Nedávno autora tohoto článku napadlo, jak se ke konceptu elektromobility staví naši němečtí sousedé. Projížděl jsem různá diskuzní fóra, webovky a oslovil pár lidí na sociálních sítích. Výsledky malého průzkumu byly více než překvapující. Velká část oslovených Němců se svého TDI rozhodně vzdát nehodlá.
TDI je v Německu stále ještě standard
Ač se to možná nezdá, nafta v Německu stále ještě teče proudem. A ačkoliv se na nás stále častěji valí zprávy o dalším pokroku na poli elektromobility, ve skutečnosti to tak slavné zřejmě nebude. Původně jsem předpokládal, že přesun běžného občana Německa z fosilních paliv na elektromobil nebude závratný problém. Díky štědrým dotacím na pořízení vozidla, výhodným odpočtům na daních a obecně lepší finanční situací průměrného Němce, se mi vše zdálo zalité sluncem, duhou a svěžím vzduchem z bezemisních vozidel.
Nemohl jsem se mýlit více. Statisticky vzato nedá dopustit na vozidla se spalovacím pohonem přes 70% oslovených Němců. Podotýkám, že se jedná o průměr ze všech sociálních skupin. Když se podíváme na všeobecné statistiky z jednotlivých spolkových zemí zjistíme, že motory poháněné naftou stále dominují německým silnicím. A vzhledem k průměrnému zastoupení jednotlivých značek vozidel, to bude právě TDI kdo stále drží žezlo krále silnic.
Dotace na auto je štědrá, ale co vše ostatní?
Velmi zajímavý byl příběh jednoho mnichovského rodáka, který denně dojížděl za prací do 51 kilometrů vzdáleného Bad Tölzu. Za den tedy najel přes 100 kilometrů. Říkejme mu třeba pan Macht. Věrným druhem na cestách mu byla Octavie s klasickým common rail dvoulitrem. Po několika letech vozidlo vypovědělo službu a pan Macht se rozhodl pro zakoupení vozidla nového. A jelikož se sám obával vyhlášené krusády proti naftovým motorům, elektromobil byl pro něj velmi zajímavou alternativou. Příspěvek od státu byl přívětivý a neviděl tedy důvod k jeho nepořízení. Narazil ale na problém, který tak úplně neočekával,
Ke spolehlivému dojíždění by totiž potřeboval vlastní dobíjecí stanici. Tou ale objekt, ani jeho byt, nedisponoval. Přitom pro něj bylo zcela nezbytné nechat vozidlo v klidu dobít přes noc. Kontaktoval tedy správu svého bytového komplexu, zda může své garážové stání osadit wallboxem a už se jen nestačil divit. Náklady na celou akci byly astronomické.
Dle bytové správy bylo potřeba natáhnout kabel přímo z bytu pana Machta až na parkovací místo. Což by stálo zhruba 16000 euro. Hradit by musel i samotný wallbox v hodnotě 2000 euro, navíc v době, kdy byla zrušena podpora 900 eur na jejich pořízení. To máme tedy skoro 440 tisíc korun, nepočítaje cenu nového elektromobilu v hodnotě 1,1 milionu korun. Taková investice pana Machta zaskočila a od původního plánu odstoupil. Podobná suma a práce je i na dobře situovaného Němce pravděpodobně příliš vysoká.
Foto: Shutterstock, zdroj: autorský komentář
Tak to jo… Už jsem se vylekal, že by nějaký Čech chtěl měnit tu národní, hlavně jedničkovou modlu za ještě větší šrot😆
Jezdím s kamionem a v Německu tak bývám celkem často a musím říct, že víc e-jebek než tam potkám na silnicích tady u nás. A to výrazně více, zejména v Praze a okolí.