Zdá se, že je vymalováno. Předseda Senátu Miloš Vystrčil sebral veškerou odvahu a postavil se dalším vysokým ústavním činitelům v podobě prezidenta, premiéra a předsedy Poslanecké sněmovny. Ti všichni ho od oficiální cesty na Tchaj-wan zrazovali. Vystrčil, ač zdaleka ne tak charismatický, ale překvapil, když navázal na odkaz svého předchůdce Jaroslava Kubery, který kvůli náhlému úmrtí cestu na tento ostrov, jemuž většina států světa včetně Česka upírá samostatnost.
V době koronaviru překvapení
Nějakou dobu po smrti Jaroslava Kubery se zdálo, že hrozící ostrý střet s Čínou je zažehnán. Jeho nástupce Miloš Vystrčil za sebou zdaleka nemá takovou historii kontroverzí, pokud vůbec nějaké. Vypadalo to, že má spíše v úmyslu z cesty na Tchaj-wan nějak elegantně vybruslit. Do toho navíc přišla koronavirová krize a s ní podle mnohých nutnost Číně nadbíhat, aby nám vůbec (za přemrštěné ceny) prodala nějaký zdravotnický materiál, jehož je globálně dominantním dodavatelem. Dokonce i premiér Andrej Babiš, který Čínu jinak vůbec nemusí, jejím představitelům pokorně poděkoval.
Čtěte také: Pravda o čínských rouškách je složitější a ne vždy příjemná
V tomto světle se cesta na Tchaj-wan jevila jako stále méně pravděpodobná. Když tak Vystrčil včera vystoupil a oznámil, že pojede, bylo to překvapení. Cokoliv jiného by ale zároveň bylo také chybou.
Nemůžeme zapomínat na nátlak, který Čína v posledním roce na české politické činovníky vyvíjela. Veřejně se pustila například do pražského primátora Zdeňka Hřiba za to, že z meziměstské smlouvy chtěl odstranit zcela nadbytečnou klauzuli o tom, že Praha podporuje politiku jedné Číny.
Výhrůžky se stupňovaly
Jako červený hadr pak na čínské představitele, u nás ztělesněné velvyslancem Čang Ťien-minem, působily jakékoliv oficiální kontakty s Tchaj-wanem, který Čína vnímá jako odštěpeneckou provincii a stále si ji nárokuje jako vlastní, přestože realita už je desítky let odlišná. Extrémně trapné bylo extempore při setkání diplomatů s tehdejší ministryní průmyslu Martou Novákovou, které na nátlak Číňanů museli opustit zástupci Tchaj-wanu. Tehdy jsme se Číňanům poprvé poklonili a mnozí se u toho cítili trapně.
Čína pochopila, že přinejmenším někteří politici se jí obávají, a tak začala svůj tlak stupňovat. Čína protestovala například proti tomu, že Česká republika v době koronaviru spolupracovala s Tchaj-wanem. Pomyslným vrcholem potom byl podivný dopis adresovaný právě Jaroslavu Kuberovi, jenž se po jeho smrti našel v jeho kanceláři. V něm čínské velvyslanectví nepokrytě vyhrožuje odvetnými kroky proti českým firmám, pokud Kubera na ostrov jako předseda Senátu vyrazí. Podle rodiny Jaroslava Kubery mohl obrovský stres spojený s touto cestou vyústit v jeho náhlou smrt.
Postoj Číny se nezměnil ani po této události. Za nemístný dopis se nikdo neomluvil, naopak Miloš Vystrčil byl v nové funkci “preventivně varován” taktéž, a to aniž by ještě záměr na Tchaj-wan vyrazit, oznámil.
Právě tento nátlak a nikoliv snahu o diplomatické řešení Vystrčil označil za jeden z hlavních důvodů, proč cestu nakonec uskuteční. A je tomu tak správně. Nechť se konečně ukáže, jak nás Čína vnímá. Pokud kolem sebe začne hystericky kopat a uskuteční své výhrůžky, českou ekonomiku to nijak zvlášť nezasáhne, ale aspoň budeme vědět, že budovat úzké vztahy se zemí, která chce ovládat naše kroky, nemusí být do budoucna úplně moudré.
Foto: Senát ČR