Ačkoliv se ještě před pár týdny zdálo, že aerolinky Smartwings obdrží nějakou formu pomoci od státu, protože jejich majoritní majitel Jiří Šimáně “má telefon na premiéra Babiše”, věci se začaly ubírat překvapivě jiným směrem. Pomoc v posledních dnech odmítla ministryně financí Alena Schillerová a vlažně se k ní staví už i její dřívější zastánce, ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček.
Majitelé peníze mají
Že se věci pro Smartwings nevyvíjejí úplně optimálně, dokládají i poslední kroky jejich majitelů. Na valné hromadě se poprvé po několika letech dosáhlo nějaké dohody. Čínský spolumajitel se s těmi českými dohodl na finanční injekci pro aerolinku ve výši jedné miliardy korun, tedy přibližně poloviny částky potřebné pro přežití společnosti (alespoň podle generálního ředitele Romana Vika). Majitelé firmy si představují, že druhou polovinu získají v podobě úvěru se státním ručením.
Tento krok ukázal jediné: jak Číňané, tak miliardáři Šimáně se Šmejkalem mají prostředky, jak Smartwings zachránit. Nechtějí však jít do úplného rizika, protože budoucnost leteckých společností je po koronavirové krizi přinejmenším vachrlatá.
Je nutno vnímat pozitivně, že stát nerozdává do každé natažené ruky. Stejně jako sami majitelé, musí i on mít pochybnosti o tom, zda se koronavirem zatížené aerolinky s mnoha dalšími problémy (Boeing MAX) mohou ještě postavit na nohy a úvěr nakonec splatit. Pokud by se tak nestalo, dluh by padl na bedra státu. Taková pravděpodobnost se přitom dnes počítá v desítkách, nikoliv jednotkách procent. Také proto žádná banka bez státní garance úvěr neposkytne.
Čtěte také: Proč by stát neměl zachraňovat Smartwings? Je to nekonečná díra na prostředky daňových poplatníků
Pomoc dostaly jinačí kalibry
Zejména česká strana majitelů Smartwings se ale podle všeho nedokáže smířit s tím, že na podporu, po které už už sahala, nakonec nedosáhne. Po měkké kampani “Neberte nám křídla” snažící se zlepšit notně pošramocený obrázek Smartwings u české veřejnosti nyní přichází na řadu těžší kalibr.
Smartwings utratila několik milionů, kterých by rozhodně neměla mít nazbyt, za masivní reklamní kampaň “Proč ne my”. Když pomineme poněkud amatérské provedení, které důvěru ve firmu rozhodně nezvedá, zjistíme, že jde o extrémně trapné fňukání ve stylu “proč podporu dostali oni a ne my”. Tvůrce kampaně ale nějak pozapomíná, že srovnává hruška s jablky. Kromě toho, že vypichuje pomoc jiných států svým aerolinkám, srovnává nesrovnatelné.
Pokud se podíváme na seznam aerolinek, které získaly státní pomoc, zjistíme, že se v zásadě dělí na dva typy, přičemž některé spadají do obou z nich. Buď jde skutečně o národní dopravce, ve kterých mají státy svůj podíl (Air France-KLM, Alitalia, airBaltic, Finnair, SAS atd.), nebo se jedná o klíčové dopravce v té které zemi. Sem spadají například dominantní nízkonákladoví dopravci Ryanair, easyJet, WizzAir, popřípadě německá Lufthansa.
Čtěte také: Soumrak levných letenek? Rakouské aerolinky s nimi končí, další budou následovat
Neoblíbené Smartwings
A teď se podívejme na Smartwings. Jde o aerolinku s nějakými třiceti letadly, která většinu svého obchodu odehraje v letních měsících, kdy své stroje pronajímá cestovním kancelářím na charterové bázi. Jak se tak hezky říká, “vozí Čechy k moři”. Ti si potom houfně stěžují na žalostné služby, ať už jde v podstatě o povinná zpoždění, šikanu s batožinou nebo v extrémních případech let na jeden motor.
Smartwings nejsou klíčovým a už vůbec ne strategickým dopravcem v České republice. Jejich služby je možné nahradit do několika týdnů, a to pravděpodobně v lepší kvalitě. Navíc mají tu nevýhodu, že na své značce vůbec nepracovaly a Češi je tak příliš nemusí. Ostatně, nejen oni. Smartwings byli vyhlášeni za jednu z nejhorších leteckých společností světa. To, že stále operují i se značkou Českých aerolinií (ČSA), je spíše národní ostudou.
Pokud majitelé Smarwings nadále věří, mají prokazatelně dostatek svých prostředků, jak je nějakou dobu udržet v chodu. A udělali by lépe, kdyby je neutráceli za trapné reklamní kampaně hrající na city.
Foto: Freepik
