Počátkem tohoto roku si Češi mohli podat ruce s Portugalci a jediným virtuálním pohledem naznačit, co se u nich v zemi děje. Druhá strana by to pochopila, protože zažívala to samé. V lednu a únoru na tom tyto dvě země byly v Evropě z hlediska koronavirové epidemie nejhůře. Jenže pak přišel zlom. Pro jednu z nich. Portugalsko dokázalo efektivně sešlápnout brzdový pedál a zajistit dramatický pokles, zatímco Česká republika je jednou z nejhorších na světě stále a nezdá se, že by se na tom mělo v blízké budoucnosti něco měnit.
Počet nakažených v Portugalsku prudce klesá. Nové případy se drží pod tisícovkou denně, což spolu s Dánskem představuje nejnižší hodnoty v Evropské unii po přepočtu na počet obyvatel. Spolu s tím pochopitelně spadl i počet úmrtí a dramaticky se snížilo zatížení nemocnic.
“Patříme teď mezi země, které jsou koronavirem zasaženy nejméně,” uvedl podle serveru Observer portugalský ministr hospodářství Pedro Siza Vieira, když oznamoval první rozvolnění. Už teď mohla otevřít kadeřnictví či knihkupectví. Děti se mohly vrátit do mateřských a základních škol. Další sektory jsou přitom v plánu pro blízkou budoucnost. Po Velikonocích by se měly otevřít předzahrádky restaurací a muzea.
Co tedy Portugalci udělali jinak než Češi? Na první pohled nic. Zavedená opatření byla obdobná jako všude jinde, tedy i v Česku. Uzavřel se sektor služeb, stejně jako školy a lidé měli zakázáno cestovat mezi regiony. Tedy to samé, co v České republice přineslo jen kosmetickou změnu v číslech, nikoliv ale tolik potřebný zvrat.
Při bližším prozkoumání situace se ale ukazuje jeden podstatný rozdíl. Pokud je možné věřit zprávám portugalských médií, tak opatření byla lidmi skutečně dodržována a tam, kde docházelo k deliktům, nastoupila policie s přísnými sankcemi. Někteří komentátoři jdou tak daleko, že mluví o jakési kolektivní zodpovědnosti, jež vyplývá z nedávných událostí, kdy se země musela dostat z náročné finanční krize. Lidé už nechtěli delší dobu strádat a pochopili, že pro rychlé překonání viru se musí opatřeními řídit.
To je obrovský rozdíl oproti České republice, kde vládní nařízení stále někdo zpochybňuje, a to i na úrovni společenských elit, které by měly jít vzorem. Přestože jsou tu opatření zdánlivě přísná, každý zná nějakou hospodu, sportoviště nebo jiného poskytovatele služeb, který má neoficiálně otevřeno.
Foto: Shutterstock