Kroky státních činitelů dnes mají skutečně bizarní vyznění. V době, kdy se Česká republika nachází v jedné z nejsložitějších ekonomických situací ve své historii, kdy jí vážně hrozí kolaps důchodového systému, kdy musí zvyšovat daně a škrtat potřebnou pomoc občanům, tak v této době se rozhodně vyhodit nemalé prostředky za to, o co si řeklo pár luxusních restaurací v Praze.
Takhle si tu hospodaříme
Velkým tématem minulých dní byla žádost společnosti Michelin, aby si Česká republika účast v tomto kdysi uznávaném průvodci po luxusních restauracích, zaplatila. Jinak prý zdejší podniky přestane reflektovat. Následoval otevřený dopis restauratérů vládě, ve kterém majitelé těch nejdražších podniků, které tu najdeme, lobbovali za to, aby Česko tento poplatek zaplatilo. Šlo přitom o 50 milionů korun na pět let. To není vůbec málo, obzvlášť za to, co za tuto cenu získáme.
Reálně totiž nedostaneme vůbec nic. Michelinský průvodce je dnes přežitou institucí, která žije pouze ze svého jména a sama na sebe si už nevydělá. Proto musí z posledních sil hrozit na všechny strany, aby mohla přežít ještě pár dalších let. Její šéfové totiž dobře vědí, jakou sílu mají luxusní restaurace v jednotlivých zemích. V Česku se to potvrdilo stoprocentně.
Po počátečním mlčení totiž stát povolil a uvedl, že těch 50 milionů korun tedy zaplatí. Má to prý do země přivést turismus, což je naprosto bláhové očekávání. Česko totiž není zemí, kam by se jezdilo za špičkovou gastronomií, jakkoliv se tato v posledních letech významně zlepšilo. O tom svědčí i to, že z tisíců zdejších restaurací získali michelinskou hvězdu pouze dvě restaurace v Praze, a to navíc pouze jednu (ze tří možných). Jen ve Francii existují vesnice, kde se nachází více oceněných restaurací než v celém Česku. Jistě, v průvodci je pak uvedeno i pár dalších podniků, které stojí za návštěvu, i když nedostaly hvězdičku.
Kdo to dnes potřebuje?
Ale ruku na srdce. Kdo z vás cestuje podle toho, co se píše v nějakém Michelinu? Lidé dnes pochopitelně po kvalitních restauracích touží více než kdy dříve? Ale proč se nepodívat na internet, kde ne nejrůznějších srovnání a doporučení bezbřehé množství? Jsou tu i tisíce recenzí na jednom místě, které dokáží spolehlivě vyfiltrovat dobré podniky. K tomu opravdu nepotřebujeme nějakou omezenou knížku, kdy v silách jejích autorů zkrátka není pojmout gastronomii v dané zemi v celé její šíři.
A tím ji nakonec škodí. Inspektoři Michelinu chodí po vyhlášených a známých adresách, kde zkoumají, zda se to tam náhodou nezlepšilo nebo nezhoršilo. Nové podniky mu spolehlivě unikají, stejně jako ty, které jsou trochu stranou největšího zájmu, ale za návštěvu přesto stojí. Z toho plyne jediné. Z hodnocení tohoto průvodce, které jsme si teď všichni zaplatili z vlastních kapes, budou mít prospěch pouze luxusní restaurace v Praze, které to jistě využijí jako příležitost k razantnímu navýšení cen. To jsme si tedy pomohli…
Foto: Shutterstock
Miroslav Dolejší. Analýza 17.listopadu 1989.
Najděte a stáhněte si v PDF. Pochopíte současnou situaci i ty velmi vzdálené historické.
Nemá smysl se vyjadřovat k něčemu co se tu píše de facto dokola. To, už je pouze důsledek. Ale popátrat po příčině.
Neprohlašuji článek od Dolejšího za pravdu. Každý, nechť si zanalyzuje sám za sebe. Rozhodně zajímavé čtení.
No někdo nám určitě pomohl, teď půjdu do té drahé Michelinnové restaurace a něco malého si dám a pak odejdu, už to mají zaplaceno 😉