Podle některých názorů se nejpozději v tomto roce poněkud rozbil dlouhodobě budovaný vztah mezi Čechy a Chorvaty ve smyslu toho, že ti první jezdí ke druhým v masivním měřítku na dovolenou a udělali tak z této země turistickou destinaci číslo jedna. Přeci jen se objevují velké mráčky, a to hlavně v podobě příliš vysokých cen, které v Chorvatsku dnes platí a které jsou často skutečně neospravedlnitelné.
Promluvil narovinu
Ovšem ani sami Chorvati už po českých turistech netouží tolik jako dříve. Ba právě naopak, všimli si, že když přijedou Němci, Američané nebo Rusové, potom z nich kouká mnohem větší finanční výtěžek, než z převážně hodně spořivých Čechů. Navíc mnohdy dochází k velkým nepochopením, kdy lidé v cizí zemi požadují něco, co je u nás vcelku standardní, ovšem v cizině na to nejsou zvyklí a už vůbec ne zvědaví.
“Opravdu musím říct, že se mezi Čechy rozmohl velký nešvar. Přijdou do restaurace a první, čeho se dožadují, je voda zdarma. Tvrdí, že na kohoutkovou vodu mají nárok a že se za ní přeci nic neúčtuje,” říká majitel vyhlášené restaurace v chorvatském Medulinu. “Já vám to ale řeknu narovinu, v restauraci není zadarmo vůbec nic.“
Podle něj je dožadovat se nějaké služby restaurace zdarma naprosto nehorázné chování, které vyjadřuje nepochopení o tom, jak restaurace fungují. “Dobře, tak teoreticky, já vám dám vodu zdarma, nic za ni neutržím a vy si ani neobjednáte třeba limonádu nebo colu. Někteří by možná s vodou jako nápojem bohatě vystačili a objednali si k tomu třeba už jenom pizzu,” vysvětluje restauratér.
Dají nám to pocítit
Takto se ale podnikat skutečně nedá. Každá restaurace vychází z určitých kalkulací a platba za nápoje je jejich velmi důležitou součástí. “A ano, na vodě vyděláváme opravdu docela dost. Litrová láhev u nás stojí 4 eura a marže je přibližně pětasedmdesát procent, ovšem s tím se při provozu restaurace počítá. Pokud bychom nic neutržili, nemáme důvod to tady provozovat,” uzavírá majitel podniku.
Doplňuje také, že slušné odmítnutí přinesení vody zdarma je někdy s Čechy bohužel i startérem určitého konfliktu. “Někteří pak rovnou uraženě odcházejí. To je v pořádku. Ale další sedí, objednávají si a na konci nedají obsluze ani euro spropitného. Ta se o ně ale celý večer starala a opravdu nemůže za to, že nedostali vodu zdarma,” popisuje restauratér a žádá turisty z Česka, aby o něco takového v chorvatských restauracích už nikdy nežádali.
Foto: Shutterstock
O vodu zdarma v restauraci si může říct jen naprostý hulvát.Něco jiného pokud ji restaratér sám na stůl přinese.Celkem běžné ve střední Itálii nebo Řecku v zapadlejších restauracích a tavernách.
V Čechách to rozhodně běžné není.
Jak kde: někde si zákazníka ještě váží a platí baťovské “Níš zákazník – náš pán !”
Jestli mají na vodě marži 75%,, tak to jsou opravdu zloději. Vždy jsme byli v Chorvatsku s tuzérama štědrý, ale pokud by mi někdo za litr vody účtoval 4 eura, řekl bych mu, že má tuzéra schovaného v té vodě. Také podnikám, ale marži mám kolem 30%. Na druhou stranu bych nikdy nepožadoval v restauraci něco grátis.
Dobra masirka, tohle se nikdy nestalo🙄uz jdete do nekam, nebo ste popletli amiky s cechama.. jak by to vubec nasince napadlo??
Zdarma není nic. Dají vám vodu z vodovodu plátek cironu a mátu stoji vás to víc než pivo.
Češi dobře vědí že v restauraci není nic zadarmo. Tenhle blábol si může vymyslet kdokoliv. A chtít 4 eura za litr vody je naprostý vrchol drzosti. Při placení bych rozhodně nedal tuzér někomu kdo se snaží o 75% zlodějinu. Chorvatsko není tak lukrativní lokalita aby si mohli účtovat stejné ceny jako jsou na Kanárských ostrovech které vám za stejné peníze zahrají 3x více muziky. Je smutné jak arogantně se začali Chorvaté chovat k lidem co jim vozí peníze.
Pamatuji se na první návštěvu v Jugoslávii – 1964, pak 1965:
V restauraci na každém stole sifonová láhev, kterou automaticky měnili za plnou – zdarma.
Krom soli a pepře i sklenička s čerstvými feferonkami(“Lutá páprika), které si hosté krájeli do polévek i jídel…zdarma.
Při nerozhodnosti co si objednat- přinesl hotelier na malém talířku “ochutnávku” …
K pobřeží brzy ráno připlouvaly loďky s vínem – prodejci automaticky zvali ke koštu…
To samé na trzích s ovocem.
Při poslední návštěvě po rozpadu Jugoslávie se nás v Chorvatsku o p a k o v a n ě snažili při placení ošidit, naopak v Černé hoře (kde byl ovšem horší servis) si ještě hosta vážili – viz dříve.
Pak už jsme Chorvatsko vyškrtli.