Celý loňský rok jsme vzhlíželi s nadějí k vakcínám a doufali, že se vědcům podaří nějaké v rekordním tempu vyvinout a otestovat a výrobci je následně zvládnou rychle v dostatečném množství dodat na trh. Jak jsme tedy na tom s vakcínami nyní? Asi neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že dost bledě. Věda nezklamala – vakcíny existují. Jenže na trhu v dostatečném množství nejsou a dost možná ani hned tak nebudou. Je třeba se s tím nějak porvat.
Podle zkušeností z Izraele se zdá, že existující vakcíny po druhé dávce fungují ještě lépe, než jsme se odvažovali doufat. Jenže je jich málo a nejspíš to tak nějakou dobu zůstane. Málo je jich hlavně proto, že výrobci, kteří mají s velkými odběrateli nasmlouvanou pevnou a z hlediska nákladů férovou cenu, která je hluboko pod jejich užitnou hodnotou, nemají důvod investovat do navyšování produkce ve svých hlavních závodech. Mnohem více se jim vyplatí investovat do pokoutní produkce své vakcíny ve spolupráci s jinými výrobci v jiných zemích a následně je prodávat pod jinou obchodní značkou, a možná mírně pozměněné, za několikanásobek ceny. Chytré země s tím předem počítaly a včas přeplatily ty hloupé (zjevně zahrnující i Evropskou unii) a dnes si mohou mnout ruce. Když s povzdechem zapomeneme na Izrael, tak třeba Kanada má zajištěno minimálně devítinásobek dávek, než kolik má obyvatel. Ostatní země chtěly ušetřit, a tak nyní s překvapením zjišťují, že už se nedají sehnat vakcíny ani na rok 2022. Když jsem v prosinci předpovídal, že chytré země dokážou proočkovat své občany do léta a ty hloupé (kam spadne i Česko) do začátku příští zimní covidové sezóny, tak jsem nepočítal s tím, že dojde k tak dramatické deformaci trhu a že se v důsledku toho tak dramaticky rozevřou nůžky mezi zeměmi chytrými (či vychytralými) a hloupými (či férovými).
Co teď s tím? Pozapomenout na dojednané smlouvy s výrobci a dojednat smlouvy nové. Přesněji řečeno, trvat na dojednaných dodávkách (nelze úplně ztratit tvář), ale zároveň umožnit firmám cokoli nad to prodat na volném trhu. Určitě budeme překvapeni, jak rychle se navýší výrobní kapacity hlavních výrobců. Samozřejmě, většina navíc vyrobených vakcín skončí v rukou bohatých států. I tak se na ty chudé dostane nejspíš víc, než by se dostalo za stávajících podmínek. Stálo by zato se také porozhlédnout, zda někde nejsou k dispozici volné kapacity pro výrobu vakcín, jestli ještě někde nestojí zapomenutá fabrika, tak jako stála do května loňského roku u Kostelce nad Černými lesy. Případně zda by se nedala rychle nějaká podobná vybudovat a za rozumných podmínek nabídnout velkým výrobcům pro produkci cenově neregulovaných vakcín. Při zvažování rentability investice je třeba (bohužel) počítat s tím, že poptávka po vakcínách není jen záležitostí příštích dvou tří let. Čína dnes jistě hledí na trable demokratického světa s velkým zalíbením a jen ve Wuchanském virologickém institutu mají vzorků různých koronavirů tisíce…
Dále je třeba počítat s tím, že vakcín bude nejspíš málo i v létě a na podzim, a možná i v příštím roce. Ty, co máme k dispozici bychom měli použít k ochraně zvláště ohrožených osob, přičemž demografové s epidemiology (myslím s opravdovými epidemiology, nikoli s těmi z Ministerstva zdravotnictví) by měli přesně namodelovat, co to ohrožená populace je a jak nejlépe distribuovat vakcíny, aby zachránily co nejvíce životů. (Nebo snad člověkoroků? To už je otázka pro etiky, na níž si netroufám odpovědět.) Sobecky připomínám, že nakažený 60letý muž má stejnou pravděpodobnost, že podlehne covidu jako 70letá žena. Zároveň hned poctivě přiznávám, že 65letá žena měla (před covidem) naději, že bude žít v průměru dalších 19,7 let, kdežto muž jen 16,1 let. Zvažoval bych, zda bezplatně neproočkovat pouze ohrožené skupiny (v první řadě nemocné, zdravotníky) a neohroženým osobám do 50 let s rodinným příjmem nad mediánem České republiky poskytovat vakcínu za úhradu. Kdyby nedostatek vakcín polevil, mohla by se postupně snižovat věková hranice pro bezplatnou vakcinaci. Získané finanční prostředky by se použily na nákup dalších vakcín na volném trhu. Zároveň se domnívám, že zpoplatnění vakcinace by v Česku podstatně zvýšilo zájem o vakcinaci u početně významného segmentu obyvatelstva– Čehunové si bezplatných věcí moc neváží.
Současně je třeba počítat s tím, že samostatná vakcinace nás v dohledné době nespasí. Pakliže se nechceme roky potácet od lockdownu k lockdownu, musíme uvést do funkčního stavu systém trasování a testování. Obojí je třeba vyjmout z gesce ministerstva zdravotnictví a obojí je třeba financovat z mimorezortních zdrojů. V současné době Ministerstvo zdravotnictví na obojím šetří, ať to občany a veřejné rozpočty stojí, co to stojí. Je třeba masivně testovat ve školách, podnicích, při hromadných akcích i individuální zájemce. A všechno PCR testy! Ty se dnes dají dělat skutečně naveliko a levněji než testy antigenní, a jsou navíc natolik citlivé, že se dají dělat ze slin nebo ze stěrů z jazyka (netřeba strkat žádné šťouradlo do nosu). Ale hlavně, na jejich negativní výsledek se můžeme spolehnout dva až tři dny – v případě antigenních testů maximálně pár hodin. Masivní automatizované testování ve velkokapacitních krajem zřizovaných laboratořích běžících v nepřetržitém provozu by mělo být zcela zdarma, zpoplatněný by mohl být maximálně svoz vzorků. Kdyby bylo týdně provedeno řádově milion těchto testů (za celkovou cenu řádově 100 milionů korun), šíření infekce by se nejspíš zcela zastavilo, mohli bychom se vrátit k v podstatě normálnímu životu (i bez vakcinace) a ušetřili bychom si nesrovnatelně vyšší náklady, které nyní naše ekonomika platí za lockdowny a léčení nemocných.
Jenže, my asi neuděláme pro zastavení epidemie nic. My budeme pomocí utahování a rozvolňování opatření balancovat na hraně funkčnosti nemocnic (přesněji řečeno, pořádný kus za její hranou – neakutní péči už nemocnice hodně dlouho neposkytují a na prevenci můžeme rovnou zapomenout). Zato můžeme pěkně nadávat na vládu a opozici a střídavě kňourat a zuřit nad tím, jak nám zlý stát bezdůvodně ubližuje a jak nám Britové sebrali vakcíny. No jo, my Čehunové to máme takhle rádi.
Jaroslav Flegr
Text byl napsán pro deník Mix24.cz, později se objeví i na facebookovém profilu autora.
Foto: Shutterstock
