Fraktura penisu je velmi bolestivým stavem. Toto zranění bývá provázeno hlasitým prasknutím a následnými křečemi, takže dostane do kolen i jinak silné muže. Nejčastěji k němu dochází při pohlavním styku, kdy se mužský pohlavní orgán zbarví do fialova a vypadá jako lilek. Lékaři odhadují, že tento problém zasáhne jednoho ze 175 tisíc mužů, což z něj dělá velmi zřídkavý jev.
Nelichotivou výjimkou v této statistice je ale Írán. Lékař z města Kermanšáh zdokumentoval v období od dubna 1990 do října 1999 celkem 172 případů fraktury penisu. Podle studie, kterou publikoval v časopise Journal of Urology, přitom jen 14 případů souviselo s pohlavním stykem. Devatenáct případů potom způsobila bizarní nehoda, kdy se mužům ve spánku ztopořil penis a oni se nevědomky převrátili na břicho, přičemž si svůj drahocenný úd pochroumali. Menší počet případů potom vznikl při sportu, rvačce, ale i z různých kuriózních důvodů. Jednomu muži například spadla na ztopořený penis cihla, další se poranil sekáčkem na cukrový bochník. Jednomu nešťastníkovi se potom do vzpřímeného penisu zakousl osel.
Teď už se ale dostáváme k dominantnímu důvodu, který v Íránu způsobil mužům tolik bolesti. Jde totiž o oblíbenou sexuální praktiku zvanou taghaadan. Praktikuje se především v částech Středního východu a Střední Asie a muži si při ní násilně tlačí nebo ohýbají ztopořený penis. Slovo taghaandan ostatně pochází z kurdské fráze “kliknout”, což odkazuje na praskavý zvuk, který je možné při fraktuře penisu slyšet. Uvedený text také uvádí, že muži tuto praktiku provádějí proto, aby potlačili erekci nebo sexuální tužbu. Podobné chování je však především výsledkem nedostatečné nebo nesprávné sexuální výchovy.
Fraktura penisu je velmi nepříjemná záležitost, naštěstí ji ale dokáže vyřešit poměrně jednoduchý chirurgický zákrok. Musí k němu ale dojít nejvýše 24 hodin po úraze, jinak se pacienti vystavují riziku erektilní dysfunkce. Pokud se vám tedy něco takového přihodí, nepřemýšlejte o tom, jak moc je to trapné, a pospíchejte do nemocnice.
Foto: Shutterstock, zdroj: Journal of Urology