Milostné vztahy mezi ženou a mužem ve středověku nebyly vždy takové, jak si myslíme. Nešlo pouze o patriarchát. Ačkoliv je to překvapivé, ženy měly své postavení, které nebylo vůbec podřadné. Naopak! Pojďme se podívat, jaké byly reálné vztahy ve středověku.
Když se bavíme o mezilidských vztazích ve středověku, mnoho z nás má jasnou představu – dominance mužů a podřadnost žen. Ty měly za úkol pouze rodit děti a starat se o domácnost. Je tato představa reálná? Ne! Jak to bylo doopravdy?
Žádné domluvené sňatky
Filmy, dokumenty i knihy nám neustále opakují, že ve středověku nebyly uzavírány sňatky lásky, ale z rozumu. Manželství se domlouvala z ekonomických nebo i politických důvodů. Dochovalo se nám nepočet důkazů o uzavření sňatku mezi mužem a ženou z lásky. Pravdou je, že sami milenci nebyli ti, kteří si domlouvali sňatek. Byli to rodiče a poručníci, kteří chtěli ze sňatku vytěžit co nejvíce benefitů.
Svět se točil kolem žen
Postavení žen ve společnosti udávalo, jak velký respekt mužů žena měla. Čím byla úcta vyšší, tím vyšší se očekávala vzdělanost, skromnost a oddanost manželovi. Obyčejné ženy neměly tak snadnou cestu ke vzdělání. Jejich slovo však nebylo ignorováno. V rodinách či komunitách byly manželky důležitější z důvodu role matky a pečovatelky.
Bez námluv to nešlo
Faktor, který dokonale popisuje vztahy mezi ženami a muži ve středověku, byl koncept dvorské lásky. Byl to seznam pravidel chování urozených rytířů a vážených dam. Dvorská láska měla romantické až erotické znaky. Muž (rytíř) očekával oddanost a věrnost a od žen (dam) odměňování za mužovy úspěchy.
Náboženství hýbalo světem
Tak jako dnes náboženství ovlivňuje společnost, tak i tenkrát hrálo důležitou roli. Udávalo formu manželství, sexuálního života i roli ženy/muže v rodině. Náboženství manželství popisovalo jako svátost a sex musel být pouze v rámci manželství. Prosazovalo muže, jako hlavu rodiny.
Existují názory, že ve středověku byly vztahy mezi mužem a ženou mnohem lepší než v současnosti. Ať to bylo jakkoliv, nelze jednoznačně určit, které informace jsou pravdivé a které jsou mýty. Jediné, co víme jistě je, že pravá láska existovala i tehdy.
Foto: Shutterstock, zdroj: TheScholarShip, MaryAnnBernal, HistoryExtra
Vy nevíte co bylo včera, před týdnem či rokem. Stejné je to s dějinami, které se pravidelně přepisují. Zůstávají většinou jen rádoby významné letopočty, ale děje se upravují. Nedávno byl hrdinou Čuk a Gek, Meresjev a Fučík se svou reportáží psanou na oprátce. Vyučovaly to v občanské nauce všechny školy dle dobových osnov a přesně v tomto narativu si umím představit celou historii, kdy pro jedny je Žižka hrdina a národovec a pro jiné loupeživý zeman bez charakteru a ještě pro jiného (Jákl) vysněná cesta k superbiáku všech dob. A následně pak finančního zisku.
A tak s lehkým úsměvem, trochu jako komedii čtu ty zasvěcené články o zaručenosti dějů velmi vzdálených, že takto to stoprocentně bylo. Stejně tak i vědeckých studií o vesmíru, či prostoru ve kterém žijeme.
Svět je jeden velký klam, protože si lidstvo přeje být klamáno.
Lidem se líbí příběhy a už se moc nezamýšlejí nad tím, jestli je někdo netahá za fusekli.
Co má největší výpovědní hodnotu je pouze přítomnost a velmi blízká minulost osobně prožitá. Čím je vzdálenější, tím více je i zamlženější i přes osobní prožitek. Sám jsem se o tom nejednou přesvědčil, jak vnímám dnes některé věci a místa z dětství, jak jsem je popisoval lidem okolo sebe v dobré víře plné objektivity a byl pak sebou překvapen, když jsem na ta místa osobně přijel. To, o čem jsem vyprávěl bylo jen v mé hlavě. Zkutečnost se lišila. Někdy drobnými detaily, ale lišila.
Jednou to bylo, protože uplynulo spousty času a jindy, že se to místo přeměnilo v něco jiného.
Ale nic to nemění na tom, že jsou to nesmysly ty zaručeně pravé, historické události.
A zabývat se tím, nebo to dokonce studovat je promarněným životem.
Jen si nemyslete – středověk nebyla žádná romantika!!!!!!!!!!!!!!!!!§