S trochou nadsázky lze říct, že ministr zdravotnictví Adam Vojtěch mohl ve své funkci zůstat, namísto toho, aby loni v září rezignoval a vláda si mohla ušetřit opravdu spoustu šarády. Možná s výjimkou Romana Prymuly, který však měl problémy jiného rázu, se Vojtěchovi následovníci neukázali rozhodně v lepším světle, ba právě naopak. S každým dalším ministrem bylo možné vzpomínat na toho předchozího s láskou.
Přesto je málokdy vídané, aby někdo vstupoval do stejné funkce podruhé, aniž by se nějak výrazně změnily okolnosti. Jistě, tehdy byla epidemie na vzestupu, teď klesá, ale přinejmenším do voleb zůstane koronavirus ještě nejvýznamnějším tématem resortu.
Návrat Adama Vojtěcha na ministerstvo tak není nějakým zvláštním oceněním práce tohoto člověka, jako spíše přiznání naprosté personální vyčerpanosti hnutí ANO. Ta byla zřejmá už předtím, kdy se pro ministry sahalo zásadně do “odborných” vod, ale už i tito experti se při pohledu na to, co se s jejich kolegy ve funkci děje, naučili zdánlivě lukrativní nabídku odmítat.
Vždyť se stačí podívat na nešťastníka Arenbergera. Ten si ministerstva příliš neužil, ale za to má za tu krátkou dobu z ostudy kabát a je krajně nejisté, zda se bude moci vrátit do své předchozí práce v podobě ředitelování Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Majetkový striptýz totiž ukázal, že se zřejmě na několika frontách obohacoval na úkor nemocnice.
Adam Vojtěch už je v tomto směru přeci jen ošlehaný, byť i na něm ulpěly nehezké škraloupy vyplývající z nákupů zdravotnického materiálu v první vlně epidemie. Nazvat ho předraženým, to by byl ještě eufemismus.
Do voleb zbývá už jen pár měsíců, a tak se dá očekávat, že to Adam Vojtěch už doklepe, obzvlášť když lze z hlediska epidemie očekávat v letních měsících výrazné uvolnění.
Foto: Úřad vlády CR