Na zmínky o starověkém království Punt, této rajské zahrady starověku, zakopneme mezi archeologickými vykopávkami v Egyptě na každém kroku. Tajemná země Punt byla jejím významným obchodním partnerem. Vyhlášená byla především vývozem zlata, myrhy či kadidla, z Puntu se dovážela i slonovina či exotické druhy dřeva i zvířat. Čilý obchodní ruch mezi oběma zeměmi se dá podle historiků považovat za počátek ekonomické globalizace. Záhadou však dosud zůstává, kde se tato země vlastně rozkládala.
Starodávnou síť obchodu a polohu ztracené země Punt by podle vědců mohly odhalit mumie paviánů nalezené v egyptských vykopávkách. Staroegyptské texty objasňují, že Punt ležel jihovýchodně od Egypta, kam se dalo dostat po souši i po moři, ale nebylo jasné, zda se říše nacházela v Africe nebo v přilehlých částech Asie. Tento popis bohužel splňuje velká oblast, od Arabského poloostrova po severovýchodní Somálsko, jižní Súdán a severní Etiopii nebo Eritreji.
Tuto záhadu zřejmě konečně rozluštil tým primatologa a profesora antropologie Nathaniela Dominy z americké Dartmouth College v New Hampshire. Dominy si uvědomil, že může existovat způsob, jak zúžit polohu tajemného puntského království právě díky mumifikovaným paviánům z egyptských archeologických nalezišť. Tito primáti totiž ve volné přírodě v Egyptě nežijí a staří Egypťané je po staletí z Puntu dováželi a mumifikovali. Paviání představovali dokonce velmi významnou komoditu, která do Egypta z Puntu proudila. Dokladem jsou mnohé egyptské nástěnné malby i mumie, které byly nalezeny v mnoha chrámech a nekropolích.
Zdá se, že mnozí paviání žili v Egyptě v zajetí jako domácí mazlíčci nebo dokonce jako služební zvířata. Na některých malbách z hrobek jsou vyobrazeni i jako „policejní psi“, kteří pomáhají pronásledovat zloděje. Jiní byli spojováni s bohem Thovtem, který byl zobrazován, buď s hlavou ibise, nebo jako pavián.
Podle vědců by tedy určení rodné země paviánů vedlo i k odhalení polohy země Punt. Při sledování původu paviánů se vědci zaměřili na sledování úrovně konkrétních izotopů stroncia a kyslíku v tkáních zvířat pomocí izotopového mapování. Izotopy těchto prvků přítomné v půdě a ve vodě jsou specifické a liší se od místa k místu. Paviáni je díky stravě a vodě, kterou jedli a pili, vstřebávali do svých těl. Jejich koncentrace v jednotlivých tkáních se též liší podle období života, kdy potravu přijali. Například zubní sklovina se tvoří v prvních třech letech života paviána, takže izotopy kyslíku a stroncia ve sklovině mohou odhalit, kde se pavián narodil. Vlasy naopak drží záznam o posledních několika měsících života zvířete.
Vědci nejprve analyzovali hladiny stroncia a kyslíku ze 155 moderních paviánů na 77 různých místech, aby vytvořili molekulární mapu toho, jak tyto úrovně vypadají v různých oblastech. Poté analyzovali dvě mumie paviána z období Nové říše (1520 – 1075 př.n.l.) a pět z Ptolemaiovského období (po roce 332 př.n.l.).
Výsledky šetření odhalily, že dva paviáni z Nové říše se narodili mimo Egypt v oblasti dnešní Eritreje, Etiopie a Somálska, z nichž žádný nesdílí hranici s Egyptem. To naznačuje, že egyptští námořníci byli zcela zřejmě zdatní námořníci, schopní překonat délku Rudého moře. Podle Nathaniela Dominy se Punt nacházel v jižním regionu Rudého moře, velmi pravděpodobně na pobřeží Eritreje a Somalilandu.
Pět paviánů z Ptolemaiovského období vykázali hladiny stroncia, které již odpovídají jejich egyptskému původu. Byli tedy již pravděpodobně potomky původně dovezených zvířat, kteří se již narodili v egyptském zajetí. To odpovídá i historickým textům popisujícím chov paviánů v egyptském městě Memphis.
Foto: Shutterstock
