Někteří lidé projdou covidem téměř bez povšimnutí, zatímco jiné tato zrádná nemoc doslova zkosí. A už zdaleka nerozhoduje jen věk nebo zdravotní stav. Podle všeho je opravdu důležitá jen virová nálož, kterou dotyčný člověk dostane. V případě Britky Alexandry Adamsové byla zřejmě skutečně vysoká. Tato medička, která do té doby pomáhala druhým, už od konce loňského roku leží na covidovém oddělení v Cardiffské univerzitní nemocnici, jak uvádí server Wales Online.
“Je to tu šílené,” popisuje krutou realitu mladá žena. “Pacienti lapají po dechu.” Podle ní je personál pod obrovským tlakem a někdy trvá dlouho, než někdo k trpícím pacientům dorazí, protože zdravotníci jednoduše nestíhají. “Jednou v noci se mi uvolnil katetr a trvalo tři hodiny, než mi někdo přišel pomoci. Zvonky neustále bzučí, myslím, že už ani nepřestávají. Někdy je na celém oddělení jen jedna sestra a jeden ošetřovatel, tudíž musíme čekat.“
“Bolest kostí, kterou způsobuje covid, je strašidelná. Musí mě neustále polohovat. Je to tu neudržitelné, ale není to chyba personálu. Pokud bych si něco mohla přát, bylo by to, abych nemusela nikoho zatěžovat. Modlím se každý den za to, abych mohla zase pomáhat v první linii,” uvedla Alexandra.
Ta koncem ledna oslavila své teprve 27. narozeniny. Vzpomíná si přitom ještě na časy, kdy personál otvíral dveře do márnice tak dvakrát za týden. “Potom už je raději nechali otevřené. Čísla v tom týdnu neuvěřitelně stoupla,” napsala Alexandra. Je to neuvěřitelné, ale i ona se stala terčem internetových trollů, kteří jí na blogu psali nenávistné komentáře. “Nazývají mě lhářkou, označují mě za hromadu hnoje, můj příběh je podle nich fiktivní a prý dělám jen propagandu, abych strašila lidi, že mladí a zdraví jsou v ohrožení.“
Podobné komentáře ji pochopitelně velmi mrzí a v rekonvalescenci nepřidávají. Nemá však sílu na ně reagovat. Podle Alexandry jejich autoři prokazují obrovskou neúctu vůči pacientům, kteří mají ne vlastní vinou komplikovaný průběh onemocnění, případně jim covid vzal nejbližší, a tak se o své trápení chtějí podělit. “Jsem mladá a tento virus mě úplně zničil. Kromě toho mě ale pandemie naučila, abych byla vděčná za každou maličkost a shovívavá, když nás zasáhnou nečekané události. Jediné, co si teď přeji, je to, aby veřejnost konečně pochopila vážnost nemoci covid-19, že zabíjí. Pokud lidé nezačnou naslouchat příběhům, jako je ten můj, tak za vše přebírají zodpovědnost.“
Foto: Shutterstock