za léto párty u vlastního bazénu.
Oni, ani ti bohatí co spoléhají zcela nekriticky na své peníze to jednoduché mít nebudou. Mít za ně co koupit bude základ.
A kde není, ani smrt nebere se říká. Může přijít doba, kdy ten co bude mít skývu chleba bude bohatší, než kdokoliv se zlatou cihlou v kufříčku. A v tu chvíli, je to zlato k ničemu. Já bych ten chleba za ten studený kov co mě v tu chvíli nenasytí nevyměnil.
Když čtete noviny, časopisy, sledujete zprávy v rozhlase a televizi, čtete články na internetu, ono už to vlastně začalo. Mouka je drahá. Proč? Vždyť je z loňské úrody. Chleba se, prý, bude zdražovat až na 60 korun za bochník – a to není uvedeno za jak velký bochník chleba. Píše se o tom, že lidé potravinami plýtvají. Silně mi to připomíná články v někdejším Rudém právu – nejsou prášky na praní? Můžete si za to sami, dáváte jich do pračky moc. Není dost mléka? Můžete si za to sami, mlékem plýtváte. A pořád jsem, podle toho tisku, něčím plýtvala, většinou tím, co nebylo ke koupení. Moc jsem si mydlila ruce, moc jsem spotřebovala toiletního papíru, vyhazovala jsem kuřata do popelnice – to se uveřejňovaly i fotografie. No a teď se tak začíná zdůvodňovat drahota. Nevím, který jste ročník vy, ale já jsem zažila bídu jako dítě, pak jako dospívající a tehdy, když se mi narodilo druhé dítě a spláceli jsme svoje bydlení. A opravdu, jedli jsme brambory, luštěniny a kdo to snesl, tak červenou řepu. Určitě je zdravá, podívejte se na ruskou kuchyni. Kdo konzumuje červenou řepu, přežije všechno.
No, zemědělec na venkově byl už docela bohatý člověk. Měl tolik pole, že z něho uživil aspoň prase a kravku, k tomu nějaká drůbež a králíky, na maso jednou týdně to vyšlo.. Chudý byl kovozemědělec, který z drobného políčka nebo zahrady uživil maximálně kozu a musel si přivydělávat jako dělník ve fabrice nebo řemeslem. Ještě chudší byli venkovští bezzemci, kteří se živili výpomocí u bohatších zemědělců.
Řadoví učitelé, úředníci a na středních školách suplenti byla chudina, která na tom byla často podobně jako dělníci nebo kovozemědělci. Teprve vyšší úředníci, ředitelé základních škol a na středních školách profesoři se zajištěnou profesůrou a rentou – důchodem už měli větší príjmy a mohli si dovolit ony v článku popsané obědy v hospodách, častěji maso a podobně.
Na venkově se ale hrozně šetřilo. I u lépe situovaných sedláků. Všichni se báli neúrody.
Můj otec byl úředník, nijak zvlášť vysoký, ale plat měl velmi slušný, cca 1.200 korun předválečné měny.
Když už se pouštíte do článku o naší první republice, nebylo by od věci obstarat si ilustrační foto z této republiky a nedávat ilustrační foto ze Španělska.
Ještě snad k tomu jídlu za 1. Republiky. No, nebylo to pro mnoho lidí v pohodě.Stravovali se různě. Já nemám panický strach z přicházející bídy. Obavy ano, ale hrůzu ne. Při tom jaká kola se dnes roztáčejí si opravdu myslím, že bude bídně. Více mám obavu z některých lidí, kteří si půjdou co jim schází, (na co se nepřipravili a nepřipravují a čemu se vysmívají jako hlouposti) prostě vzít. Vzít u lidí co berou situaci vážně a místo dovolenky u moře raději investují jinak.
Mmjn učím se. Nebyl jsem,, sedlák” vždy. Měl jsem rád města. Žil jsem různě. Praha, Londýn, Peterborough, Venlo. Nic jsem o rostlinách a zvířectvu nevěděl. Objevuji stále nové a nové věci. Pro lidi co v tom žijí celý život musím být jako z Marsu. Neznal jsem třeba Topinambur slunečnici a její hlízy podobné bramborám. Vydatně a dobře roste kdekoliv téměř. Na Slovensku je prý zakázána pro svou invazivní povahu, kdy prý roste jako šílená. Její hlízy jsou však nesmírně zdravé a dobré chuti. Sadil jsem. Jsem zvědav na úrodu. Mrzí mě, že jsem tohle nedělal od mládí. Jen jsem marnil život. Vše co bylo, byla marnost a polní tráva. Teď žiju skutečně pro sebe. A kravatu nemám už ani jedinou. Připadne mi perverzní. Hlavně do práce. Jako vodítko pro oddaného psa svého majitele. Své firmy, úřadu, korporátu… Do společnosti, když už, tak s motýlkem. Ale už nechodím příliš. Je to opět o mém osobním vnímání věcí a nechci nikoho a nic shazovat. Každý to má jinak. Vpořádku.
A tak se hrabu v hnoji a nosím gumáky. Moc rád. Jsem spokojený. Jen tak si večer posedět na zápraží se ženou a pozorovat, jak se tetelí po dvoře zvířecí drobotina, roste políčko a jakmile se setmí jdou vidět hvězdy. Tak moc a tak nízko. Nemáme v obci veřejné osvětlení, což beru přínosně. Tma na spánek, jako v ranci. V ranci… čili v pytli. To mi připomělo co se tu říká.
,, Kurwy do wora i wor do jeziora.,, (wor je pytel.)
Co tím chci říct? Co myslíte? Ano – nechci tím říct NIC. Pouhé sdělení bez dalšího. Ať se všem daří najít si něco co ho bude těšit i v této době.
Pěkný a fandím.
I já vám moc fandím. Držte se a děkuji.
Pekne povídání
Moc se mi líbí váš příspěvek.
děkuji Vám
dělnické rodiny měli jídelníček zdaleka nejhorší.
bude bida ods to posere všude a jeho spolu neni lepši bude se ozivat plač a skripěni zubu dobře už bylo.
Dokud neumírají naši vojáci a nepadají bomby na naše domy a děti, tak to “nejisté” co nás asi čeká, je ještě “nádherná budoucnost”
Vážení- nedá mi to. Je to sice zde článek o poměrech první republiky, ale ono je ve finále vše provázáno. Takže mi promiňte malé odbočení.
Četl jsem článek na jiném serveru o problémech co nás mohou zasáhnout. Ta popisovaná budoucnost je opravdu ošklivá. A výše uvedeno je reakce nějakého diskutujícího.
Promiňte, ale zabylo mi úzko z tohoto. A pokud má tento názor reprezentovat smýšlení obyvatelstva jako takového(asi více ne naštěstí) , kdy pod svůj koment dostává kladné ikonky, tak Bůh nás ochraňuj.
Nejde teď o hrůzy války, kdy já nesouhlasím s žádnou na světě a jsem osobně šťastný, že nikdo tady v ní neumírá,ani vojáci, ani civilisté, kdy směr východ teď je to prostě neomluvitelné, ale o tu příšernou ohebnost.
Jinak řečeno. Pokud musím sklopit zrak a nemusím klečet, tak dobrý. Pokud musím klečet a nemusím ležet a žrát prach, tak taky dobrý. Pokud musím ležet a nešlapou po mě a nekopou mi do žeber, tak fantazie. Furt dobrý.
Ptám se. Kdy je to vůbec špatné? Asi ani, když je člověk mrtev? To je vlastně také pozitivní. Za předpokladu, že už nic nevíte a nesledujete to někde z vrchu či odspodu, tak dobrý.
Nedivím se, že si kde kdo může s námi běžnými lidmi vytírat boty, jak o rohožku. Protože furt dobrý,když jde jen o boty a nevytírají si s námi ještě zadek, jak s toaleťákem. Ale i to brzy možná příjde Že? A najdou se lidé co budou shrbeně hlásat do světa své pochopení nad tou situací, protože vždy se najde důvod říci, že je to vlastně ještě dobrý.
Za každé doby stejné. Jestli první, druhá, třetí, pátá republika…
Nikdo netřískne do stolu a nezařve,, dost bylo těch her!,, a jestli ano, tak se o něm nedozvíme. Je umlčen a takové,, excesy” na okamžik mimo kontrolu se nevytrubují ostatním ovečkám, aby nedivočely. Stádovitost je bez nároku na narušení pokory a poddajnosti.
Nevím, kdo si ještě může myslet, že co se děje po celá ta staletí, jako války, hladomory, revoluce, hospodářské krize a jiné světové události, jsou jaksi přirozeným vývojem napříč světem a společnostmi a že to není řízené. Do detailu propracované. Třeba to tak je. Já osobně si to však nemyslím. Ostatní, ať věří čemu chtějí, nebo musí. Hezké nedělní ráno. Jdu na pole.
Protože dokud půda rodí a smím ji obdělávat, tak ještě dobrý:-) Jdu se tedy připravovat na tu,, nádhernou budoucnost”, jak výše někdo napsal a budu doufat, že nezačnou padat bomby, jak opět někdo píše a těšit se tak vlastně v míru z přicházejících nejistot. Fakt jsem za mír rád. Teď je otázka, zda ten mír není, už vlastně válka. Ty totiž mohou mít různé podoby. Ale na to odpověď nemám. Nevím…
A pro hnidopichy. Kromě zemědělčení pro sebe jsme založili s ženou i v této blbé době firmu na služby. Budeme ji navíc rozšiřovat o další služby. V blízkém městečku, kde budeme možná s takovou co se děje brzy jezdit na kole, už jen.
Ale chci říci, že dáme plánovanou pracovní příležitost lidem co utekli před válkou. Je nám jich líto. Také to potřebují ti co chtějí práci. Jako my všichni co nešmelinaříme, nekrademe a nespekulujeme na světových burzách. Válka je hnus a nikdo si ji nepřeje, ale netřeba si ji brát jako příměr k tomu co ještě snesu všechno, když není.
Článek je příliš povšechný. Ne všichni zemědělci byli bohatí sedláci, ne všichni učitelé na tom byli tak moc dobře. Moji dědové a babičky, byli ročníky 1891,1896,1901. Bydleli na vesnici, ale měli kozu, prase, slepice a pronajímali si kousek pole, aby měli brambory a obilí. Když vychovali nějaké masné zvíře, tak ho prodali, aby měli na zimu na boty pro děcka. Děcka v léta sbírala houby a lesní plody, aby si vydělala na čepici a rukavice na zimu nebo na vlnu a upletly jim to maminky nebo starší sestry. Můj tchán a tchyně, ročníky 1911 a 1916 se narodili a žili na Středním Slovensku. Tam nebyla ani úrodná půda, ani průmysl. Na Slovensku, kromě Bratislavy a jejích bohatších občanů, byla obrovská bída. Tchyně mi vyprávěla příběh jedné svobodné matky s dítětem, která neměla co jíst ani co dát dítěti a šla se utopit do řeky, i s dítětem.
No vidíte to co jste napsala v závěru je tragedie o té matce. Jen připomínám,že to bylo za první republiky na Slovensku. Ve stejné době v SSSR na Ukrajině docházelo k otřesným situacím,kdy matka zvažovala které z děti obětovat aby zachránila sebe a další děti. Zní to jako z nějaké daleké minulosti snad otrokářský systém nebo co,ale ne 20.století SSSR hladomor na Ukrajině . Lidé umírali i děti i matky a docházelo ke scénám kdy jezdili po vsi supi ( sběrači mrtvol). A aby nemuseli jezdit třeba zítra znova brali sebou i ty co leželi,ale ještě žili. Na reakci příbuzných,že ještě žije,reagovali,že to je jedno stejně zemře. Sorry,že to píšu tak natvrdo,ale toto se tam v SSSR dělo. Jsou o tom dodnes záznamy a svědectví těch,kteří měli to štěstí,že tu hrůzu přežili.
Ta nenávist k zaniklé a neexistující zemi…Je na to právo a zřejmě i důvody. Nic proti tomu. Také jsem tento svaz nemiloval, ale dnes mi je šumák. Skoro, jako bych chtěl řešit Atlantídu. Jo, pardon. Po Atlantidě nic nezbylo po SSSR Ruská federace. Ale to je úplně jiný územní i politický celek. Je to tak. A do diskuze o tom co se tam děje dnes? No coment. Zpravodajství je všude dost, nebudu se jim do toho montovat. Oni vědí co mají mluvit a jak dělat svoji práci. Já jsem jen obyčejný sedlák.
Těch srdceryvných příběhů by se našlo po celém světě. Když ne hladomor, tak válka. Irák, Srbsko, Sýrie, Libye, Rakousko proti osmanům, Velká francouzská, první světová, druhá světová a s ní spojena genocida židů, romů a celkově Slovanů německými vojsky a… Vida, vida, vida. S Němcema problém nemáme. Vždyť to je dnes jiné Německo. Že jo? Jak by také ne. Po tolika letech. Je. A tak se svými někdejšími historickými utlačovateli českých lidí a jazyka můžeme teď společně s novými zastupiteli tohoto národa žít v jednom baráku (páč se změnili a my to víme a odpouštět jejich předkům je šlechetné) a nač vytahovat kostlivce ze skříní. Souhlasím. Miluju EU. Jsem šťastný, že jsme v Nato(cítím se hned bezpečněji) a nenávidím Rusáky stejně, jako Vy.Bandu jednu odpornou. Ať se jdou bodnout i se svým plynem i ostatním. Nechci to. Koupím o kožich navíc. Je mi líto ukrajiny kdysi i dnes. Jsem dobrý občan. Přísahám, že když mi stát napoví koho mít v oblibě a koho nenávidět, vždy si nechám poradit a učiním tak. To se přece po mě chce a já nebudu odmlouvat. Jak už jsem řekl – jsem jen sedlák. Vylil jsem mmjn z vlastní iniciativy do wc veškerou vodku. Už ten hnusný chlast do úst nevezmu. Nejsem kolaborant. Whisky jsem si nechal.
Napsal jsem to proto,že dnešní komouši viz.soudruh Skála,který chce být president po Zemanovi 2023 a kandiduje, ten SSSR zcela obhajuje a Stalin byl podle něho pravý marxista.Poslední věc k tématu. Ta doba před 2.světovou nebyla idylická asi nikde ve světě ani v USA ani v západní Evropě a to zejména v době krize (1929-1933). Přesto mimo krizi se na západě i u nás podle mne žilo o něco lépe než v zemi kde zítra znamená včera tam bylo možné vše, zemřít na hladomor nebo být zatčen pro nic za nic a skončit na gulagu.Mnoho lidí i u nás tomu stále nevěří.
Rozumím Vám. Souhlasím. Jsou to těžká témata. Více si teď říkám, k čemu nám ty poznatky, ale jsou? Jedeme do pekel na sakra koni. Už jsme pomalu před branami. Co asi jednou budou psát a mluvit lidé o této době. Co bude dovoleno šířit a co zakázáno…
Jo. A taky se snažím tou whiskou prochlastat k destrukci miliard mozkových buňek, abych byl ještě blbější, než jsem, ale hlavně, abych navždy zapoměl co mě násilně léta učili od základky za jazyk. Bránil jsem se, nechtěl jsem to. Ale dnes, už neexistující ČSSR a její prosovětské školství mě nutili a vyhrožovali odebráním mě rodičům, když na tu zasranou ruštinu nebudu chodit a místo toho se chodit klouzat na školní tašce z blízkého kopce za školou. To byly sviňe co? Hlavně ruštinářka Uhlárová. Ruština a občanská výchova. Běda, jak jsem zapřel Fučíka. Že ho neznám. No kdyby žila bídnice jedna, nakopu ji tu suchou bolševickou prdel co mi to vtloukala do hlavy. Umřela dávno. Po 89 prošla jakousi rychlokvaškou anličtiny(jazyka nových bratrů) a naháněla s vřískotem ji vlastním po chodbách jiné děti s učebnicema jiného jazyka. A Fučíka naraz zapírala taky, stejně jako já. Byl jsem, ale první. Heč.
No a všechno to tehdy dozorovali soudruzi co sovětský svaz milovali celým svým srdcem. Potažmo Rusko. A jeden minimálně z nich nám teď říká, že bude bdít nad občany, aby něco hezkého o Rusku ani nešpitli, jinak půjdou do báně. Ještě, že mě se to netýká. Já ty svině ruské nesnáším pane Funkce, už od školy. Vzpomínáte!? Už jsem to psal. Chodil jsem se klouzat na tašce za školu.
Moje maminka vzpomínala občas na život za první republiky. Pracovala jako šička v továrně a ze mzdy jí po zaplacení nájmu za pokoj kde si nesměla ani nic uvařit zbylo sotva na jídlo.Také si myslím že se život v první republice maluje na růžovo.
Tak tedy. Už jsme se tu k první republice všichni zřejmě dostatečně vypsali.
Hezké a zajímavé téma. Ač znám člověka (né osobně, i když písemný kontakt proběhnul v době, kdy mi,, záchrana” Česka ještě ležela na srdci, což nyní u mě tyto záchvaty pominuly), tedy znám někoho, kdo by k té první republice mohl říci zajímavosti.
Nežijeme ale v první republice. Tedy- nežijeme…, nežijete. Tak je to správně. Život teď probíhá v zemi jak probíhá. Česká voličská základna ráda řeší u volební urny jiné věci, než by mohla a proto jsou věci, jak jsou.
Slovy tedy toho zmiňovaného pána.,,V
České republice volič řeší blbosti? Proč nezohledňujeme naše (ideálně dlouhodobé) zájmy a volíme jednou pod dojmem „koblihy“ a podruhé pod dojmem „honu na kobliháře“?”
Já bych řekl, že trefné a výstižné. Osobně respektuji hlasy lidí, kteří dostali na výsluní současnou i minulou vládu. To je prostě demokratické a je to vpořádku.Nespochybňuji vůli lidí. A že si někdo myslí včetně mě, že to nebylo příliš chytré (proto tam nežiju) je už věc druhá. Jak vždy na soc. sítích zuřivci a nesnášenliví jiného názoru na mě a mi podobným píšou :,, nelíbí se ti debile?!, tak vypadni! Odstěhuj se a neotravuj. “:-)
Tak jsem se odstěhoval, ale vyjádřit se občas chci. Přece jen mám pocit, kterého se zbavit nelze, ani když žiji relativně pohodově a spokojeně, že mi byl ukraden těmito lidmi domov(myšleno vlast) . A že tam takových teď žije co vyháněji svou sprostotou a svým volebním, demokratickým rozhodnutím mnohé pryč.
V pohodě. Zmizel bych i z první republiky. Taky moc tehdy na výběr asi nebylo kam, ale ono se vždy něco najde.
Přeji vám milí spoludiskutující, aby jste potkávali jen samé fajn lidi ve svých životech(a že jich je pořád spousta) a třeba někdy zase podiskutujeme:-)
Z vyprávění prarodičů a praprarodičů vím, že za první republiky byla neskutečná bída. Líp se měli i za protektorátu než za první republiky. Neměli radost ani z února 1948, ale po divokých 50 letech se to už pomalu, ale jistě zlepšovalo. Nejlepší období podle mých prarodičů byl konec 80 let. Když přišel převrat 89 byli z toho nešťastní a nás jejich potomky velmi litovali, že s tímto opraseným nelidským systémem nás obyčejné lidi nic dobrého nečeká.
Mám stejnou zkušenost pane. Já byl v roce 89 mladý a nadšený. Můj otec(nikdo nikdy u nás ve straně. Jeden emigrant ve Freiburgu a druhá ve Wellingtonu) a můj táta byl u televize, jako zařezaný(řidič autobusu). Řekl, že uvidím za čas co se stalo a že to bude hodně zlé především pro úplně obyčejné lidi. Byl z toho špatný. Co je úplně teď nevidí. Zemřel mladý. Nedožitých 58 let. A je dobře, že to nevidí. Dnes by, už byl senior v slušných letech, ale já jim nic nezávidím. Naopak. Mnozí za celozivotní dřinu nemají ani důstojný život.