Každá válka je sama o sobě děsivá, ať spolu bojují města nebo celé národy. Trpí ekonomiky, civilisté a nejvíce asi nasazení vojáci. Každodenní boj o život je o to horší, když se na tuto bitvu nemůžete ani pořádně najíst. Nikdo samozřejmě na frontě neočekává Michelinskou hvězdu, ale nad některými pochutinami se až tají dech. A zvedá žaludek.
Drsná Sparta a Peloponéské války
Ve Starověkém Řecku nebylo větších tvrďáků, než spartských vojáků. Drsný výcvik již od raného dětství, kdy byly děti odebrány svým rodičům, aby se trénovaly v zabíjení, zahrnoval bití, tyranii, šikanu a další dnes již nepředstavitelné výukové metody. Díky tomu bylo spartské vojsko nejobávanější ve své době. Ale tento výcvik nezahrnoval jen fyzický dril- vojáci byli zoceleni také polní kuchyní, po které již měli pocit, že přežijí všechno. Častým pokrmem byla tzv. Černá polévka, přezdívaná také Černá smrt. Ta se skládala ze syrové krve, teplé a nepřevařené. V ní se daly najít vepřové nožičky, ocet a sůl. Koluje dokonce legenda o této polévce- když ji ochutnal jeden římský cestovatel, prohlásil, že se už nediví, že se Sparťané nebojí smrti.
„Čína“ trochu jinak
Věta „pojďme na čínu“ už vám možná nebude nikdy znít stejně po zjištění, jak se v Číně stravovali vojáci během vzpoury vůči vládě dynastie Tchang. Tu vedl jistý Huang Chao. Zloděj, nijak dobrý lovec, voják a pašerák soli usoudil, že je tím pravým pro sesazení dynastie a k vedení vzpoury a jako velitel svých vojsk rozpoutal nepokoje. Bohužel pro něj dospěla situace na bojišti brzy do patu, Chao ztratil větší část své armády a tudíž nechtěl již dobyté město Si-an opustit. V něm se však nenacházelo nic k snědku, město i jeho okolí bylo zpustošeno boji. Bylo tedy třeba vymyslet, jak se uživí dvě velké a proti sobě stojící armády. Inu, Chao byl lovec a pašerák soli, řešení tedy bylo nasnadě. Nedostatek lovné zvěře se vyřešilo logicky- Chao nařídil vzít padlé a raněné vojáky a po řádném nasolení z nich udělat masové konzervy. Podobný postup zvolila také naproti stojící císařská armáda, kde se lidské maso pro změnu sušilo. Také se už těšíte na své sobotní kung-pao?
On ten popel by se dal i využít…
Válka za nezávislost probíhala v USA v letech 1775 až 1783 a George Washington věděl, že není čas na nějaké složité vymýšlení, co se jídla týče. Zvlášť, když hlavním problémem nebyly samotné boje, jako spíš zásobování a s ním spojená otázka, čím nakrmit své desetitisícové vojsko. Muselo stačit skromné jídlo, nejčastěji obyčejné placky z mouky a vody, opečení na kameni. Chuť to nemělo žádnou, proto si vojáci na své placky sypali popel z ohniště. Sice to asi ani tak nebylo kdovíjaké pochutnání, ale paradoxně to mělo i své plus- popel totiž zabraňoval epidemiím střevních potíží, kterými naopak trpěli Britové, ačkoli jejich zásobování bylo o dost lepší.
Foto: Shutterstock, zdroj: Tnmuseum, History, Wikipedia
Každá válka je děsivá? A kdo ty války vytváří? Ti na frontě? Asi, ani ne. Kdy, už lidi pochopí, že se nenarodili na tento svět, aby sloužili psychopatickým elitám? Chceš válku debile? Tak odchytit, spoutat, deportovat za obě strany někde do ringu a dejte si do držky. Lidi, ať ze své špinavé politiky vynechají. Putler mobilizuje. Mám návod. Ať ti ruští otcové od rodin co nechtějí za toho šmejda umírat zastřelí ty co jim cpou zbraně a strkají je na frontu. Rychle bude po válce.
No nic nového, někdy je to brutální pošušnáníčko!!!!!!!!!!!