Ani týden po třaskavém osočení ministra vnitra Jana Hamáčka z toho, že chtěl v Moskvě vyhandlovat zametení výbuchu ve Vrběticích pod koberec, není jasno, zda se politik této zrady svého národa chtěl dopustit.
Pravdou je, že informace serveru Seznam Zprávy působila na první i druhý pohled tak, že není o čem pochybovat. Redaktoři své tvrzení také podpírali tím, že mají jednoznačné důkazy. Problém je však v tom, že je dosud nepředložili a umožňují tak Hamáčkovi velmi efektivně se bránit a poukazovat právě na důkazní nouzi.
Je také bez debat, že obvinění redaktorů na adresu ministra vnitra bylo tak tvrdé, že by ho přeci jen měli být schopni doložit. Jenže účastníci zmíněné schůzky, na které se mělo o výměnném obchodu s Rusy jednat, poněkud překvapivě podpořili obhajobu Jana Hamáčka. Svorně odmítli verzi, kterou prezentoval novinářský text. Pouze policejní prezident Jan Švejdar se odmítl vyjádřit. Jak se ale ukázalo, je to především proto, že na něj směřuje trestní oznámení za vyzrazování utajovaných okolností.
Nakonec jsme se ale přeci jen s pravděpodobností hraničící s jistotou dozvěděli to, že Jan Hamáček měl skutečně do Moskvy namířeno, a to už v době, kdy o účasti ruských agentů na výbuchu ve Vrběticích věděl. Už to samo o sobě by mělo vést k tomu, že se sebere a odstoupí.
Jenže snaha o zametení kauzy pod koberec je přeci jen trochu jiná kvalita. Taková, že ji skutečně lze označit jako vlastizradu, což by nemělo skončit pouhým šmitcem pro kariéru politika, ale přinejmenším trestním stíháním.
Účastníci dotyčné schůzky přitom nepochybně vidí, že Jan Hamáček je tak jako tak oddělaným politikem, jehož budoucnost se počítá v týdnech, maximálně měsících, bude-li mít tak hroší kůži. Lze si jen obtížně představit, že by se ho zastávali a riskovali tak vlastní čistý štít, pokud by to skutečně nebyla pravda.
Je tak jasně vidět, že nikdo z dotyčných se za ministra vnitra nijak nepere a někteří popřeli jeho verzi o kamufláži. Na druhou stranu verzi s výměnným obchodem vcelku jasně odmítli. Zdá se tedy, že tam někde bude pravda.
Jan Hamáček se zachoval ostudně, když chtěl do Moskvy letět v takový okamžik. Na druhé straně asi nebyl tak hloupý, aby ve chvíli, kdy vrbětická kauza byla už spíše veřejným tajemstvím, protože o ní věděli i někteří novináři, chtěl něco ututlávat.
Ministr vnitra bohužel svůj poněkud křivý charakter potvrzuje znovu a znovu. Když jeho stranický kolega, hejtman Martin Netolický, novinářům jen potvrdil pravdivou skutečnost, tedy, že mu Hamáček o cestě do Moskvy říkal, okamžitě přišel o svůj post v dozorčí radě České pošty. Jan Hamáček se ani neobtěžoval zastírat, že šlo o mstu.
Foto: Úřad vlády ČR
