Dálnice zkracují vzdálenosti a šetří čas. Ale jejich užití něco stojí. To se ale nepodařilo italskému důchodci, který našel neortodoxní způsob, jak jezdit dálnicemi naprosto zdarma. Jak si poradil s výzvou vyhnout se dálničnímu poplatku?
Výzva dálniční známky
V České republice je dálniční poplatek tradičním způsobem financování údržby a rozvoje dálniční sítě. Od roku 1995 jsme si na něj zvykli, i když s nárůstem ceny dálniční známky z původních 400 Kč na současných 1 500 Kč nejsme zrovna nadšení. Někdo může říci, že dálnice za tu cenu nejsou vždy v ideálním stavu.
Placený luxus, který ne vždy stojí za to
Pravdou je, že stav našich dálnic ne vždy odpovídá ceně, kterou za jejich používání platíme. Proto nejsou vzácné případy, kdy se řidiči pokusí dálničnímu poplatku vyhnout. Takové chování je ale riskantní. Může stát až 20 000 Kč při správním řízení, a dokonce až 100 000 Kč při záměrném zneužití systému.
Mezera v systému: cesta po dálnici zdarma
Kouzelný trik, který objevil italský důchodce, spočíval ve využití systému pro vzdálené placení na mýtných branách. Když se přiblížil k bráně, přitiskl se co nejblíže k vozidlu před ním a proklouzl, když se brána otevřela pro předchozí auto. Jako záchranný člun na Titaniku využil mezeru mezi autem a padající závorou.
Konec jízdy zdarma: důchodce dopaden
Po dvou letech ale tvrdý pád na zem. Provozovatel mýtných bran dopadl důmyslného důchodce a oznámil celou záležitost státnímu zastupitelství. Důchodce, který byl identifikován díky registrační značce svého vozu, byl dopaden a nyní čelí pokutě ve výši 100 000 Kč. Ovšem tento důchodce se nenechá jen tak zlomit. Odhodlaný vzdorovat systému, najal právníka a odmítá zaplatit. I přes závažnost situace a hrozbu pokuty se nemíní vzdát bez boje. Zdá se, že osmdesátiletý “bezplatný cestovatel” je připraven postavit se na odpor.
Nejistá budoucnost
Je tedy nejisté, jak tento případ dopadne. I když prokuratura naznačila, že by mohla po zaplacení pokuty řízení zastavit, důchodce se zdá být rozhodnutý odmítnout pokutu zaplatit. Bez ohledu na to, jak to celé skončí, je jisté, že tento případ představuje fascinující příklad toho, jak někteří lidé hledají a nacházejí nekonvenční způsoby, jak se vyhnout placení poplatků.
Reflexe a důsledky
Tento případ nabízí zajímavou reflexi na stále se zvyšující ceny dálničních poplatků a na stav dálnic, který často neodpovídá tomu, co za ně řidiči platí. Představuje také potřebu neustálého zkoumání a zlepšování systémů, aby byly všechny potenciální mezery vyloučeny. Bez ohledu na to, jak se věci vyvinou, příběh tohoto důchodce nás jistě donutí zamyslet se nad systémem dálničních poplatků a možná přemýšlet o tom, jak ho můžeme zlepšit.
Foto: Shutterstock, zdroj: edalnice, Roma.Corriere
Za údajné,, dálnice” bych také neplatil.
Jezdím každý týden od Krakowa, až k Lublinu téměř. Stovky km bez vymáhání poplatků od státu po řidičích do 3.5 t. A to je dàlnice. Skutečná. A4 a potom od Rzeszowa tzv. expresůvka. Tedy rychlostka s názvem Via Karpatia, kde je rychlost upravena na max. 120km za hod oproti A4, kde je 140.
A Via Karpatia strčí do kapsy českou D1, kdy ji mnohonásobně převyšuje svým komfortem a v Polsku to je JEN expresuvka, ne dálnice. Svatá prostoto. Co tu řešíte? Zase ten zaprděný český píseček.
Co tu řešíte vy? Srovnávat národní hlavní tepnu a oproti tomu méně významnou dálnici v Polsku 😄 v Polsku oa neplatí, protože ty dálnice nikam nevedou a není využitelná sít. Na hlavních úsecích budou platit i OA a za 2x průjezd těch 3 úseku to vyjde jako na roční známku u nás.
Já vyřeším dálniční poplatky od příštího roku taky jednoduše, známku za 2300,- si prostě už nekoupím a budu jezdit po okreskách. A domnívám se, že nebudu ani zdaleka jediný.
Jsem také tak rozhodnut. Platit za parkování na D1 už ani náhodou. To vláda pěkně pos..la.
Když občas přijedu do Česka jezdím po okreskách, už dlouho. Nehodlám té pakáži věnovat, ani Ká. Vzhledem k tomu, že mám republiku z let minulých projetou křížem krážem, tak se neztrácím. Naposled, když jsem jezdil po okreskách, tak s papírem od kamaráda z OV, že tam pracuju a s dalším papírem, že bydlím za hranicí. Všude mě museli pitomečci pouštět projet, když tá ku*da v červeném svetru okresy zarygkovala😂😂😂
Kdysi jsem jel pro matku do Kyjova s tím, že jí dovezu do Prahy na rychlík, ona dojede vlakem a já se vrátím domů. Jízda na D1 – popojet pár metrů, počkat, zase popojet, počkat………. U V.Meziříčí jsem sjel z tzv. dálnice a mazal přes Žďárské vrchy, jinak bych byl bez šance. Potom jsem si koupil známku ještě 2x a při stejných několikerých zkušenostech během těch dvou let jsem tzv. dálnice hodil za hlavu.