Piloti kamikaze měli problém, pokud se vrátili živí

Život vojáků bojujících ve druhé světové válce nikdy nebyl snadný. Po utrpeních, které si zažili během služby, je čekal těžký úkol – návrat do běžného života. Japonští vojáci měli stav ještě komplikovanější. Někteří vyvolení byli předurčení ke smrti kvůli specifické strategii armády. Kamikaze neboli sebedestrukce. Jak dopadli přeživší?  

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci

Je všeobecně známé, že Japonsko si v druhé světové válce nebralo servítky. Nebylo jim cizí obětovat i vlastní vojáky. Zkrátka šli přes mrtvoly. Důležitý byl cíl, ne cesta. Speciální útočné jednotky měly za úkol provést sebevražednou misi – kamikaze. Měli za úkol zničit americké letadlové lodě, které byly velmi důkladně střeženy. Atentátníci s vlastním letadlem měli narazit do plavidla, čímž způsobili ztrátu soupeři. Bohužel tím také ukončili i vlastní životy. Se smrtí vojáků provádějící takové mise se počítalo. Ke konci války, kdy Japonci tušili prohru, se intenzita kamikaze útoků stupňovala.

Hrdinství nebo zklamání?

Japonská armáda si zakládala na pevném a důkladném výcviku svých mužů. Již od začátku vojenské služby byli vybraní jedinci připravováni na sebevražedné útoky. Ačkoliv byla jejich disciplína perfektní, někteří zkrátka neměli odvahu misi, ke které se zavázali, splnit. Když piloti misi kamikaze nesplnili, ať už z osobních či technických důvodů, a vrátili se zpátky do domoviny, čekal je teror.

Teprve tehdy pro ně začínala opravdová mise o přežití. Kamikaze vojáci jsou v Japonsku obdivováni. Ti, co zklamali a misi nedokončili, byli považováni za odpad. Museli snášet nenávist i pohrdání. Pocity studu zažívala i rodina a přátelé vojáka.

Přežití rovná se ostuda

Jsou dokázány i případy pilotů, kteří přežili, ačkoliv provedli sebevražednou misi. Po návratu se na ně opět pohlíželo nehezky. Armáda považovala misi za odbytou. Voják musel zažívat tvrdý přístup a obviňování ze zbabělosti. Většinou byl znovu poslán na další sebedestruktivní misi. Podruhé se však již nikdo nevrátil.

Foto: Shutterstock, zdroj: TheGuardian, NYTimes

Nenechte si ujít

Ať vás ani nenapadne zapojit tento spotřebič do prodlužovačky. Kompletně vás to odrovná, Češi to dělají běžně

Každá domácnost dnes používá opravdu velké množství spotřebičů. Čas od času je přitom potřeba je zapojit do prodlužovacího nebo rozdvojovacího kabelu, protože vám nějakým způsobem nevycházejí standardní zásuvky. Lidé často chybují Lidé se nad tím přitom nijak zvlášť nepozastavují a klidně jakýkoliv spotřebič zapojí doslova kamkoliv. “Je doslova nepochopitelné, co jsou Češi schopni zapojit do prodlužovačky,” uvedl pro server Mix24.cz elektrikář Petr Vejvoda. “Kolikrát se až divím, že jim to tam ještě neruplo.“ Naráží na skutečnost, že prodlužovací kabel není možné využívat jako klasickou zásuvku, ale je třeba činit tak s rozmyslem. Teoreticky do něj sice můžete zapojit cokoliv, co tam pasuje, ale není to ani trochu optimální řešení. Ba právě naopak, můžete si zadělat na obrovský problém. Pakliže by lidé měli vědomost o tom, co tímto mohou způsobit, jistě by tak nečinili. “Říkám tady všem, aby do prodlužovačky nikdy nezapojovali spotřebiče s vysokou spotřebou elektřiny. Využívejte jen na ty menší, které tolik nespotřebují,” radí elektrikář. Není tedy problém, když si do prodlužovačky zapojíte třeba nabíječku na notebook nebo žehličku, případně televizi. Některé spotřebiče vyžadují zásuvku V žádném případě tam ale nepatří velké spotřebiče, které máte notabene na jednom stálém místě a které by měly mít svou dedikovanou zásuvku. Řeč je tady hlavně o myčce, sušičce, lednici nebo pračce. “A to ještě není to nejhorší. Někde vidíme, že si tam lidé zapojí klidně i přímotop,” popisuje elektrikář. Právě velké spotřebiče a topidla v zásuvkách mohou nadělat obrovskou paseku. Ony nějakou dobu vydrží, avšak kabel je stále více přetěžován a přehříván. To potom může vést třeba ke vzniku požáru a obrovským škodám. Čtěte také: Pro úspěšný prodej nebo pronájem bytu budete muset zajistit, aby byl energeticky úsporný Už vůbec byste k těmto věcem neměli používat běžný postup tuzemských domácností, kdy zapojíte několik prodlužovaček do sebe, abyste vytvořili co možná nejdelší kabel. Zde se riziko doslova násobí. Foto: Shutterstock [...]

Banky prozradily, kolik má obyčejný Čech uloženo peněz na účtu. Kde ti lidé takovou pálku berou?

Zprávy o tom, jak jsou na tom Češi reálně se svými úsporami v bankovních domech se různí. Na jedné straně tu máme bankovní statistiky o tom, že vklady na spořicích účtech a termínovaných vkladech každoročně významně rostou, z čehož se usuzuje, že lidé spoří právě hlavně v bankách. Kolik máte na účtu? Jenže na druhé straně jsou tu potom průzkumy z reálné ulice, ze kterých často vychází, že nějaká třetina lidí by měla problém pokrýt nenadálý výdaj, jako je například potřeba koupit novou pračku. Mnozí zkrátka jednou na doraz, ať už proto, že málo vydělávají nebo naopak hodně utrácejí. Pravda samozřejmě bude někde mezi, ovšem zajímavější než čísla získaná z velkých vzorků jsou ta, když se zaměříme na jednoho průměrného člověka. Kolik má takový běžný Čech uloženo v bance? Jak ukazují statistiky bank, je to přibližně 800 tisíc korun. Jistě, dnes už to nejsou takové peníze jako dříve, ale stále se to jeví velmi slušně. Problém je ale v tom, že spousta lidí si o tom může nechat jenom zdát. “To by mě zajímalo, kde to vzali. Já takových peněz nazbyt rozhodně nemám, a pokud bych měl, koupím si za ně nové auto,” říká pro server Mix24.cz pan Michal z Českých Budějovic. Rozložení není příliš dobré Pakliže se na úložku v bance podíváme blíže a více si ji rozebereme, dojdeme k nepříliš lichotivému záběru. Jak se totiž ukazuje, přibližně polovinu z celkové sumy drží lidé na běžném účtu, který však nenabízí žádné zhodnocení. S druhou polovinou potom pracují lépe, byť i zde převažují hlavně spořicí účty, u kterých to stále není žádná sláva. Ovšem stále více lidí své vydělané peníze také investuje a získává každoročně velmi solidní zhodnocení. Čtěte také: Češi si na konci roku rychle vybírají peníze z účtů. Stát si na ně od 1. ledna 2025 pořádně posvítí Je přitom zajímavé sledovat, jak se částka, kterou má běžný Čech uloženou v bance, vyvíjí. Ještě poměrně nedávno to činilo nějakých 200 tisíc korun. Jenže potom se začaly prudce zvedat platy a lidé začali více myslet na zadní vrátka. Podle některých ekonomů to však není optimální. Mnohem lepší by bylo, kdyby lidé více utráceli, a podporovali tak ekonomiku. Vždyť třeba ve Spojených státech amerických je zvykem žití dokonce na dluh, protože tam frčí kreditní karty. Foto: Shutterstock, zdroje: ČNB, Měšec [...]

Kdo bydlí v nájmu, má v Česku nárok na peníze od majitele bytu. Lidé o tom ale neví, a tak o všechno přijdou

Nájemní bydlení je v České republice stále oblíbenější, za čímž nestojí nějaké jeho skvělé propozice, jako spíše to, že vlastnické bydlení už je pro mladé v podstatě nedostupné. Nebo alespoň v takové kvalitě, v jaké by si přáli bydlet. A tak volí raději cestu nájmu, což nakonec nemusí být to nejhorší rozhodnutí. Starejte se o své peníze Pravdou ale také je, že nájemní trh v Česku je jen velmi málo vyspělý. Rozhodně se nedá srovnávat například s Německem, kde nájemní byty provozuje pár velkých společností, jež jich vlastní stovky tisíc. Tady jsou potom jasně dané smlouvy, pravidla a další kritéria nájemního vztahu. Třeba to, že když poskytnete kauci pro úhradu případných škod, které v bytě způsobíte, rozumí se samosebou, že by vám měla být vrácena, a navíc ještě navýšena o úroky. V Česku to ale často probíhá úplně jinak. “Když jsme se stěhovali z minulého bytu, majitel nám jednoduše odmítl vrátit kauci, a to přesto, že jsme vždy platili na čas a byt jsme odevzdali v neporušeném stavu,” říká pro server Mix24.cz paní Julie z Prahy. “Trval však na tom, že z naší kauce pokryje náklady na vymalování a vyrovnání běžné amortizace.“ Jenže na něco takového by majitel bytu neměl mít právo. Pakliže nedoloží, že v bytě došlo k nějakému poškození, které si žádá opravu, musí kauci v plné výši vrátit. A i když k tomu dojde, nejsou jeho povinnosti zdaleka naplněny. Většina to neřeší “Je až s podivem, kolik lidí se nechá ochudit o nemalé peníze. Pokud poskytnete někomu kauci třeba ve výši 3 nájmů, tedy nějakých 60 tisíc korun, a následně bydlíte v bytě deset let, znamená to, že tyto peníze někde leží. V podstatě je má k dispozici majitel bytu, kterému z nich plynou výhody,” popisuje pro server Mix24.cz odborník na nemovitosti Marek Drobný. Pakliže nedojde k uplatnění kauce a naopak je odcházejícím nájemníkům vrácena, mělo by se tak stát s navýšením o adekvátní úrok. Je samozřejmě otázkou, jak vysoký úrok požadovat, ale v zásadě se dá říct, že by to měl být ekvivalent toho, kolik za danou dobu dávaly běžně banky na spořicích účtech. Čtěte také: Byty začaly brutálně zlevňovat. Lidé nevěří vlastním očím, co se to děje Není od věci na něco takového myslet už v nájemní smlouvě, byť to není vyloženě nutné a nárok na úroky vzniká i tak. Pakliže si ale ujednáte, že z kauce plynou úroky 2 až 3 % ročně, případně je navážete na nějakou flexibilní hodnotu, jako je třeba sazba 6M PRIBOR, případně centrální úroková sazba ČNB, předejdete tak pozdějšímu dohadování. Foto: Shutterstock [...]