Svět se velmi rychle mění a nejrůznější zvyklosti spolu s ním. Zatímco ještě před pár lety byl prakticky každý restauratér rád za jakéhokoliv hosta a snažil se ho všemi způsoby přilákat a zavděčit se mu, dnes jsou to v mnoha případech hosté, kdo musí restauracím a jejich personálu doslova nadbíhat, aby dostali stůl a možnost se kvalitně najíst.
Kam jsme se to dostali?
Důvodem je hned několik faktorů, které tvoří zajímavý souběh. Předně je dnes i v České republice velkým trendem chodit “jíst ven”, tedy právě do restaurací, které už přitom nejsou jen místem, kde se člověk zasytí, ale zároveň od nich chceme i zážitek, ať už chuťový, atmosférický či jiný. A restaurace, které to dokáží, jsou potom logicky velmi žádané. Dnes už jsou třeba i v Praze a na dalších místech Česka takové podniky, kde si bez rezervace jednoduše nikdy nesednete. A tuto rezervaci si budete muset udělat třeba týden nebo čtrnáct dní dopředu. To pak pochopitelně personálu dává možnost pracovat i s tím, koho v restauraci chce mít a koho nikoliv.
Pokud nemluvíme o nějakých extrémech, ke kterým dojde vždy, zatím to v České republice nedošlo tak daleko, že by restaurace hosty odmítaly proto, že jim nedali třeba dostatečně vysoké spropitné. Ovšem v Evropě už se to zcela běžně děje, jak upozornil deník The Guardian.
Ten se zabýval gastronomickou scénou ve francouzském letovisku Saint Tropez, kde je skutečně běžný člověk už z finančního hlediska zcela mimo jakoukoliv hru. Situace dospěla dokonce tak daleko, že si místní restaurace zcela otevřeně vybírají své hosty, a to podle toho, kolik zde při předchozích návštěvách utratili, případně jaké zanechali spropitné. Některé podniky jdou dokonce tak daleko, že už předem určují minimální útratu, která rozhodně není nikterak nízká.
Nelíbí se to pochopitelně turistům, natožpak místním. “Tato zjištění jsou pro mě šokující, protože jsou bohužel pravdivá,” uvedla pro místní média starostka Sylvie Siri. “Celá rada města je zcela proti takovýmto odporným praktikám, které ničí obraz tohoto města.“
Vše se točí kolem spropitného
Tamní restaurace prý tvoří celé databáze se svými zákazníky, což už je samo o sobě dosti zvláštní a je otázkou, zda je to legální. V nich potom vyhledávají a zhodnocují, zda existuje potenciál, zda z dotyčného něco pořádného kápne. Vybrané restaurace zcela reálně a prokazatelně odmítaly rezervace těm hostům, u kterých si myslely, že z toho nebude dostatečně vysoká útrata nebo dýško.
Pakliže spadnete do této kategorie zákazníků, a může to být i proto, že jste v restauraci nikdy nebyli, potom vám pravděpodobně oznámí, že až do začátku září nemají k dispozici žádný stůl. Po konci sezóny už je totiž v letovisku přeci jen volněji a dostane se i na ty, kdo nemají tak nadité portmonky. Další restaurace vás sice rovnou neodmítnou, ovšem natvrdo vám řeknou, že mají k dispozici stůl třeba za 5000 euro, tedy přibližně 120 tisíc korun. To znamená, že takovou částku tam musíte utratit.
Do tohoto obrázku přesně zapadá pár dní stará zpráva o tom, jak číšník z obdobné restaurace v Saint Tropez na parkovišti naháněl hosta, který mu nechal “pouhých” 500 euro (12 tisíc Kč) spropitného a dožadoval se dorovnání alespoň na dvojnásobek.
Foto: Shutterstock
Drzost některých podniků nezná hranic. Poslední dobou pozoruji že je tohle téma dost žhavé. V každém odvětví se najde moloch co si myslí že si může určovat kdo mu dá peníze ale stačí se podívat pár let zpět jak tito “podnikatelé” dnes řeší insolvenci. Z jediného důvodu lidé nevyhledávaly jejich služby a přišel krach. Je to prostý obchod a racionální uvažování říká že není třeba za stejné služby někomu platit i o 100% více než jinde.