Česká rodina si koupila zájezd all inclusive k moři. Něco tak hrozného jsme nezažili. Do postele hladoví, a co teprve to pivo…

Češi patří mezi největší milovníky takzvaných all inclusive zájezdů na celém světě. Jinde už mnohem více frčí to, že ve snídani dostanete třeba jen snídani a zbytek už si obstaráte po vlastní ose, a to v místních podnicích.

Veliká nepříjemnost

Ačkoliv se o tom příliš nemluví, je totiž pravdou, že v rámci zmíněného all inclusive stravování musíte přijmout určité kompromisy. Vaří se tu obrovské množství jídla naráz, a navíc se počítá s tím, že se ho zkonzumuje velké množství. Lidé tu takříkajíc jedí za dva. To ovšem vede k tomu, že se používají nepříliš kvalitní suroviny, které jsou levné, ale chuťově nemusí stát za moc.

Někomu vyhovuje, že se může najíst a napít doslova do sytosti, jiný zase dává přednost tomu, že navštíví místní restauraci, kde ho pohostí tím nejlepším, co je v dané zemi k dispozici. Je každopádně třeba mít realistická očekávání. Potom těžko zažijete zklamání jako rodina z Ostravy, který vyrazila na týdenní zájezd na řecký ostrov Rhodos. Pochopitelně se vším všudy.

“Tak otřesnou kvalitu stravování jsme neviděli, a to si all inclusive dovolených užíváme posledních asi sedm let. Letos máme pocit, že se to hodně zhoršilo,” líčí paní Zuzana, která po návratu nelenila a vše uvedla v rámci stížnosti do cestovní kanceláře.

Jídlo na štíru

“Vše bylo velmi omezené. Ke snídani jsme tam našli jen nedobré párky a vajíčka, dva druhy salámu, jeden sýr, jogurt a trochu oschlého ovoce,” líčí nespokojená zákaznice s tím, že to rozhodně nesplňuje úroveň čtyřhvězdičkového hotelu. “Však se běžte podívat, co vám dají ke snídani tady v každém lepším penzionu natožpak hotelu.“

Nejhorší ale podle ní byly večeře, kdy byly k dispozici vždy přibližně tři jídla a nějaké ty přílohy. “Vybrat si bylo opravdu těžké, jelikož se dvě jídla obvykle ani nedala jíst a třetí bylo průměrné. O tom, že bychom si tu snad pochutnali, nemůže být řeč. Někdy jsme šli do postele dokonce hladoví,” líčí paní Zuzana. Přes den potom bylo k mání lehké občerstvení v podobě oschlé pizzy a vodové zmrzliny.

Čtěte také: Hotely u moře si neví rady s Čechy. Jedí moc a pijí ještě víc. Vymyslely na ně vychytávku, budou mít utrum

Možná ještě horší byl standard nápojů, kdy všude sice byly postmixy, ovšem špatně seřízené, takže vydávaly hutné lepivé sodové nápoje. Rodina se těšila, že si užije i alkoholických nápojů, ale nakonec to museli oželet. “Po vínu se křivila ústa a pivo ředili snad vodou,” zkonstatovala cestovatelka.

Foto: Shutterstock

Nenechte si ujít

Kdo topí tímto způsobem, ten se brzy nedoplatí. Spousta domácností v Česku má obrovský problém, EU je hodila přes palubu

Sotva se Česká republika vymanila ze zajetí vysokých cen energií, které mimo jiné vedly k tomu, že zde spousta firem raději ukončila podnikání, respektive k tomu teď přistupují a navíc to znamenalo významnou zátěž pro domácnosti, už se chystají další velké nepříjemnosti. Jdou tvrdě do lidí Zatímco energetická krize byla vnějším šokem, na který bylo třeba reagovat a stát to řešil tak, že fakticky lidem energie dotoval, tudíž jim poskytoval peníze na uhrazení účtů, ať už formou příspěvku na bydlení nebo zastropováním cen elektřiny a plynu, dnes se chystáme omezit sami sebe, a to dosti nepochopitelným způsobem. Už nějakou dobu zde funguje systém emisních povolenek, který se týká výhradně firem. Ty si, zjednodušeně řečeno, musí kupovat povolenky na to, aby mohly vypustit určité množství emisí. S těmito povolenkami se ovšem čile obchoduje a dochází k nejrůznějším manipulacím s cenou. Podle některých názorů to ostatně částečně stálo za vznikem energetické krize. Namísto toho, aby se Evropská unie konečně poučila a tento systém zrušila, případně přepracovala, rozhodla se ho aplikovat i na samotné domácnosti, a to hned v několika rovinách. Předně se budou platit povolenky za natankované pohonné hmoty, ale také za to, že používáte zdroj vytápění vypouštějící určité emise. Zkrátka a dobře, pokud máte topení založeno na fosilních palivech, budete mít problém. “Ty mohou výrazně zasáhnout do celkových nákladů na vytápění,” prozradil analytik serveru Ušetřeno, Tomáš Vrňák. Plynové kotle jsou dost možná minulostí, protože budou příliš drahé. Je to velká podpásovka Zcela jednoznačně to odnesou ty domácností, které dodnes k vytápění používají uhlí, byť tak činí v povolených kotlích. Naplňuje se tak prognóza toho, že dalším krokem k likvidaci těchto zdrojů vytápění bude jejich významné zdražení. Dle odhadů se domácnosti vytápějící uhlím zdraží roční náklady až o 9000 Kč. Jenže pozor, tím to zdaleka nekončí. Úřady již potvrdily, že do kategorie produkující emise zařadí také plynové kotle, jež jsou v Česku velmi rozšířené. Za plyn si tady ročně připlatíte v průměru 5000 Kč, což není vůbec málo. “Já nerozumím tomu, jakou chorou mysl může něco takového napadnout. Zdražit vlastním lidem topení jen kvůli nějakému úřednímu úkonu, to je prostě síla,” říká pan Tomáš, který je majitelem plynového kotle. “Vždyť jsem na něj ještě před čtyřmi lety dostal dotaci 20 tisíc korun, tak co tohle má znamenat?“ Čtěte také: Čechům chtějí sebrat plynové kotle. Už se to rozjelo, lidé nevěří vlastním očím Je zcela evidentní, že EU se skrz tuzemské úřady bude snažit na domácnosti tlačit, aby přešly na údajně energeticky efektivní zdroje vytápění. Tím je myšleno především tepelné čerpadlo. Jenže kromě toho, že je drahé, se také ukazuje, že v tuzemských podmínkách nefunguje vždy zdaleka tak dobře, jak se říká. Foto: Shutterstock [...]

Češi mají doma běžnou věc z dob bolševika. Kdo ji najde, dostane 1,2 milionu korun na ruku

Snaha o docílení bohatství je u řady lidí obrovská. Leckdy se ale vůbec nesetká s úspěchem. Pravdou totiž je, že větší obnos peněz ve společnosti může držet jen určité procento jedinců. Pakliže by všichni lidé měli moc peněz, vedlo by to akorát k inflaci a tomu, že nikdo nebude chtít pracovat. Co se za to dalo koupit Přesto se ale alespoň na chvíli můžete cítit jako boháči. V České republice je totiž velmi specifická situace se sběratelstvím. Lidé jsou tu ochotni za nejrůznější vzácné kousky platit doslova horentní sumy. To se v posledních letech ještě více prohloubilo. Opravdu velký zájem je momentálně o takzvané tuzexové poukázky, kterým se za minulého režimu neřeklo jinak než bony. Tehdy šlo o to, že jste si za tyto poukázky mohli koupit zahraniční zboží v takzvaných Tuzexech. Tyto papírky se tedy cenily zlatem a také se s nimi hojně obchodovalo, takříkajíc vexklovalo. Taxa ve 2. polovině 80. let byla 5 Kčs za 1 bon, přičemž průměrná mzda Čechoslováka byla kolem 2 tisíc korun měsíčně. A pokud jste chtěli mít pravé džíny z Tuzexu, tak stály zhruba 100 až 120 bonů,” napsal k tomu Český rozhlas. Takto vypadají odběrní poukazy z Tuzexu. Může je mít kdokoliv Potom se na bony úspěšně zapomnělo, avšak po desítkách let začínají mít opět relevanci. Jsou totiž dostatečně staré, aby se o ně zajímali sběratelé. Navíc jich notně ubylo, protože je mnozí vyhodili nebo je skladují v krabici od bot někde na půdě. Čtěte také: Spořicí účty už zase Čechům prodělávají peníze. Je tu ale možnost, kde se dá pořádně vydělat Něco takového dnes ale může představovat velký poklad. Obyčejný bon v hodnotě 50 haléřů se totiž nedávno vydražil za neuvěřitelných 1,26 milionu korun. “Ceny ještě porostou, takže je otázkou, zda je prodávat teď nebo ještě třeba deset let počkat,” říká pro server Mix24.cz pan Miloš Páral, který se sběratelství v tomto segmentu věnuje. Foto: Shutterstock [...]

Tak už to ruplo. Velká česká firma vyhází většinu zaměstnanců na dlažbu

Leden roku 2025 nezačíná vůbec dobře. Zcela nečekaně dochází k tomu, co se očekávalo už před rokem nebo dvěma. A to velkým problémům společností působících v České republice. Ty se dlouho držely, ale nakonec je ekonomické faktory dohnaly. Všechno jde do kopru V Česku začíná být problematické podnikat, protože tu rychle rostou mzdy, ale třeba i ceny energií a všech možných surovin. Nikoho to navíc příliš nezajímá, takže se s tím nic nedělá. A důsledkem toho jsou zprávy o tom, že na zdejším trhu končí hned několik firem. Jde například o výrobce potravin Dr. Oetker nebo výrobce pneumatik Mitas. V krátkém sledu pak přichází další negativní zpráva. Společnost Spolana z Neratovic totiž oznámila, že na dlažbu propustí drtivou většinu svých zaměstnanců. V příštích měsících se to bude týkat nejméně 500 lidí. Ve firmě potom v omezeném provozu zůstane 150 zaměstnanců, byť ani oni nemají svou práci jistou, když je firma takto rozkymácená. Situace je opravdu tristní, protože Spolana dlouhodobě patřila k velmi výdělečným podnikům. Sama firma teď přiznává, že ji dosáhla celoevropská iniciativa pro snižování emisí uhlíků. Její výdělečná produkce se kvůli nejrůznějším povolenkám a regulacím neudrží nad hladinou. Výroba rychle končí Dojde k ukončení výroby látky známé jako kaprolaktam, která se používá pro sportovní oblečení a potřeby. Výhledově potom ukončí také výrobu známého plastu PVC. Zachovat se naopak má výroba kyseliny sírové. “Hospodářské výsledky společnosti Spolana zásadně ovlivňuje dlouhodobý pokles poptávky po petrochemických produktech zejména kaprolaktamu způsobený makroekonomickým zpomalením a následnou stagnací, vyššími výrobními náklady v Evropě a tedy nižší konkurenceschopností ve srovnání s producenty z USA a Středního Východu,” konstatovala společnost ve své tiskové zprávě. Čtěte také: Už to ruplo. V Česku končí 200 let stará firma. Ustála všechno, ale tohle už ji položilo. Strašná šlamastyka Výroba Spolany byla uměle zdražována zbytečnými požadavky, až došlo k tomu, že je na trhu nekonkurenceschopná. To ovšem neznamená, že by se jí vyráběné látky přestaly používat. Jen se budou dovážet třeba ze Spojených států amerických nebo Číny. Tam se budou nadále vyrábět a samozřejmě i znečišťovat životní prostředí. Pro zákazníky v Evropě ale budou mimo jiné dražší, protože ubude konkurence a navíc bude třeba připočítat přepravní náklady. Foto: Shutterstock [...]