Českou republiku trápí sucho. To je fakt, který dnes už nerozporuje téměř nikdo, snad až na notorické popírače klimatické změny. Dosud však nebyl příliš znám rozsah problému, respektive jeho zasazení do širšího kontextu. Jak moc vážné současné sucho vlastně je? V jakém trendu se vlastně pohybujeme? A je možné, že se to v dohledné době zlepší?
Vědci z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd teď provedli velmi zajímavý výzkum, pro který použili letokruhy na pařezích. S jejich pomocí se podívali na vývoj stavu sucha až do daleké minulosti, konkrétně do roku 91 před naším letopočtem.
Výzkumníci díky tomu dokázali určit intenzitu sucha už od prvního století před narozením Krista. Celá studie přitom probíhala několik let a přinesla velmi robustní poznatky, které však nejsou příliš optimistické.
Z výzkumu totiž vyšlo, že současné sucho je nejhorší od dob Římské říše. “Bylo to pro nás zajímavé zjištění. Jednak proto, že v celém záznamu se jeví jakýsi pomalý trend vysychání, který nezačal ani v devatenáctém století, ani ve středověku. Vidíme ho už v období starověku. Ten trend podle našich dat trvá dva tisíce let,” uvedl pro Lidové noviny bioklimatolog Miroslav Trnka.
Na první pohled bychom tak mohli říct, že to, co se děje dnes, je jen součástí dlouhého trendu, který jen velmi obtížně ovlivníme. Tak je tomu ale jen zčásti, a to spíše té menší. Letokruhy totiž ukázaly, že od dvacátého století se míra sucha nebývale prohlubuje a v posledních šedesáti letech se země vysušuje čtyřicetkrát rychleji než za celé sledované období. Vědci to připisují právě klimatickým změnám.
Pravdou ale je, že se v průběhu minulých dvou tisíc let střídala různá období. Velkou intenzitu sucha pozorovali vědci například na počátku 16. století. Roky 1508 a 1509 byly podle všeho vůbec nejsušší. “V součtu, tedy v kumulativním suchu, ale to poslední období přece jenom vede. Nemá asi smysl hledat rekordmana. Vzhledem k trendu je jen otázkou času, kdy sucho posledních let překonáme i v budoucnu,” vysvětluje Trnka.
V daném období dokázali vědci vysledovat i časové segmenty, které nebyly zdaleka tak suché a naopak vykazovaly značnou vlhkost. Po velkém suchu z počátku šestnáctého století se vývoj na čas obrátil a po roce 1550 zachytil záznam vlhké hodnoty, které vydržely až do první poloviny dvacátého století. Potom ale nastal prudký propad a návrat sucha, které přineslo zpět hodnoty ze 16. století. Jenže zatímco k nim spěl vývoj stovky let, tentokrát to lidstvo zvládlo za několik desítek let.
Podle vědců není vyloučeno, že se vlhko znovu vrátí. “Ale je dobré vědět, že k takovému zhoupnutí na druhou stranu dojít může. Je ale zapotřebí říct, že kdyby k takovému obratu mělo dojít, vyžadovalo by to daleko větší efekt potenciálních vulkanických erupcí, protože atmosféra je daleko víc nasycená skleníkovými plyny. Zvrat by tedy vyžadoval daleko větší impulz,” říká Miroslav Trnka. Dodává, že spolehlivější metodou by bylo změnit chování lidstva a produkovat méně skleníkových plynů.
V současné době bohužel většina klimatických modelů odhaduje prohlubování tohoto trendu. Budou růst teploty a srážek bude méně. “Do značné míry jsme věděli třeba to, že současná epizoda sucha nemá obdoby v posledních pěti stech letech. Kontext dvou tisíců let a znalosti bohatosti, variability, způsobu, jak moc jsme se propadli k nízkým hodnotám, a tím, že chápeme, proč k tomu dochází, nám umožňuje udělat si obrázek, jak to bude v budoucnu. A také o tom, jak moc nebo málo se naše modely mýlí,” říká Trnka.
Foto: Shutterstock