Lakros původně jako indiánská hra s holemi. Domorodce měla připravit k boji

Lakros patří mezi oblíbené sporty zejména v Severní Americe a má to své důvody. Kořeny tohoto sportu totiž sahají až k původním americkým kmenům žijících na hranicích dnešní Kanady a USA. Původně se tomuto sportu říkalo bagatteway, což v překladu znamená “malý bratr války”. Dnešní název je odvozen z francouzského pojmenování “la crosse”, slovo označující papežskou berlu, kterou francouzskému jezuitskému misionáři Jeanu de Brébeufovi připomínaly hole určené ke hře.

Vznik a vývoj lakrosu

Počátky tohoto sportu se datují až do 12. století, nicméně tehdy měl tento sport poměrně drsnější podobu, než je tomu dnes. Místo o sport šlo spíše o přípravu na boj mezi válčícími kmeny, pojatou zábavnou formou. Míček byl oproti dnešnímu gumovému dřevěný, avšak později byl nahrazen jelení kůží vycpanou kožešinou. Kromě jelení kůže se používaly i jelení šlachy, konkrétně pro výrobu sítí připevněných na hůl. Sport měl pro tehdejší původní obyvatele Ameriky velký, možná až náboženský význam. Klání předcházely rituální obřady spojeny s rituálními zpěvy, tancem a vyzýváním božstev s prosbou o podporu. Dále na sobě malovali rituální obrazce za pomocí uhlí a přírodně získaných barev s účelem zastrašit protivníka. Samotná utkání mohla trvat i několik dní a do hry mohly postupně zasáhnout stovky, ne-li přímo i tisíce lidí. Neexistovalo žádné vymezené hřiště a hrací plocha se skládala z volných prostranství mezi osadami, což znamenalo, že měla na délku i několik kilometrů. Pravidla byla jednoduchá, míče se pouze nesměla dotknout ruka a po vhození míčku do vzduchu se hráči předháněli, kdo míček chytí do své síťky jako první.

Moderní lakros

Na starý kontinent se první zmínky dostaly po přivezení informací francouzskými misionáři, působícími v dnešním Québecu, mimo jiné i dříve zmíněný Jean de Brébeuf, který dal tomuto sportu dnešní jméno. Ještě přes 200 let trvalo, než se domorodá cvičení proměnila ve sportovní klání tak, jak ho známe dnes. Popularizace proběhla nejdříve v Kanadě, kde se lakros stal roku 1859 národním sportem. Od té doby se vyvinulo hned několik variant s různými pravidly. Základní pravidla byla sepsána roku 1867 “otcem moderního lakrosu” Williamem Georgem Beersem. S novými pravidly byl snížen počet hráčů a začal se používat gumový míček a nový typ hole. V 19. století se dostal i do Evropy a například britské královně Viktorii se líbil natolik, že si do deníku poznamenala, že jde o “vskutku půvabnou hru ke sledování”. Dnes je lakros populárním sportem dnes hraným v 78 zemích světa, ale největší popularitě se mu nadále dostává v Kanadě, USA, Austrálii a Anglii.

Foto: Shutterstock, zdroj: Worldlacrosse, History

Nenechte si ujít

Česko má novou minci. 50koruna už není nejhodnotnější, je to velká pecka

Možná si říkáte, že v důsledku inflace by nebylo špatné, kdyby Česká národní banka iniciovala vznik nových mincí a bankovek. Pochopitelně takových, které budou mít vyšší hodnotu než ty současné. Ostatně, dnešní dvoutisícovka nebo pětitisícovka už zdaleka nejsou to, co bývaly. Dnes si lze představit klidně i bankovku o hodnotě 10 000 Kč. Placení si rozmyslete Vždyť bankovky s nejnižší hodnotou postupně mizí. Stalo se to s dvacetikorunou či padesátikorunou, které mají ekvivalent v podobě mincí, a tak se staly zbytečnými. Není přitom vyloučeno, že brzy dojde k dalším úpravám. Dávalo by smysl vydat například mince s vyšší hodnotou a stáhnout stokoruny nebo dvousetkoruny. Ono už se to ostatně děje, ale ne v podobě, kdy by se do oběhu dostávalo klasické platidlo. Česká národní banka totiž už 200korunu v podobě mince má. V prodeji je od 30. října a je určena převážně pro sběratele. Vydána však byla v poměrně štědrém nákladu 21 400 kusů. V tomto případě už ale žádné další mince nebudou. Zvláštní na této minci je skutečnost, že má nominální hodnotu právě oněch 200 Kč. To je částka, kterou za ní dostanete vždy. Vtip je ale v tom, že reálně je její cena vyšší, jelikož je vyrobena ze stříbra, což sice není tak vzácný kov jako zlato, ale nějakou tu stovku za ni dostanete. Jeden kus mince vyráběné Českou mincovnou váží 13 gramů. Nová mince s hodnotou 200 Kč je umělecky velmi propracovaná. / Foto: ČNB Prodejní cena je vyšší “Na stříbrné minci je zobrazeno známé dílo jednoho z největších českých myslitelů Jana Amose Komenského, mapa jeho rodné Moravy. Na lícní straně dvousetkoruny je stylizovaná levá část mapy, na rubové straně pak její pravá část,” uvedla na svých webových stránkách Česká národní banka. “Nominální hodnota mince 200 Kč není totožná s prodejní cenou. Ta je vyšší a zohledňuje mimo jiné aktuální cenu stříbra, náklady spojené s výrobou a DPH.“ Čtěte také: Mincovna v Česku udělala velkou chybu. Do oběhu pustila vzácné 20koruny. Za každou dostanete 500 tisíc korun Pokud to nevíte, nejde o jedinou kovovou dvoustovku na českém trhu. Již dříve byly vydány mince na počest Karla Škréty, Bedřicha Smetany nebo Josefa Suka. Dá se přitom očekávat, že další kousky ještě přibydou. Foto: Shutterstock [...]

Kdo doma nedojí jídlo, bude muset zaplatit poplatek. Na Čechy se chystá drsná novinka

Tak dlouho se české domácnosti nedokázaly poučit, až jim bude muset být poručeno. Odborníci dlouhodobě upozorňují na to, že není únosné, aby lidé vyhazovali takové množství jídla, jako je to běžné v České republice. Pravdou je, že země dosáhla určitého stupně blahobytu, avšak lidé stále nejsou tak uvědomělí, aby změnili své nákupní chování. Kvanta jídla se vyhodí Řada expertů si přitom změnu slibovala od výrazného zdražení potravin v posledních dvou letech. Bylo to ostatně považováno za jedinou výhodu tohoto stavu. “Měla jsem za to, že když dnes pečivo stojí dvakrát tolik oproti tomu, jak nehorázně levně se prodávalo ještě před nedávnem, že to bude mít na plýtvání vliv. Ale ukazuje se, že se tak děje jen minimálně,” říká pro server Mix24.cz odbornice na plýtvání s potravinami Anežka Malá. “Češi pořád rádi nakupují ve velkém a potom jim to doma zbývá, takže to vyhazují.“ Chování tuzemských domácností se však nelíbí už ani Evropské unii, která tlačí na to, aby se do roku 2030 snížilo o třetinu. Ministerstvu životního prostředí, které má tuto agendu na starost, je však více než jasné, že bez sankcí takového závazku jednoduše nedosáhne. Podle odhadů ministerstva připadá na jednu osobu v České republice 40 až 60 kilogramů vyhozeného jídla za rok. Dle některých odhadů je to ale ještě podstatně více, mluví se dokonce o 90 kilogramech za rok, jak uvádí server iRozhlas.cz. A to je opravdu hodně. Kdo bude vyhazovat moc jídla, za svoz odpadu se jednoduše nedoplatí. Půjdou na to přes odpadky Zatímco třeba řetězce a restaurace se daří tlačit k omezení plýtvání, hlavní žábou na prameni jsou aktuálně právě domácnosti. A právě na ně se chystají sankce. “Už se nahlas mluví o tom, že lidé, kteří nebudou s trochou nadsázky dojídat jídlo, které si koupí, budou platit pokutu,” říká odbornice Anežka Malá. “Samozřejmě si lze těžko představit kontroly v domácnostech, ale bude to řešeno nepřímo skrz vyšší poplatek za svoz odpadu.“ Čtěte také: Obchody v Česku zruší účtenky. Češi se bouří, nebudete vědět, jestli vás nenatáhli Není to nic nevyzkoušeného. Tento model velmi úspěšně funguje i v zahraničí, a tak by se měl uplatnit i v České republice. Jde o to, že poplatek za svoz odpadu je variabilní a roste podle toho, kolik jídla daná domácnost vyhodí. Foto: Shutterstock, zdroje: Zachraň jídlo, Ministerstvo zemědělství, [...]

Nejhorší zima, jaká kdy v Česku byla. Teploty -42 °C. Takovou kosu Češi dlouho nezažili, říkají meteorologové

Je otázkou, jaká bude v celkovém součtu letošní zima. Jako příklad si můžeme vzít tu loňskou, která se rozjížděla velmi slibně, a to vydatnou sněhovou nadílkou na počátku prosince, která slibovala, že by mohly být bílé Vánoce, případně i skvělé podmínky pro lyžování, jenže nakonec z toho nic nebylo. Výsledkem byla jedna z nejhorších sezón, a to včetně zrušené Jizerské padesátky. Bylo to krušné Letos se to rozjíždí poměrně podobně, kdy na přelomu listopadu a prosince přišly sněhové srážky i teploty pod bodem mrazu. Podle meteorologů se však má opět oteplit, přičemž celý prosinec potom bude teplotně spíše průměrný, jakkoliv to stále nevylučuje, že by na Štědrý den mohl napadnout nějaký ten sníh. Abychom si ale mohli udělat lepší obrázek, je potřeba se podívat do historie, a to na tu vůbec nejhorší zimu, jaká v České republice panovala, a to z pohledu propadu teplot. Tehdy se psal 11. únor 1929, když v Litvínovicích u Českých Budějovic naměřili těžko uvěřitelných 42,2 stupňů Celsia, ale do mínusu, jak upozornil Český rozhlas. Právě únor býval dříve tím nejchladnějším měsícem v roce, takže to nebylo žádné velké překvapení. Dnes už to ale neplatí. Třeba loni v únoru už o sobě dávalo vědět jaro, což bývá v posledních letech standardem. Jak to bude letos na horách? Začátek zimy je velice slibný, napadlo hodně sněhu. Dnes nepředstavitelné Ovšem v roce 1929 to nebyl ojedinělý výkyv. Celá tato zima byla doslova legendární. Meteorologové z ČHMI ji označují za zimu celého století a používají přídomky jako “arktická”, čemuž se nelze divit. Padlo tehdy celých 62 ledových dní, což ale pro změnu není nic proti zimě na přelomu let 1829 a 1830, kdy bylo ledových dní dokonce 76. A co že je to ten ledový den? To je takový den, kdy teplota zůstává pod nulou celých 24 hodin. To už se dnes jen tak nevidí. Můžeme se však podívat i do bližší historie, kdy třeba v roce 1956 rovněž panoval arktický únor, kdy se teploty propadly k minus 35 °C. Potom o sobě ale tuhé zimy dávaly vědět stále více zřídkavě. Poslední opravdu pořádný mráz panoval v České republice v roce 1987, kdy se na některých místech dle údajů MeteoFora měly teploty propadnout pod minus čtyřicet stupňů. Čtěte také: Meteorologové řekli, kdy v Česku propukne největší zima. Tak to se podržte Na tom je skvěle vidět, jak se tuzemské klima mění. Dnes už jsou takové teploty nepředstavitelné a o tuhých mrazech mluvíme tehdy, když je třeba jen minus 10 stupňů Celsia. Foto: Shutterstock [...]