František Josef II. nebyl vybíravý v jídle, ale proslul svou vojenskou disciplínou a pořádkem, které nejen dodržoval sám, ale požadoval je i od svých služebníků. Stejně jako jeho kuchaři, tak i jeho hosté to s ním při jeho hostinách neměli jednoduché, a protože se jednalo o vlivné osobnosti, dovolit si stěžovat prostě nemohli.
František Josef II. měl velmi střídmý jídelníček a jídlo pro něj nebylo ničím jiným, než prostředkem k udržení síly a energie. Jeho nejoblíbenější pochoutkou byl Tafelspitz, jídlo z jemného, mírně tukem probarveného hovězího masa. Franz Josef II. si tento pokrm dokázal vyžádat klidně každý den, proto se kuchaři snažili v jeho přípravě vyniknout.
Půlhodina na oběd, ani méně, ani více
Ale nebyl to jen Tafelspitz, co si císař oblíbil. Rád si dopřál také tradiční rakouský dezert Kaiserschmorn, což je klasický trhanec s jablečným pyré. Na oběd měl vyčleněnou jen půlhodinu, během které si dával vývar nebo lehké masové jídlo, k němuž si dal sklenku piva či vína. Večeře byla také velmi rychlá a císař se po ní věnoval svým pracovním povinnostem.
Kromě jídla měl také císař velmi prapodivný režim stravování. Císařova snídaně musela být na stole ve čtyři hodiny ráno, ačkoli to byl třeba jen šálek čaje či jedna nebo dvě housky. Kuchaři museli vstávat velmi brzy, aby mohli připravit císařův jídelníček a být k dispozici v případě, že by si vyžádal něco dalšího.
Nad jeho čistotou se v té době podivovali všichni kolem
Císař trpěl také obsesí čistoty a hygieny, což se projevovalo i při jídle. Jeho talíř musel být vždy perfektně čistý a bez jakýchkoliv zbytků jídla. Před jídlem si také pečlivě umýval ruce, a to dokonce až po lokty. Navíc platilo pravidlo, že jakmile císař dojedl, museli odložit všichni a celá jeho „střídmá“ hostina skončila. Práce pro něj byla vždy důležitější než čas strávený u stolu.
Foto: Shutterstock, zdroj: Clevercontents, Travelpotpourri, Habsburger, Wikipedia
