Na této planetě žijeme několik tisíc let. Jeden by snad i řekl, že všechno víme, známe a máme prozkoumané. Omyl! Matka příroda je nevyzpytatelná. Pokaždé šokuje něčím novým a nevídaným. Jeden z důkazů je oblast na Sibiři.
Velké změny na Sibiři
Je neuvěřitelné, jak si s námi Matka příroda hraje. V odlehlé tundře na ruském území Antarktidy se začaly objevovat krátery velikosti fotbalového hřiště. Jeden z prvních nálezů uskutečnil geograf Greg Fiske. V roce 2014 objevil na první pohled podezřelou díru. Po bližším ohledání zjistil, že se jedná o kráter. S kolegyní Sue Nataliovou narazili i na další, počty se začaly zvyšovat.
Jak a proč krátery vznikají?
Exaktní název by byl megakráter, protože jedna „díra“ měří až 65 metrů. Vznikají výbuchem, při kterém se do vzduchu vymrští zemina, kamení, trosky i prach a vzniká charakteristický útvar – kráter. Proč k explozím dochází? Přesný důvod nikdo neví a nezná. Jedna z teorií říká, že to způsobuje podzemní metan.
Zmrzlá sibiřská půda začne vlivem globálního oteplování povolovat a tím uvolňovat metan do ovzduší. Ten se kumuluje, až dojde k velkolepému výbuchu. Druhá teorie tvrdí, že zdrojem exploze jsou tzv. pingy. Jedná se velké hromady ledu tvořící se v podzemí. Díky globálnímu oteplování opět dochází k tání podzemní ledové hmoty, čímž mohou vznikat podzemní přetlaky, které vyústí ve výbuch.
Jsou krátery nebezpečné?
Je logické, že fyzické nebezpečí hrozí osobám v bezprostřední blízkosti exploze. Krátery a výbuchy ale mohou ovlivnit i globální problémy, např. životní prostředí. Metan uvolňující se do atmosféry napomáhá ke globálnímu oteplování, které způsobuje výbuchy. Pohybujeme se v zčarovaném kruhu, ze kterého je těžké uniknout. Řešení, které se nabízí, je snižovat emise skleníkových plynů a řešit zpomalování globálního oteplování.
Foto: Shutterstock, zdroj: BBC, DiscoverMagazine, Express
Co se děje? Nic se neděje. Prostor ve kterém žijeme prostě pulzuje. Vždy tomu tak bylo. Někdy více klid, jindy větší výkyvy. Čemu se tak debilně divíte. A stojí to vůbec za článek? A neměli by lidé místo hovadin nosit v hlavě myšlenku toho, že se nenarodili na věčnost a život je vlastně riziko každou minutu? A tím být i pokornější a vděčnější za každý nový den? Tatrmani.