23. 11. 2024

Jeden příspěvek u článku “Polyglot přichází do ČR s unikátními jazykovými kurzy

  1. Proč se v dnešní době musí vkládat do všeho zábava a show? Člověk je již tak zdegenerovaný,že se musí jeho pozornost držet nějakou hrou? Jako u batolete štěrkátkem? Aby ho něco zaujalo natolik, že by se tomu byl schopen věnovat pár minut denně? Učil jsem se vícero jazykům.Aby to k něčemu bylo musíte prostě znát gramatiku. Nějaké tématické výkřiky na zavolání taxi, fráze jak si poručit v restauraci apd. nikoho jazyk nenaučí. Tak je to lepší, než drátem do oka, když se někam jede, ale je to bída. Toto papouškování nikomu nepomůže ve chvíli, když chce s vámi protistrana cokoliv rozebrat. Učit se jazyk (kromě pár extra nadaných jedinců) je svým způsobem řehole. Kdo potřebuje,, štěrkátka”neuspěje. A pak je rozdíl školní, naučený jazyk, kdy si umíte o mnoho říct, ale v té dané zemi jim i porozumět. Pokud není jazyk tzv naposlouchaný, tak uteče čkověku mnoho z toho co vám ten člověk říká navíc ne tím školním jazykem, ale hovorovým a to se dost liší. Když jsem prvně přijel do Británie a myslel si, že po třech letech učení jsem vybaven, tak jsem shořel, jak papírový čert. To byl důvod, proč jsem se stranil svých spolubydlících a spolupracujících Čechů a Slováků a doslovně se ztrácel, jen abych nemusel s nimi mluvit, jak jinak než Česky a chodil jsem mezi místní do jejich pubů posedět u dobrého pivka a navazoval kontakty ke konverzaci. Trvalo více, než 8 týdnů, kdy jsem se začal velmi, ale velmi dobře orientovat. K tomu tahle,, hra” na jazyk, ani krátká dovolenka nestačí. Člověk musí mít cíl. Musí za ním tvrdě jít. Vědět a znát ten důvod, proč se chce babrat v cizím jazyku. Že chci s mámou vyjet na 14 dní někam na pláž motivace fakt není. Z mého hlediska a z mého pohledu opět zbytečnost jakási, která lidi, dnešní generaci učí polovičatosti. Jako vše dnes. Souhlasit milí diskutéři nemusíte. Můj názor, nemusí být Váš. To nikdo nežádá.
    A ještě snad. Angličtina se mi stala hořkou. Obrátila se mi v mysli. Mám k tomu sto a jeden důvod. Po mozkové mrtvici fakt netoužím a jinak, už ten jazyk z hlavy nedostanu. Nevadí. Přebíjím ho učením jiného. Sympatičtějšího a jazykem nejen mé školní minulosti (kdy si dnes a denně vyčítám svůj despekt k němu kdysi), ale hlavně jazykem budoucnosti. Hlavně v oblasti obchodu a ekonomiky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *