Svět si připomněl 75. výročí svržení atomové bomby na japonská města Hirošima a Nagasaki. Jaderné výbuchy byly tak strašlivé, že v podstatě překryly všechny další události, které je přímo či nepřímo provázely a jež jsou v některých případech rovněž fascinující. Jako například příběh těžkého křižníku USS Indianapolis, který převážel jadernou pumu, jež zdevastovala Hirošimu, na ostrov Tinian. Právě odtud startoval letoun, který ji měl svrhnout.
O neštěstí se dlouho nevědělo
Plavba lodi Indianapolis dokresluje, na jakém množství náhod byla jedna z nejhorších katastrof v lidských dějinách postavena. Tato loď totiž části jaderné pumy na ostrov Tinian převážela bez jakéhokoliv doprovodu torpédoborců, a to v oceánu, který byl prošpikován japonskými ponorkami. Plavba tam se ještě zdařila, ale když Indianapolis vyplul na cestu zpět, byl v noci z 29. na 30. července zasažen dvěma torpédy, které vypálila právě jedna z japonských ponorek.
Utajení celé mise i chyby v komunikaci se postaraly o to, že křižník nebyl nikde postrádán. Kapitán sice vyslal nouzový signál a američtí zpravodajci zachytili informaci japonské strany o potopení lodi, ale nedošlo k žádné záchranné akci. Zpravodajci totiž informaci mylně vyhodnotili a domnívali si, že jde jen o japonskou propagandu. Uplynuly tak celé čtyři dny, než zbytky trosečníku z dávno potopené lodi objevil průzkumný letoun.
Teprve pak se záchranná akce rozjela naplno. Jako první na místo přilétl létající člun Catalina. Jeho pilot Adrian Marks měl jasný rozkaz, aby nepřistával, ale přesto tak učinil. Podařilo se mu na palubu dostat prvních 56 námořníků, ale vzhledem k přetížení nedokázal vzlétnout. Bylo tak zapotřebí počkat, než se na místo dostanou americké lodě. To ale opět nějakou dobu trvalo a čas hrál jasně v neprospěch topící se posádky USS Indianapolis.
Vrak lodi se našel teprve nedávno
Než se povedlo přeživší zachránit, většina členů posádky čítající 1196 námořníků už byla bohužel mrtvá. Část zemřela už při torpédovém útoku, mnoho z nich zahubili žraloci a někteří se vyčerpáním utopili. Zachránilo se pouhých 316 mužů.
Patřil mezi ně také kapitán lodi Indianapolis, Charles Butler McVay III. Byl však postaven před vojenský soud za to, že nad plavidlem ztratil kontrolu. Bylo mu vyčítána zejména skutečnost, že v onu osudnou noc před útoky japonských ponorek nekličkoval. Japonský kapitán ponorky však později uvedl, že i kdyby loď kličkovala sebevíce, stejně by ji torpéda nakonec zasáhla. Kapitán však byl odsouzen a teprve po dlouhých letech se jeho rodině podařilo dosáhnout rehabilitace. V roce 2000 byl posmrtně osvobozen americkým Kongresem a prezidentem Billem Clintonem.
Řada přeživších o událostech na Indianapolis mluvila jako o božím trestu za to, že se – byť nepřímo – podíleli na svržení bomby na Hirošimu. Osud topících se námořníků mezi hejnem žraloků je skutečně strastiplný a ne nadarmo je potopení Indianapolis označováno za jednu z nejhorších námořních katastrof všech dob.
Vrak lodi Indianapolis byl přitom nalezen až v roce 2017, a to za velkého přičinění historiků i civilních výzkumníků, které financoval spoluzakladatel společnosti Microsoft, Paul Allen. Hledání lodi na území o rozloze 1500 kilometrů zabralo několik měsíců. Nakonec byla objevena na dně oceánu, v hloubce 5,5 kilometru. Paul Allen uvedl, že byl americkým námořnictvem požádán, aby přesná lokace vraku lodi zůstala tajemstvím.
Foto: US Navy Archives