Když archeologové naleznou nově objevenou mumii nebo jinak zachovalé tělo z dávných časů, obvykle to vyvolá pozornost. Na jednu stranu je v tom něco tajemného – lidské tělo, které se ani po staletích nerozložilo – na druhou stranu to může do mnohých otázek vnést světlo: moderní věda nám umožňuje zjistit to, jak lidé dříve žili.
Objev dívky z civilizace Inků
Jedním z naprosto unikátních archeologických momentů byl na konci 20. století objev tří dětí, jejichž těla zůstala uchována v ledu na vrcholu sopky na hranicích Argentiny.
Nejvíce pozornosti vyvolala dívka ve věku zhruba 15 let, zajímavé jsou ale i další dva objevy – velmi malé děti, kterým v době smrti bylo asi 7 a 6 let.
Děti pocházely z civilizace Inků a zemřely zřejmě před nějakými pěti sty lety. Vrchol sopky je pokryt ledem a jejich těla tak byla zamrazena a dochovala se v téměř nepoškozeném stavu. To byla příležitost pro vědce, kteří mohli provést řadu testů a zjistit o dětech něco víc.
Zajímavé je, že z výzkumů to vypadá, že nejstarší dívka byla před svou smrtí zasažena bleskem.
Byly děti obětovány při nějaké rituálu?
Podle archeologů to tak vypadá. Děti totiž byly obklopeny šperky a drahými kovy a také vzácným jídlem, což ukazuje na to, že si Inkové zřejmě chtěli usmířit své bohy a co nejbohatěji je obdarovat. Možná proto také k obětem přidali i trojici dětí – děti jsou přece to nejvzácnější co máme. Podle výzkumů to navíc vypadá, že před tím, než došlo k jejich smrti, bylo o děti dobře pečováno a dostávaly kvalitní stravu – jako by je někdo na rituální smrt připravoval.
Mohla jejich smrt snad souviset s místem, kde jsme je po pěti stech letech našli? Možné že Inkové chtěli touto krutou obětí uchlácholit sopku, na níž rituál provedli. To už se zřejmě nikdy nedozvíme, přesto nám objev těchto těl přináší mnoho zajímavých informací.
Foto: Shutterstock, zdroj: Nationalgeographic
Dá se říci, že nevědomosti tohoto webu neznají mezí, že prý děti z kmene Inců. Tak starou belu, žádný kmen ani národ Inců neexistoval, Inca je název vládce, asi jako císař. Takže jako podobně není kmen Císařů či Ceasarů, tak není ani kmen Inců. Jaké to byly národy a jak si říkaly se můžeme jen domýšlet, jediné, co o nich tak nějak víme je, že hovořily jazyky kečuánskými, dále aymarsky, dále araukánsky a guaraní a méně i některými amazonskými jazyky. Jak si říkaly (ty národy) nevíme, více spíše to, že si (jejich příslušníci) říkali, že ti a ti jsou odtud či odjinud, například lidé z Quita, lidé z Limy apod, to ovšem není žádná příslušnost ke kmeni či národu, navíc kečuánština byla cosi jako lingua franca a je jí dodnes, takže ji užívali také čistě pro dorozumění s ostatními obyvateli navzájem. Jen se nepříliš zřetelně ví, že cca před 800 lety sestoupil nějaký, těžko říci jakého jména a jazyka, kmen z náhorní roviny u jezera Titicaca a jsa více bojovně naladěn, podmanil si postupně ostatní kmeny a národy. Ze svých řad pak instalovali vládce alias Incu. Území, které ovládali se jmenovalo Tahuantinsuyu a skládalo se ze čtyř částí, Antisuyu (odtud vlasntě Španělé převzal název pro pohoří Andy), Chinchasuyu, Kuntisuyu, Qullasuyu. Posléze také onen kdysi původní kmen, co toto vše inicioval (expanzi a podmanění), přešel na kečuánštinu, protože to bylo pro něj výhodnější, byl to většinový jazyk.
Jo pohanské národy,zejména ty mimoevropské to takhle dělali,to je známá věc!!!!!!!!!!