Britská královna Alžběta II. oslavila v roce 2022 platinové jubileum- 15ti zemím Commonwealthu vládla již 70 let. Na trůn usedla v roce 1952 v pouhých 52 letech a dodnes byla oblíbenou a váženou panovnicí. Dokonce byla druhou nejdéle vládnoucí panovnicí v historii, hned po Ludvíkovi XIV. Známe však krále, kteří se nacházejí na druhém konci žebříčku a jejichž vláda se počítá pouze na dny, ne-li hodiny.
Smutných 20 minut slávy
Jasným rekordmanem co se nejkratší vlády týče je Ludvík XIX., bourbonský princ, který se stal králem Francie po sesazení svého otce, krále Karla X. Ten byl donucen k abdikaci prostým lidem, který se vzbouřil po vyhlášení tzv. Červencové ordonance – souboru nařízení, která se týkala například zavedení cenzury, rozpuštění poslanecké sněmovny a omezení volebního práva pouze na šlechtu a bohaté. Po tomto usnesení vypukla v Paříži revoluce podobná Velké francouzské revoluci a král Karel byl nakonec donucen opustit zemi. Potupně prchl v ženském oděvu do Anglie. Na trůn se tak usadil jeho syn Ludvík, ani ten ovšem nátlak veřejnosti neustál a navzdory přemlouvání své ženy podepsal svoji abdikaci pouhých 20 minut po jmenování králem ve prospěch svého synovce Jindřicha. Zbytek života pak strávil ve vyhnanství, krátce pobýval také na Pražském hradě.
Telegram za všechny peníze
Někteří historikové považují Michaila Alexandroviče Romanova (1878 – 1918) za v pořadí patnáctého a prakticky posledního cara. Sám Michail se o své nové funkci dozvěděl poměrně neobvykle – z telegramu. Ten mu poslal jeho bratr, car Mikuláš II., který v něm abdikoval ve prospěch právě svého sourozence. Tím přeskočil i svého syna a rovnou v dopise svého bratra oslovoval jako cara. Ironií bylo, že pět let předtím byl Michail vyhoštěn ze dvora kvůli sňatku s neurozenou a dvakrát rozvedenou ženou. Jeho jmenováním bylo tedy velmi překvapivé. Impérium bylo však v troskách, proto necelých 9 hodin po obdržení telegramu Michail předal svoji moc do rukou Prozatímní vládě. Následkem tohoto kroku byl krátce na to uvězněn a v roce 1918 popraven u Permu.
Když o to vlastně ani nestojíte
Také v římské říši to vřelo a zemi zmítaly politické nepokoje. Říman Marcus Antonius Gordianus Sempronianus, zvaný Gordianus I., byl obyčejný muž, který prošel za svůj život klasickou úřednickou kariérou a o nějaké vládnoucí pozice ani nestál. Spravoval několik provincií a stal se prokonsulem Afriky. Měl dva syny a bylo mu téměř 80 let, když ho vzpoura v Thysdru vysadila na trůn. Stal se vzdorocísařem Maximina Thráka – vojevůdce, který sice byl velmi schopný v bitvách, ale měl také talent znepřátelit si řimský senát i veřejnost svým autoritativním stylem vlády. Senát tedy jmenování Gordiana císařem schválil bez problémů, Maximina prohlásil za veřejného nepřítele a začali se připravovat na občanskou válku. Bohužel Gordianus I. neměl dost vojenských jednotek a ani spoluvláda jeho syna, Gordiana II., mu nepomohla. Po zásahu numidského legáta Capelliana, přívržence Maximina, se veškerá revolta zhroutila. Gordianus II. při střetu s vojskem zahynul a jeho otec, císař Gordianius I. si raději sám vzal život. Od jeho nástupu na trůn uplynulo přesně dvacet dní.
Foto: Shutterstock, zdroj: Wikipedia, Guinnessworldrecords, Books.google
Vlády přicházejí a odcházejí. I státy se tvoří a zanikají. Žiju v zahraničí proto, že nemám, už svou zem. Lidem tam nerozumím a už, ani po tomto víkendu nechci rozumět. Československo ve kterém jsem se narodil neexistuje. A to je všechno. Konec a zvonec. Sbohem.
I toto se stává,žádný vládce není všemohoucí a dřív nebo později skončí pod soukolím dějin!!!!!!!!