Představa, že bychom vyrazili na pohřeb oděni v bílé barvě je nám proti srsti. S úmrtím a truchlením totiž máme jasně spojenou černou barvu. Věděli jste ale o tom, že v minulosti to bylo naopak? Po většinu středověku byla barvou smutku opravdu bílá.
Proč právě bílá barva byla ve středověku smuteční?
Vzpomeňte si na některé legendy, které mají původ ve středověku. V celé řadě z nich se objevuje bílá paní, nikoliv černá. Takto se ale dříve neříkalo duchům, kteří strašili na hradech, nýbrž královským vdovám, které chodily zahaleny do bílé barvy. Černá barva byla naopak symbolem zbožnosti a pokory. Do černých oděvů se oblíkali kněží i soudci.
Bílá, nebo černá? Proč ne obě
Ovšem obrovský zvrat nastal v roce 1559. Toho roku totiž zemřel Jindřich II., francouzský král, který udržoval mimomanželský poměr s Dianou de Poitiers. Ta ovšem nemohla svůj smutek veřejně vyjádřit nošením bílé barvy, i přesto, že jejich vztah byl veřejným tajemstvím. Oblékla se tedy do kombinace bílé a černé a těchto barev se držela až do svého skonu. Ale ani vdova po Jindřichu II., Kateřina Medicejská, se neoblékla do bílé. Kateřina Medicejská se od smrti manžela oblékala naopak pouze do černé barvy. Pravděpodobně se jednalo o vzdor, protože si byla dobře vědoma toho, že nebyla jedinou ženou svého muže.
Nevěsta v bílém jako znak čistoty a panenství
K postupné změně vnímání bílé a černé přispěla ještě třetí žena – Marie Stuartovna. Skotská královna si ve svůj svatební den oblékla bílé šaty. Těmi dávala najevo svou čistotu, tedy to, že je stále panna. Reakcí dvorních básníků byly sonety o krásné nevěstě v bílé – a tato tradice bílých svatebních šatů přetrvala dodnes.
Ne vše bylo v minulosti vnímáno stejně jako dnes. Bílá a černá si například kompletně přehodily role. I když bílá je se smrtí stále trochu spojena. Je totiž tradicí, že se na rakev pokládají bílé květiny.
Foto: Shutterstock, zdroj: Medievalists
Jo nic nového pod Sluncem!!!!!!!