Pomineme-li fakt, zda se vůbec tato večeře konala, existuje celá řada teorií o vlastním menu. Bible pojednává o tom, co se stalo během večera, ale nikde podrobně neuvádí, co Ježíš a jeho společníci jedli.
Fazolový guláš, jehněčí maso, olivy, hořké bylinky, rybí omáčka, nekvašený chléb, datle a aromatizované víno, to vše bylo pravděpodobně na jídelníčku poslední večeře Páně. Uvádí to poměrně nedávný výklad dvou italských archeologů (Generoso Urciuoli a Marta Berogno). Jejich studie se opírá nejen o biblické verše a židovské spisy, ale také o starořímská díla a archeologická data zaměřená na stravovací návyky v Jeruzalémě na počátku 1. století našeho letopočtu.
Da Vinci se mýlil
Nejslavnější vyobrazení večeře od Leonarda Da Vinciho, není podle vědců historicky přesné. Jídlo se totiž nejedlo u stolu, ale Ježíš a apoštoly pojídali večeři ležící na polštářích na podlaze. Také zasedací pořádek se řídil přesnými pravidly. Nejdůležitější byli ti vpravo a vlevo od hlavního hosta. Verše z evangelií Jana naznačují, že Jidáš byl velmi blízko Ježíši, pravděpodobně po jeho levé levici. Da Vinci jej však umístil od Ježíše napravo.
Jistý je jen chléb a víno
Podle Bible lámal Ježíš u večeře nekvašený chléb a dělil jej mezi své spolustolovníky. „Jezte, toto je mé tělo, které se pro vás láme. Pijte. Toto je má krev, která se za vás prolévá.“ Na těchto potravinách se shodnou dokonce i sami svědci večeře – apoštolové, kteří se o večeři Páně zmiňují ve svých evangeliích. Na chlebu a víně je ostatně založeno i svaté přijímání a svátek eucharistie.
Podle menu byl Ježíš Žid
Výchozím bodem pro určení „meníčka“ je předpoklad, že Ježíš musel být Žid. Podle Markova evangelia se Ježíš připravoval na Poslední večeři „prvního dne nekvašených chlebů, když obětovali beránka“. Pokud by byla Poslední večeře večeří na Pesach, kterou si Židé připomínají exodus z Egypta, k jídlu pravděpodobně patřilo jehněčí maso. Podle italských vědců se mohl na jídelníčku zcela jistě objevit také cholent, dušené jídlo z fazolí, olivy s yzopem, hořké bylinky s pistáciemi a datlový charoset, sladká, hustá kaše z ovoce a ořechů.
Škoda, že za Ježíše neexistoval zvyk si zaznamenat vše, co máme před sebou na talíři, a ihned ještě „za tepla“ vše rozeslat svým přátelům. Bylo by o jednu historickou záhadu méně.
Foto: Shutterstock