Teď se na první pohled zdá, že epidemie stagnuje. Reprodukční číslo viru je těsně pod jedničkou, takže jeden nakažený v průměru nakazí jednoho nenakaženého. Na začátku ledna vystoupaly počty umírajících za den někam k 170, nyní poklesly ke 140, tedy vrátily se přibližně na hodnotu, na které byly před tím nesmyslným prosincovým rozvolněním. Počty pacientů v nemocnicích klesají, ale bohužel neklesají kvůli tomu, že by do nemocnic přicházelo méně pacientů, ale hlavně kvůli tomu, že postupně umírají pacienti, co zaplnili nemocnice a následně jednotky intenzivní péče kvůli předvánočnímu rozvolnění. Neakutní péče v nemocnicích byla centrálně vypnuta a prevence se zastavila samozřejmě také.
Počet pacientů s covidem a počet pacientů umírajících na covid jsme po nástupu ministra Blatného snížili pomocí důmyslného triku – po 20 dnech od posledního pozitivního testu na covid už hospitalizované nepočítáme mezi covidové pacienty. Oni nám však dál zlovolně blokují jednotky intenzivní péče a následně přetěžují krematoria. V celkovém počtu nakažených na milion obyvatel jsme čtvrtí na světě, za Andorou, Gibraltarem a Černou Horou, v počtu mrtvých na milion obyvatel až šestí (z opravdových zemí jsou zatím před námi už jen Belgie, Slovinsko a Británie, jinak vede Gibraltar a San Marino). Oproti minulým rokům loni zemřelo navíc 16-17 tisíc lidí (data za prosinec ještě nejsou úplná). Z nich skoro všichni zemřeli během té zbytečné podzimní vlny epidemie, tedy v říjnu, listopadu a prosinci.
Pod povrch je těžké nahlédnout, protože některá data nejsou k dispozici, nebo se nezveřejňují. Takže je třeba odhadovat situaci podle toho, co se děje v okolních zemích. Zatím u nás zřejmě převládá původní kmen viru. Je téměř jisté, že má reprodukční číslo nižší než 1, takže i při současných teplotách a při současné intenzitě protiepidemických opatření se jeho šíření zastavilo a jeho výskyt v populaci se snižuje. To je velké pozitivum – očekával bych, že v zimě nebudou stávající opatření dostačovat. Jenže venkovní teploty jsou zatím relativně vysoké, což nám může hrát do karet. Jak dlouho, to teprve uvidíme.
Malér je, že se už u nás začínají šířit zimní mutace. Zatím sice víme jen o přítomnosti té britské, ale téměř jistě tu budou i ty další. Je jich tu naštěstí zatím málo, ale na rozdíl od té původní varianty je jejich reprodukční číslo vyšší než 1, takže se u nás exponenciálně množí. Tím, jak stoupá jejich zastoupení v populaci, bude stoupat i celkové reprodukční číslo covidu. V podzimní vlně bylo skoro tři měsíce reprodukční číslo viru konstantní, takže se vývoj epidemie, třeba rychlost plnění nemocnic, dal snadno odhadnout – stačilo si vynést body na semilogaritmický papír a proložit přímkou. V této vlně se bude rozvoj epidemie odhadovat hůře. Reprodukční číslo viru totiž bude postupně stoupat, tak jak bude stoupat zastoupení zimních mutací v populaci. Máme snad výhodu v tom, že zimních mutací je více v okolních zemích, takže můžeme sledovat, jaký má dopad epidemie za našimi hranicemi. Volby a Vánoce jsou daleko, takže vláda snad včas šlápne plnou silou na brzdu a zabrání úplně nejhoršímu. Jenže tohle šlápnutí bude naši ekonomiku zatraceně bolet – a tentokrát už nejen sektor služeb. Před přehlcením nemocnic by nás snad mohlo zachránit jen to, kdyby opravdové jaro začalo do poloviny února a před dalšími 20-40 tisíci mrtvými jen to, kdyby se objevily nové účinné léky.
Co by měla vláda dělat? Předat okamžitě řízení boje s epidemií (včetně trasování, masového testování, vakcinace, nákupu léků a dalších zdravotnických prostředků) z kompetence zjevně naprosto nekompetentního Ministerstva zdravotnictví do kompetence nového orgánu, vedeného nezávislým odborníkem, nejlépe naverbovaným v zahraničí. Tento orgán by měl rozprášit současné vedení hygieny a začít skutečně trasovat nakažené (přestat to jen neobratně předstírat), začít masivně testovat v podnicích a ve školách (aspoň dvakrát týdně PCR testy ze slin či z kořene jazyka – PCR jsou dnes ve skutečnosti levnější a když se dělají ve velkém, tak i nesrovnatelně rychlejší než antigenní testy – a především, jejich negativní výsledek má cenu brát vážně dva dny, nikoli dvě hodiny, jako je tomu u antigenních testů, které, nechci-radši-vědět-proč, tolik upřednostňuje Ministerstvo zdravotnictví). Vybudovat velkokapacitní testovací laboratoře v krajích, kam by se svážely vzorky od soukromých i nesoukromých subjektů a testovaly se zde bezplatně. Pokusit se sehnat další vakcíny – a to doslova za jakoukoli cenu, všechny vakcíny rozdělit spravedlivě krajům a dál ponechat očkování zcela v jejich kompetenci. Předtím by ovšem parlament měl ve stavu legislativní nouze schválit nový trestný čin – zpronevěra vakcíny, s trestní sazbou od 5 do 15 let. Při té příležitosti by mohl schválit i zvýšení nemocenské pro covidové pacienty na 80% platu a jednorázový příspěvek 2000 korun pro každého pozitivně testovaného. Kdo z poslanců by pro to nezvedl ruku, ten by dostal po zásluze flákanec. Monitorovat vývoj a testování nových léků a léčebných postupů v zahraničí a snažit se ty nadějné co nejrychleji dostat o Česka. Organizovat a metodicky vést korektní testování potenciálně účinných léků – pro mne za mne, třeba včetně toho zatraceného isoprinosinu, ivermectinu, či dokonce CDS.
Jsme v situaci, kdy by se mělo zkusit úplně všechno, a ne učeně disputovat, co by mohlo nebo nemohlo fungovat. Začít konečně bojovat s dezinformacemi a přesvědčovat lidi o nutnosti a správnosti protiepidemických opatření – všechny televize by měly každodenně vysílat reklamní spoty i vzdělávací programy zaměřené na různé skupiny obyvatel. Sakra, jednou máme nouzový stav a ten tohle umožňuje nařídit i soukromým subjektům.
Jaroslav Flegr
Text byl původně publikován na facebookovém profilu autora.
Foto: archiv J. Flegra
