Banky musí vzbuzovat maximální důvěru, aby byli lidé ochotni uložit si u nich své peníze. Přeci jen, často jde o celoživotní úspory, které jsou velmi pracně vydělané, a tak o ně nechceme přijít lehkovážným rozhodnutím. Experti proto radí, aby si klienti svou banku dobře volili, a pokud mají například větší obnos peněz, vsadili raději na nějakou stabilnější a větší, případně prostředky rozložili hned do několika bankovních institucí, protož vklady jsou pojištěny pouze do výše přibližně 2,5 milionu korun.
Selhal jednotlivec
Ale i když si vyberete zdánlivě kvalitní a renomovanou banku, nemusí být vyhráno. Ukazuje to skutečně neuvěřitelný případ, který se před nedávnem odehrál v České republice. Týká se banky Raiffeisenbank, jejího bankéře a řady klientů, kteří přišli o své peníze, a to často ve skutečně významné míře.
Šéf olomoucké pobočky Raiffeisenbank totiž od klientů banky vylákal přibližně 50 milionů korun, a to za údajným účelem jejich zhodnocení. Klienti si však podle všeho mysleli, že jedná za samotnou banku a jejich peníze uloží do produktů, které tato společnost nabízí. Ve skutečnosti ovšem tento jedinec jednal sám za sebe a své pracovní pozice pouze zneužíval k tomu, aby se dostal k informacím a také coby zástěrky před klienty.
Sami si zodpovězte na otázku, zda byste svěřili prostředky někomu, kdo vás osloví takříkajíc na ulici, nebo někomu, kdo řídí pobočku banky. Ostražitost v každé situaci by byla úplně jiná a zřejmě i výsledek. Dotyčný bankéř navíc nahlížel do účtů klientů této pobočky, aby zjistil, jak jsou na tom s penězi. Cíleně potom oslovoval ty movitější, u kterých viděl příležitost, jak z nich peníze vylákat.
Jistě už tušíte, že k žádnému zhodnocování prostředků nikdy nedošlo. Nebylo to ani tak, že měl dotyčný nějaký reálný investiční záměr, který by potom nevyšel. On totiž jednoduše propadl hazardu, konkrétně potom sportovnímu sázení, a to takovým způsobem, že v něm protočil obrovské peníze. Nakonec to ale dopadlo tak, že všechno prohrál, a to včetně peněz, které slíbil zhodnotit.
Bance se platit nechce
Když k tomu došlo a klientům již nedokázal racionálně vysvětlit, co se s jejich penězi děje a proč jim je nesplácí, vyšel s pravdou ven. Podvedení lidé zjistili, že ze svých peněz pravděpodobně nikdy nic neuvidí, avšak zbyla jim ještě jedna poslední karta. Hrají to na zodpovědnost samotné banky, která dotyčného bankéře zaměstnávala. Ta se však brání tím, že šlo o vztah soukromých osob, což pravděpodobně doloží i uzavřené smlouvy o poskytnutých penězích, protože do samotné banky skutečně nesměřovaly. Je tu ale i ta rovina, kdy bankéř využíval svého postavení k lustrování a lákání klientů.
V tomto ohledu se zřejmě svede ještě zajímavá právní bitva. Je přitom otázkou, zda by nebylo v zájmu banky klienty spíše odškodnit. Jde sice o padesát milionů korun, což ale pro takto velkou banku nejsou zase tak velké peníze. Naopak, zjištění klientů o tom, že nemá své zaměstnance tak úplně pod kontrolou a že se za ně v případě problému nepostaví, může znejistit jejich důvěru v banku.
Foto: Shutterstock
