Z nějakého důvodu se v souvislosti s inteligencí často mluví o známých jménech fyziků Alberta Einsteina nebo Stephena Hawkinga. Ale slyšeli jste už někdy jméno William James Sidis? Troufáme si tvrdit, že nikoliv, a přitom to byl právě on, kdo svým intelektem výše jmenované vědce hravě strčil do kapsy.
William James Sidis se narodil v roce 1898 ve Spojených státech amerických. Do vínku přitom dostal obrovskou porci inteligence, s níž mohl s trochou štěstí změnit svět. Do jeho životních karet naplno promluvila genetika, protože i jeho rodiče lékaři, kteří emigrovali z Ukrajiny, byli výjimečně inteligentní a u jejich syna se to sečetlo nebo možná spíše znásobilo.
Rodiče z něj chtěli mít génia
Rodiče Boris a Sarah tušili, že jejich syn je výjimečný a rozhodli se tomu jít naproti. Snažili se tak všemi způsoby, aby William mohl svou inteligenci dále rozvíjet. V biografii od Amy Wallace nazvané Weekends on All Things Considered se píše, že mnohdy byli až příliš nároční. Domnívali se totiž, že génia mohou vychovat. William tak byl zásobován nekonečným množstvím knih a dalších materiálů. Snaživí rodiče do rozvoje svého syna investovali prakticky vše, co vydělali.
Podle Abrahama Sperlinga, ředitele Aptitude Testing Institute, který prováděl srovnávací testy, dosahovalo IQ Williama Jamese Sidise “s přehledem 250 až 300 bodů”. To by znamenalo, že by o 50 až 100 bodů předběhl Alberta Einsteina.
Vysoká inteligence se projevovala už od raných let, kdy si ve dvou letech dokázal samostatně číst články v listu The New York Times. V šesti letech se potom plynule domluvil několika jazyky včetně latiny, němčiny a hebrejštiny. Protože se i tak zřejmě nudil, vytvořil si vlastní jazyk a kromě toho měl v oblibě psaní poezie a novel.
Nechtěl být výjimečný
William James Sidis z hlediska inteligence své vrstevníky převyšoval o mnoho let. Na Harvardskou univerzitu proto mohl nastoupit už když mu bylo jedenáct. Poprvé si přihlášku podal už v devíti letech, ale to bylo tehdy na konzervativní univerzitu příliš. I tak se stal nejmladším žákem, který na Harvardu kdy studoval.
Aby toho nebylo málo, ještě v roli studenta se ujal role učitele a od roku 1910 vedl lekce matematiky. Školu dokončil v roce 1914 v pouhých 16 letech. Tedy ještě dříve, než na ni ostatní nastupují. Sidis byl přitom specifický tím, že na rozdíl od jiných géniů nevynikal pouze v jedné oblasti, ale ve všech.
Přestože by se mohlo zdát, že takový člověk musel mít skvělý život, opak byl pravdou. Na Harvardu se mu posmívali a utahovali si z něj. Sám Sidis přitom nechtěl být výjimečný a toužil žít jako obyčejný člověk. Poté, co dokončil univerzitu, se proto nestal věhlasným vědcem, ale střídal jedno běžné zaměstnání za druhým. Používal i falešná jména, aby ho lidé nepoznali. Už ve své době byl totiž svého druhu atrakcí. Jakmile ho někdo poznal, dal Sidis výpověď a odstěhoval se do jiného města.
Zemřel chudý a osamělý
William James Sidis se nadále věnoval své vášni, kterou bylo psaní knih. Vydával je ale pod pseudonymy a nedočkal se velké slávy. Vzhledem k tomu, že jména často střídal, není dnes možné ani říct, kolik toho vlastně napsal. V roce 1925 napsal knihu The Animate and Inanimate, jejíž výtisk o desítky let později koupil anonymní sběratel za 8000 dolarů.
V roce 1937 byl už Sidis poměrně úspěšně anonymizován a žil vcelku běžným způsobem. Deník The New York Times se ale rozhodl zjistit, co se vlastně se zázračným chlapcem stalo. Vyslal ho vypátrat jistou novinářku, která s ním navázala falešné přátelství a vymámila z něj řadu informací. Když si Sidis článek přečetl, byl znechucený. S novinami se dokonce soudil, ale neuspěl. Pak se stáhl do ještě větší izolace.
Williams James Sidis zemřel v roce 1944 ve věku 46 let na následky krvácení do mozku. Zemřel chudý a navzdory tomu, že byl nejchytřejším člověkem historie, pracoval poslední roky jako běžný úředník.
Foto: Unknown author / Public domain
