Bylo to, jakoby někdo v jeho životě stiskl tlačítko pro pauzu. Malá agentura pro pořádání koncertů, kterou 25letý Tomáš Zavoral vybudoval vedle svého dálkového studia, byla ze dne na den bez zakázek. Jeho vedlejší úvazek coby soukromý učitel angličtiny rovněž odpadl. Příjmy zmizely. Ani svému koníčku v podobě rozhodcování fotbalu se kvůli koronaviru nemohl věnovat.
“Řítil jsem se stovkou a najednou jsem musel zastavit,” vysvětluje své pocity Zavoral. Vzhledem ke své činorodosti začal přemýšlet, jak by mohl pomoci v krizi dosud nevídaných rozměrů. A tehdy padlo rozhodnutí: když to bude nutné, nechá se infikovat koronavirem Sars-CoV-2, aby urychlil výzkum účinné očkovací látky.
V minulosti vyzkoušený postup
Jak se ukazuje, nebyl zdaleka sám. Po celém světě se přihlásilo více než 28 000 dobrovolníků, a to jen u organizace 1 Day Sooner, která zastupuje potenciální probandy v těchto výjimečných případech testů vakcín. Pokud by k takovému testu nakonec skutečně došlo, znamenalo by to, že účastníci studie nedostanou pouze minimálně ozkoušenou vakcínu, která sama o sobě může přinášet zdravotní rizika, ale budou infikováni i potenciálně smrtelným virem.
Jakkoliv se taková myšlenka může zdát poněkud střelená, rozhodně není neobvyklá. Už před více než 200 lety testoval Edward Jenner vakcínu proti neštovicím tak, že děti virem nakazil. Historie zaznamenala strašlivé experimenty na vězních, duševně chorých, případně obyvatelích koncentračních táborů. A přesto takzvané “Human-Challenge studie”, jak se takové pokusy dnes nazývají, nikdy zcela nezmizely z repertoáru vědců.
V uplynulých 50 letech se desítky tisíc lidí účastnily testů tohoto typu. Například univerzita v německém Tübingenu za přísně kontrolovaných podmínek infikovala dobrovolníky malarickými parazity, aby otestovala nový lék. Jinde dobrovolné infikace urychlily vakcíny proti tyfu nebo choleře. Riziko bylo v těchto případech poměrně nízké.
Benefity v boji s koronavirem
Při hledání účinné vakcíny na koronavirus mohou cílené infekce řešit hned několik problémů. Za prvé tak bude možné snáze se vypořádat s širokou škálou kandidátských vakcín. Aktuálně je ve vývoji více než 100 různých látek. Namísto toho, aby byly náročně testovány v přirozených podmínkách, prozradí účinky na dobrovolnících poměrně rychle, kteří kandidáti jsou neslibnější.
Pouze s těmito preparáty by se následně přešlo k dalšímu obvyklému kroku, kterým je studie účinnosti, v rámci níž dostávají tisíce účastníků vakcínu nebo placebo. Teoreticky by mohli dobrovolníci urychlit také tuto studijní fázi, jež trvá obvykle měsíce až roky.
Dobrovolné infekce jsou přínosné také v těch regionech, kde virus už ustupuje nebo zde stále panují omezení kontaktu. V obou případech nemají probandi příležitost se s virem střetnout přirozeně. Vakcína pak v takových případech těžko může prokázat svou účinnost.
Tisíce potenciálně zachráněných životů
V každém případě by vědci získali cenný čas. I pokud by se vakcínu podařilo získat jen pár měsíců dříve, než za běžných okolností, mohlo by to zachránit tisíce životů. Hodnota pro celou společnost by byla obrovská.
Tento postup může také šetřit peníze a zároveň dobrovolníky, kterých nebude zapotřebí takové množství. Kromě toho mohou infekce přinést cenná zjištění, která o koronaviru zatím nemáme. Tedy koho může infikovat jaká dávka a za jakých okolností pak skutečně onemocní?
Ale v tom, že si takové otázky zatím klademe, se skrývá zároveň překážka celé operace. Zatímco v případě jiných studiích tohoto typu z poslední doby docházelo k infekcím viry a bakteriemi, které lidstvo dobře znalo, u koronaviru jsou rizika stále jen obtížně kalkulovatelná.
Ruská ruleta?
Vědci by jistě pro testy vybírali lidi jako Tomáš Zavoral. Mladé, bez předchozích závažných chorob, nekuřáky, bez nadváhy a ve formě. Takoví mají největší šanci se s koronavirem vyrovnat bez větších problémů. Ale jisté to není. Podle statistiky Světové zdravotnické organizace onemocní přibližně procento mladých lidí velmi těžce. A i když přežijí, nejsou zatím vyloučeny dlouhodobé následky. Dalším faktorem, který od podobných pokusů spíše odrazuje, je skutečnost, že zatím neexistuje efektivní terapie nemoci Covid-19.
Přesto by se taková studie dala eticky odůvodnit, a to přínosem pro společnost. Muselo by se ale zajistit, aby se testů lidé účastnili skutečně dobrovolně a ne jen proto, že se ocitli například ve finanční nouzi a účast je placená. Právě historie ukazuje časté případy, kdy se lidé nechali infikovat spíše z nutnosti, než že by měli na mysli vyšší cíl.
Ostatně, podobně altruistické chování dnes není výjimkou. Podstupují ho například hasiči, dárci orgánů nebo lidé, kteří se už dnes účastní různých testů léčiv. Ti všichni podstupují riziko, aniž by z toho po zdravotní stránce nějak těžili.
Foto: Freepik