Důchodcům v Česku se do bytu nastěhují cizí lidé. Mají na to právo. Tohle bude ostré

Lidé v České republice začínají sklízet plody nepříliš promyšleného kroku zákonodárců, který vešel v platnost v roce 2020, aniž by tomu někdo věnoval nějakou větší pozornost. Mezi odborníky to bylo považováno za vítané uvolnění na trhu s nemovitostmi, takže to vlastně bylo přijato pozitivně.

Vznikl nový trh

Teď se ovšem ukazuje, co zdánlivě malá změna může způsobit v reálném životě. Řeč totiž není o ničem jiném než o zrušení předkupního práva spoluvlastníků nemovitosti. Do roku 2020 platilo, že pokud jste spoluvlastnický podíl na nemovitosti chtěli prodat, museli jste ho přednostně nabídnout ostatním spoluvlastníkům. Dávalo to vlastně dobrou logiku, jelikož když někdo vlastní třeba 3/4 určité nemovitosti, měl by mít možnost koupit si i zbylou čtvrtinu, když se ocitne na trhu. Rozbité mezilidské vztahy totiž mají často za následek, že někdo by raději prodal například cizím, než aby někdo z rodiny zcelil majetek, byť by to bylo za stejnou cenu.

A právě tato možnost byla zrušením předkupního práva spoluvlastníkům odňata. Větší možnosti tak dostali do rukou ti, kdo se chtějí spoluvlastnického podílu zbavit. Mohou ho nabídnout komukoliv a se spoluvlastníky nemusí absolutně jednat.

Už tehdy před tím řada expertů opatrně varovala a na jejich slova nyní bohužel došlo. Příležitosti se totiž chopily stovky nejrůznějších spekulantů, kteří se vrhli na do té doby neexistující trh s podíly. Teď s nimi mohou totiž obchodovat a nakládat zcela volně, což se také děje. Dělají to přitom výhradně za účelem zisku.

Dochází tak k případům, že si tito lidé kupují podíly typu 1/8 nebo 1/20 na nejrůznějších nemovitostech a potom tlačí na většinové spoluvlastníky. Často to probíhá tak, že jdou za nimi napřímo a konfrontují je s tím, že chtějí nemovitost, kde si nově koupili podíl, ale k níž nemají žádný vztah, nějakým způsobem užívat. Mohou se tam například pokusit někoho nastěhovat nebo tam dát nějaké krámy. Zkrátka narušit možnost užívání většinovému majiteli.

Je to velmi výnosné

Z právního hlediska se skutečně určitého plnění domáhat mohou. Mají nárok například na nájem za užívání jejich podílu a teoreticky i na užívání nemovitosti jako takové. Může se tak stát, že nicnetušícím důchodcům se budou do bytů stěhovat cizí lidé, a to jen proto, aby je donutili k nějaké akci.

Obvykle jim pak bude nabídnuta možnost si menšinový podíl odkoupit, avšak za podstatně vyšší cenu, než za jakou ho získal spekulant. Ukazuje se však, že tito vykukové se pokoušejí na základě malých výchozích podílů celou nemovitost zcelit pro sebe. Lidem, kteří jsou z této situace v úzkých a nemají například peníze na její řešení, nabídnou, že od nich byt odkoupí. Pochopitelně ale za dosti nevýhodných podmínek.

Čtěte také: Spekulant se chce důchodci nastěhovat do bytu. Prý si koupil podíl a požaduje klíče. To vám hlava nebere

Ukazuje se přitom, že nemovitostí se spoluvlastnickými podíly je v České republice obrovské množství, takže je to velmi lukrativní trh, na kterém lze dosahovat zajímavých zisků. Bohužel však za tím mohou být i dosti nešťastné osudy.

Foto: Shutterstock

Nenechte si ujít

Kdo topí tímto způsobem, ten se brzy nedoplatí. Spousta domácností v Česku má obrovský problém, EU je hodila přes palubu

Sotva se Česká republika vymanila ze zajetí vysokých cen energií, které mimo jiné vedly k tomu, že zde spousta firem raději ukončila podnikání, respektive k tomu teď přistupují a navíc to znamenalo významnou zátěž pro domácnosti, už se chystají další velké nepříjemnosti. Jdou tvrdě do lidí Zatímco energetická krize byla vnějším šokem, na který bylo třeba reagovat a stát to řešil tak, že fakticky lidem energie dotoval, tudíž jim poskytoval peníze na uhrazení účtů, ať už formou příspěvku na bydlení nebo zastropováním cen elektřiny a plynu, dnes se chystáme omezit sami sebe, a to dosti nepochopitelným způsobem. Už nějakou dobu zde funguje systém emisních povolenek, který se týká výhradně firem. Ty si, zjednodušeně řečeno, musí kupovat povolenky na to, aby mohly vypustit určité množství emisí. S těmito povolenkami se ovšem čile obchoduje a dochází k nejrůznějším manipulacím s cenou. Podle některých názorů to ostatně částečně stálo za vznikem energetické krize. Namísto toho, aby se Evropská unie konečně poučila a tento systém zrušila, případně přepracovala, rozhodla se ho aplikovat i na samotné domácnosti, a to hned v několika rovinách. Předně se budou platit povolenky za natankované pohonné hmoty, ale také za to, že používáte zdroj vytápění vypouštějící určité emise. Zkrátka a dobře, pokud máte topení založeno na fosilních palivech, budete mít problém. “Ty mohou výrazně zasáhnout do celkových nákladů na vytápění,” prozradil analytik serveru Ušetřeno, Tomáš Vrňák. Plynové kotle jsou dost možná minulostí, protože budou příliš drahé. Je to velká podpásovka Zcela jednoznačně to odnesou ty domácností, které dodnes k vytápění používají uhlí, byť tak činí v povolených kotlích. Naplňuje se tak prognóza toho, že dalším krokem k likvidaci těchto zdrojů vytápění bude jejich významné zdražení. Dle odhadů se domácnosti vytápějící uhlím zdraží roční náklady až o 9000 Kč. Jenže pozor, tím to zdaleka nekončí. Úřady již potvrdily, že do kategorie produkující emise zařadí také plynové kotle, jež jsou v Česku velmi rozšířené. Za plyn si tady ročně připlatíte v průměru 5000 Kč, což není vůbec málo. “Já nerozumím tomu, jakou chorou mysl může něco takového napadnout. Zdražit vlastním lidem topení jen kvůli nějakému úřednímu úkonu, to je prostě síla,” říká pan Tomáš, který je majitelem plynového kotle. “Vždyť jsem na něj ještě před čtyřmi lety dostal dotaci 20 tisíc korun, tak co tohle má znamenat?“ Čtěte také: Čechům chtějí sebrat plynové kotle. Už se to rozjelo, lidé nevěří vlastním očím Je zcela evidentní, že EU se skrz tuzemské úřady bude snažit na domácnosti tlačit, aby přešly na údajně energeticky efektivní zdroje vytápění. Tím je myšleno především tepelné čerpadlo. Jenže kromě toho, že je drahé, se také ukazuje, že v tuzemských podmínkách nefunguje vždy zdaleka tak dobře, jak se říká. Foto: Shutterstock [...]

Češi mají doma běžnou věc z dob bolševika. Kdo ji najde, dostane 1,2 milionu korun na ruku

Snaha o docílení bohatství je u řady lidí obrovská. Leckdy se ale vůbec nesetká s úspěchem. Pravdou totiž je, že větší obnos peněz ve společnosti může držet jen určité procento jedinců. Pakliže by všichni lidé měli moc peněz, vedlo by to akorát k inflaci a tomu, že nikdo nebude chtít pracovat. Co se za to dalo koupit Přesto se ale alespoň na chvíli můžete cítit jako boháči. V České republice je totiž velmi specifická situace se sběratelstvím. Lidé jsou tu ochotni za nejrůznější vzácné kousky platit doslova horentní sumy. To se v posledních letech ještě více prohloubilo. Opravdu velký zájem je momentálně o takzvané tuzexové poukázky, kterým se za minulého režimu neřeklo jinak než bony. Tehdy šlo o to, že jste si za tyto poukázky mohli koupit zahraniční zboží v takzvaných Tuzexech. Tyto papírky se tedy cenily zlatem a také se s nimi hojně obchodovalo, takříkajíc vexklovalo. Taxa ve 2. polovině 80. let byla 5 Kčs za 1 bon, přičemž průměrná mzda Čechoslováka byla kolem 2 tisíc korun měsíčně. A pokud jste chtěli mít pravé džíny z Tuzexu, tak stály zhruba 100 až 120 bonů,” napsal k tomu Český rozhlas. Takto vypadají odběrní poukazy z Tuzexu. Může je mít kdokoliv Potom se na bony úspěšně zapomnělo, avšak po desítkách let začínají mít opět relevanci. Jsou totiž dostatečně staré, aby se o ně zajímali sběratelé. Navíc jich notně ubylo, protože je mnozí vyhodili nebo je skladují v krabici od bot někde na půdě. Čtěte také: Spořicí účty už zase Čechům prodělávají peníze. Je tu ale možnost, kde se dá pořádně vydělat Něco takového dnes ale může představovat velký poklad. Obyčejný bon v hodnotě 50 haléřů se totiž nedávno vydražil za neuvěřitelných 1,26 milionu korun. “Ceny ještě porostou, takže je otázkou, zda je prodávat teď nebo ještě třeba deset let počkat,” říká pro server Mix24.cz pan Miloš Páral, který se sběratelství v tomto segmentu věnuje. Foto: Shutterstock [...]

Tak už to ruplo. Velká česká firma vyhází většinu zaměstnanců na dlažbu

Leden roku 2025 nezačíná vůbec dobře. Zcela nečekaně dochází k tomu, co se očekávalo už před rokem nebo dvěma. A to velkým problémům společností působících v České republice. Ty se dlouho držely, ale nakonec je ekonomické faktory dohnaly. Všechno jde do kopru V Česku začíná být problematické podnikat, protože tu rychle rostou mzdy, ale třeba i ceny energií a všech možných surovin. Nikoho to navíc příliš nezajímá, takže se s tím nic nedělá. A důsledkem toho jsou zprávy o tom, že na zdejším trhu končí hned několik firem. Jde například o výrobce potravin Dr. Oetker nebo výrobce pneumatik Mitas. V krátkém sledu pak přichází další negativní zpráva. Společnost Spolana z Neratovic totiž oznámila, že na dlažbu propustí drtivou většinu svých zaměstnanců. V příštích měsících se to bude týkat nejméně 500 lidí. Ve firmě potom v omezeném provozu zůstane 150 zaměstnanců, byť ani oni nemají svou práci jistou, když je firma takto rozkymácená. Situace je opravdu tristní, protože Spolana dlouhodobě patřila k velmi výdělečným podnikům. Sama firma teď přiznává, že ji dosáhla celoevropská iniciativa pro snižování emisí uhlíků. Její výdělečná produkce se kvůli nejrůznějším povolenkám a regulacím neudrží nad hladinou. Výroba rychle končí Dojde k ukončení výroby látky známé jako kaprolaktam, která se používá pro sportovní oblečení a potřeby. Výhledově potom ukončí také výrobu známého plastu PVC. Zachovat se naopak má výroba kyseliny sírové. “Hospodářské výsledky společnosti Spolana zásadně ovlivňuje dlouhodobý pokles poptávky po petrochemických produktech zejména kaprolaktamu způsobený makroekonomickým zpomalením a následnou stagnací, vyššími výrobními náklady v Evropě a tedy nižší konkurenceschopností ve srovnání s producenty z USA a Středního Východu,” konstatovala společnost ve své tiskové zprávě. Čtěte také: Už to ruplo. V Česku končí 200 let stará firma. Ustála všechno, ale tohle už ji položilo. Strašná šlamastyka Výroba Spolany byla uměle zdražována zbytečnými požadavky, až došlo k tomu, že je na trhu nekonkurenceschopná. To ovšem neznamená, že by se jí vyráběné látky přestaly používat. Jen se budou dovážet třeba ze Spojených států amerických nebo Číny. Tam se budou nadále vyrábět a samozřejmě i znečišťovat životní prostředí. Pro zákazníky v Evropě ale budou mimo jiné dražší, protože ubude konkurence a navíc bude třeba připočítat přepravní náklady. Foto: Shutterstock [...]