Na málokterou zdravotnickou pomůcku se v tomto roce názor vyvíjel tak turbulentním způsobem, jako právě na roušky. Čechy přitom může těšit, že v tom hráli poměrně významnou úlohu, jakkoliv svůj na jaře získaný kapitál v podobě průkopníků novátorských řešení epidemie na podzim zahodili trestuhodným zaspáním.
Roušek se jen tak nezbavíme
Ani v České republice ale názor nebyl konzistentní. Ještě krátce před vypuknutím epidemie v Evropě roušky nikdo neřešil, a když, tak jen s odkazem na to, že nejsou vhodné coby prevence proti nákaze a běžní lidé by je nosit neměli. Částečně v tom byla neznalost, částečně kalkul, protože hrozilo, že se lidé vrhnou už po tak nedostatkovém zboží, které neměli k dispozici ani zdravotníci.
Jenže pak zaúřadoval plukovník a epidemiolog Roman Prymula, který prosadil povinnost nosit roušky ve vnitřních i venkovních prostorách. Pro Čechy šlo o ránu z čistého nebe, kdy navíc standardních zdravotnických roušek byl zoufalý nedostatek. Lidé tak povinnost museli naplnit i tím, že si roušky sami vyrobili. Pokračování toho příběhu už zná každý: domácí roušky nejrůznějších vzorů se rozšířily po Evropě i do světa a my jsme tak měli být na co hrdí.
Dnes už je ale také známou věcí, že roušek se jen tak nezbaví. Stále velké množství lidí navíc používá ty jednorázové, které už jsou opět dostupné, levné a komfortní. Jenže ekologové bijí na poplach: pokud to bude takto pokračovat, nakonec už tak zatíženou planetu zamoříme tímto rychle produkovaným odpadem. Koronavirus se tak všude po světě postaral o omezení dopravy, ale zároveň – právě kvůli rouškám a testům – dramaticky zvedl množství odpadu.
Jak šetřit přírodu
Každý, kdo tak používá roušky látkové, dělá něco dobrého pro planetu. Na druhé straně, jednorázové roušky jsou účinnější a pro řadu lidí také představují jedinou možnost. Kdo má totiž potíže s dýcháním či ekzémy, měl by používat právě jednorázové chirurgické roušky. Jsou totiž výrazně prodyšnější a lépe se v nich dýchá.
Například zástupci Světové zdravotnické organizace (WHO) poté, co zpočátku odmítali roušky zcela, nedávno připustili, že v oblastech, kde je zdravotnického materiálu nedostatek, může mít smysl i opakované nošení jednorázových roušek. Opět podle hesla: lepší než nic.
Americké Centrum pro kontrolu potravin a léků pak zase doporučuje lidem, aby nevyhazovali respirátory, které jsou sice prodávány jako jednorázové, ale mohou posloužit i opakovaně. Stačí je zahřát v troubě na vysokou teplotu a pak ozářit ultrafialovým světlem.
Jednoduchá sedmidenní metoda
Experti z organizace Adios Corona pak přišli s primitivní formou “oživení” již jednou použitých jednorázových roušek. Svůj způsob nazvali sedmidenní metodou a vlastně proti němu není moc co namítnout. Stačí mít k dispozici sadu jednorázových roušek a obálek. Když jednu z roušek použijete, sejmete ji standardně z obličeje a vložíte právě do papírové obálky. Na ní napíšete datum za sedm dní a uložíte ji. Po týdnu ji můžete z obálky vyjmout a opět nasadit. Rouška už nebude v žádném případě infekční a do velké míry se obnoví také její vlastnosti. Podle odborníků je tento postup s každou rouškou možné opakovat minimálně pětkrát a maximálně desetkrát. Záleží, v jakém je stavu.
Francouzský mikrobiolog Denis Corpet zdůraznil, že sedm dnů je naprosto spolehlivá doba, po které na roušce nezůstanou stopy viru. To ostatně potvrdilo hned několik studií. Jednu z nich zveřejnil odborný časopis The Lancet, podle kterého se po sedmi dnech na roušce nachází do 0,1 % původní dávky viru. Takové množství, navíc mrtvého viru, je neškodné.
Foto: Freepik
