Premiér Andrej Babiš se zřejmě rozhodl, že už šetřil dost. Ne snad, že by jeho počínání nejprve v křesle ministra financí a pak tom premiérském bylo lemováno nějakou zvláštní rozpočtovou odpovědností, ale přiznejme mu alespoň to, že dosud Českou republiku nijak nadstandardně nezadlužoval.
Polštář vytvořený z dluhů
Nečinil tak v časech dobrých, kdy zdrojů bylo dostatek. Dalo by se tak předpokládat, že v časech zlých, kdy koronavirus vládu připravil o značné daňové příjmy a donutil ji sanovat firmy i jejich zaměstnance z nejhoršího, bude hledět na každou vynaloženou korunu. Stal se ale pravý opak. Vláda si bez většího plánu, co s takovými penězi, nechala schválit schodek státního rozpočtu 500 miliard a dopředu – opět bez větší strategie – avizovala, že v příštím roce to bude sekyra ve výši 300 miliard korun.
Vládní představitelé v čele s ministryní financí Alenou Schillerovou teď tedy v médiích vystupují s tím, že si na všechny ty slibované výdaje vytvořili dostatečný polštář. Neříkají však nutné B, tedy že je to polštář dluhový.
Můžeme snad ještě přimhouřit oči nad tím, že se některé prostředky v koronavirovém roce vynaložily ne zrovna účelně, například za nákup předražených roušek nebo zbytečné prodlužování programu Antivirus, který drží při životě již mrtvá pracovní místa. V krizi bylo třeba jednat i za cenu zvýšených výdajů a to, že se někde utratilo jednorázově pár miliard navíc, dokáže Česká republika přežít.
Opravdu významné kroky však vláda činí až nyní. Ukazuje se být určitým prokletím, že koronavirus udeřil zrovna v roce, kdy se konají volby o strategicky a ekonomicky významná hejtmanství. Andrej Babiš se navíc rozhodl, že zvládne uspokojit všechny.
Přímým letem do Řecka
Nejprve vrátil do hry zrušení superhrubé mzdy, o které přitom v předchozích (klidných) letech nejevil žádný zájem. Ukázalo se, že v důsledku jeho plánu přijde stát každý rok o 90 miliard korun na daních. A je vcelku jedno, zda se návrh zákona ještě nějak upraví a něco se symbolicky ušetří. Ty peníze ale budou ve státním rozpočtu chybět každý rok.
Potom je tu zvyšování důchodů a rouškovné. V příštím roce se důchody zvednou v průměru o 840 Kč jen díky zákonné valorizaci (celkem 25 miliard ročně). Už to bude představovat obrovskou zátěž pro rozpočet. Aby toho nebylo málo, chce vláda důchodcům jednorázově přidat 6000 Kč ještě letos. Tedy v roce, kdy důchody rostly rekordně a kdy důchodcům jako jedné z mála skupin nevypadly příjmy.
A pak jsou tu ještě další “maličkosti”. Například učitelé mají na příští rok přislíben růst mezd o 9 %. Průměrná mzda učitelů tak vzroste na 47 tisíc korun. To jsou peníze, o kterých se učitelům před pár lety ani nesnilo a mimochodem jde dokonce o více, než jaké navýšení vláda slibovala pro toto volební období (45 tisíc Kč).
Pokud si to shrneme, zjistíme, že Babiš v těchto týdnech rozehrál hru, která významně poznamená budoucnost veřejných financí České republiky. V kombinaci s nejistým obdobím, do kterého vstupujeme (nikdo se neodváží predikovat, jak se bude ekonomika vyvíjet), to může v příštích letech snadno skončit katastrofou, respektive dluhovou pastí, ve které se před časem ocitlo Řecko, které se ze svého kolapsu plně nevyhrabalo ani po deseti letech.
Foto: vlada.cz
