Tak teď tu máme pro změnu 365 dní. Nečekaný hit na Netflixu, který se v posledních dnech drží na špici sledovanosti také v České republice. Dlouho na sebe nenechalo čekat srovnání s Padesáti odstíny šedi, a to zejména kvůli explicitním sexuálním scénám. A skutečně, mezi oběma filmy je možné najít několik paralel, ale také zásadní rozdíl: způsob, kterým je tu zacházeno se sexuálním násilím.
Nebe, peklo a očistec
Je otázkou, jakým způsobem se 365 Days dostal na přední příčky Top 10 Netflixu, ale jisté je, že se mu to podařilo a například dnes drží dokonce příčku vůbec první. Také na sociálních sítích se ze snímku stává velké téma.
Celé to přitom začíná scénou na ostrově Lampedusa. Na odlehlé věžičce se jistý mladý floutek se svou povedenou rodinkou snaží uzavřít obchod se starším pánem. Jde přitom o obchod s lidmi, přesněji řečeno “mladými dívkami”.
Starší muž ale nechce, protože: “Moje rodina tohle ještě nikdy nedělala“. Zatímco starší mafián se raději nechce zahazovat s mladým masem, jeho syn Massimo (Michele Morrone) sleduje dalekohledem mladou ženu (Anna Maria Sieklucka), načež se odehraje duchaplný dialog: “Krásné ženy jsou nebem pro oči, ale peklem pro duši,” vysvětluje tatínek mafián a junior si přiloží: “A pro peněženku očistec“.
Už tato úvodní scéna by vám měla napovědět, na jaké úrovni se nadcházející dvě hodiny odehrají: bagatelizované zločiny, maximální klišé a předfeministické machistické chování. To jsou základní ingredience 365 Days.
Únos, který chceš
Otec mafián, zde krátce charakterizovaný jako ten hodný špatný, protože sice páchá zločiny, ale přeci jen nepěstuje obchod s děvčaty, chytí ještě během otcovského rozhovoru kulku. O pět let později nabíráme znovu synáčka, kterak pokračuje v mafiánských obchodech tradičními metodami násilí a vydírání. A protože na mladou ženu z pláže nezapomněl, přidá ještě další zločineckou činnost – únosy.
Laura, tak se jmenuje ona žena, žije v nešťastném vztahu, a když se cesty obou znovu zkříží, udělá Massimo to, co se naučil: vezme si, co chce. To provází další duchaplná konverzace. “Proto ti dám šanci se do mě zamilovat. Ne proto, že tě k tomu nutím, ale protože to sama chceš.” Nejpozději zde musí i méně znalému divákovi dojít, že o příběh tu jde až v poslední řadě. Celý hype kolem 365 Days je založen na něčem jiném, přízemnějším. Na sexuálních scénách.
Ty se pohybují někde mezi erotikou a soft pornem a i tady by se dalo říct “teď tedy 365 Days”. Od té doby, co existuje celuloid, se totiž objevují filmy, které svou otevřeností posouvají hranice. Ať už to bylo Poslední tango v Paříži, Nymphomaniac nebo Základní instinkt, abychom jmenovali jen několik lehce skandálních snímků. Také Padesát odstínů šedi do této řady zapadá a 365 Days v ní pokračuje.
Oba filmy mají podobné zasazení, a sice luxusní svět multimilionářů, do kterého jsou ženy tak trochu “vhozeny”. Oba si pohrávají s mužskou dominancí a ženskou podřízeností. A stejně jako “Odstíny” je i 365 dní filmovou realizací románu. V tomto případě ho napsala Polin Blanka Lipínska.
Klišé střídá nesmysl
Po filmové a kulturní stránce je “365” mimořádně zbytečným dílem. Protože to, co nabízí po příběhové stránce, je pouhou vatou. Ano, tahle vata je místy hezky zfilmovaná, ale estetika nemůže obsah plně nahradit. Kromě toho tu každou chvíli narazíte na logický nesmysl a především do očí bijící klišé. Jednou to je testosteronem zaplavený macho Ital, který se neovládá, pak zase do nakupování šílená ženuška, které její únos nakonec nepřijde tak špatný. Nakonec tak dojde i k sexu se souhlasem obou stran, jakkoliv je to v rámci únosu zvláštní.
Tím se dostáváme k vyobrazení sexuality. “Nejsem monstrum, za které mě považuješ,” deklamuje ctnostně Massimo v jedné scéně na adresu Laury. A přesto se po celou dobu neudělá prakticky nic, co by se nedalo označit za zneužití nebo znásilnění. V jedné z úvodních scén donutí v soukromém tryskáči letušku k orálnímu sexu. Ale to přeci není žádné znásilnění, vždyť se na konci směje.
Vrchol stupidity filmu ale přichází ve chvíli, kdy únosce uklidňuje svou oběť: “Neudělám nic proti tvé vůli,” vysvětluje čerstvě unesené. Jen o pár chvil později se spoutané Lauře vrhne na její poprsí a následně do kalhot. O dalších pár minut později sedí Laura na gauči před čerstvě osprchovaným Massimem. Ten rázem odhazuje ručník a poroučí: “Vezmi si ho!” Když se jí do toho příliš nechce, naléhá Massimo znovu: “Raději si to ještě jednou rozmysli,” vyzývá mafián, jakoby to byla speciální akce, která se neopakuje každý den.
Zbytečný film, který se stal špatným
Pak ji přinutí lehnout si na postel, sváže jí a roztáhne nohy tyčí, dokud nebohá nakonec sama o sex nepožádá. Inu, ve 365 Days se na nějaké “ne” nehraje. Tady to znamená “tak dobře”. A ospravedlnění, které film nad tím vším nabízí? To je obzvlášť hloupé: kdo to může nebohému mafiánovi zazlívat, vždyť on jenom jedná tak, jak ho učili. Kromě toho dobře vypadá a je prostě zamilovaný.
365 dní míchá věci, které se nedělají s věcmi, které jsou prostě zakázané, do jakési kaše, ve které je to vše v pořádku. Je to právě toto estetické a omluvné bagatelizování sexuálního zneužívání, které z jinak zbytečného filmu dělají film mimořádně špatný a nevkusný.
Foto: Netflix
