V zapadlé vesnici má být ukrytý nacistický poklad. Stále se však nenašel

Hledači pokladů jsou poháněni různými touhami – chtějí zbohatnout, objevit něco šokujícího anebo třeba jen prožít radost z dobrodružství a objevování. Když se roznese zpráva, že se někde možná ukrývá poklad, často se tam nahrnou hledači z širokého okolí. A když jde o nacistický poklad nedozírné hodnoty – přijdou hledači z celého světa.

Zničený klid v malebné obci

V Nizozemsku se nachází obec Ommeren, která by asi pro zahraniční turisty nebyla ničím zajímavá. Kdyby se nerozneslo, že právě zde se má ukrývat poklad, který zde schovali němečtí vojáci na konci druhé světové války.

Od chvíle, kdy se tato informace objevila ve veřejném prostoru, zaplavily ulice a okolí města Ommeren lidé s detektory kovu i běžným nářadím. Neváhají kopat dokonce ani na zahradách patřících místním obyvatelům, někteří místní se dokonce i bojí chodit spát, protože se jim stává, že jim na pozemky v noci pronikne cizí člověk s krumpáčem a lopatou v ruce.

Poklad, který stojí za to najít

Pravdou však je, že poklad, který se má v Ommerenu nacházet, je velmi lákavý. V Arnhemu byla během bojů v posledních měsících války zasažena zdejší banka. A němečtí vojáci, kteří byli toho času ještě ve městě, se tak dostali k nedozírným pokladům ukrytých ve zdejších trezorech – zlatu, stříbru či šperkům.

Člověka asi nepřekvapí, že vojáci rozhodně na nic nečekali, a nakradli si, co mohli. Poklad však potřebovali někam ukrýt, protože spojenecká ofenziva se nemilosrdně blížila a bylo jasné, že v Nizozemsku už se Němci příliš dlouho neudrží.

A tak dala skupina vojáků nakradené cennosti do beden od munice a zakopala je čtyřicet kilometrů od Arnhemu – v obci Ommeren.

Proč se poklad nenašel?

Taková je alespoň verze, kterou vypověděl jeden z německých vojáků po válce, a také tomuto tvrzení odpovídá mapa, která se našla mezi dalšími historickými prameny z války. Přestože se mnoho historiků i vyšetřovatelů domnívá, že historka o pokladu může být smyšlená, nizozemská vláda ji nebrala na lehkou váhu a nechala v Ommerenu poklad hledat.

Nic se však nenašlo. A od té doby tam nic neobjevili ani místní obyvatelé či samozvaní hledači pokladů z celého světa.

Ukradl někdo poklad ještě za války? Vymysleli si němečtí vojáci celou historku? Dostal se do rukou někomu z místních, kdo prozíravě mlčel? Anebo ho snad odvezli spojenečtí vojáci osvobozující Nizozemsko?

Na všechny tyto otázky se odpovědi hledají jen těžko. Možné je i to, že tam poklad skutečně pořád někde je a čeká na své objevení.

Foto: Shutterstock, zdroj: BBC, NationaaAlarchief

Nenechte si ujít

Kdo topí tímto způsobem, ten se brzy nedoplatí. Spousta domácností v Česku má obrovský problém, EU je hodila přes palubu

Sotva se Česká republika vymanila ze zajetí vysokých cen energií, které mimo jiné vedly k tomu, že zde spousta firem raději ukončila podnikání, respektive k tomu teď přistupují a navíc to znamenalo významnou zátěž pro domácnosti, už se chystají další velké nepříjemnosti. Jdou tvrdě do lidí Zatímco energetická krize byla vnějším šokem, na který bylo třeba reagovat a stát to řešil tak, že fakticky lidem energie dotoval, tudíž jim poskytoval peníze na uhrazení účtů, ať už formou příspěvku na bydlení nebo zastropováním cen elektřiny a plynu, dnes se chystáme omezit sami sebe, a to dosti nepochopitelným způsobem. Už nějakou dobu zde funguje systém emisních povolenek, který se týká výhradně firem. Ty si, zjednodušeně řečeno, musí kupovat povolenky na to, aby mohly vypustit určité množství emisí. S těmito povolenkami se ovšem čile obchoduje a dochází k nejrůznějším manipulacím s cenou. Podle některých názorů to ostatně částečně stálo za vznikem energetické krize. Namísto toho, aby se Evropská unie konečně poučila a tento systém zrušila, případně přepracovala, rozhodla se ho aplikovat i na samotné domácnosti, a to hned v několika rovinách. Předně se budou platit povolenky za natankované pohonné hmoty, ale také za to, že používáte zdroj vytápění vypouštějící určité emise. Zkrátka a dobře, pokud máte topení založeno na fosilních palivech, budete mít problém. “Ty mohou výrazně zasáhnout do celkových nákladů na vytápění,” prozradil analytik serveru Ušetřeno, Tomáš Vrňák. Plynové kotle jsou dost možná minulostí, protože budou příliš drahé. Je to velká podpásovka Zcela jednoznačně to odnesou ty domácností, které dodnes k vytápění používají uhlí, byť tak činí v povolených kotlích. Naplňuje se tak prognóza toho, že dalším krokem k likvidaci těchto zdrojů vytápění bude jejich významné zdražení. Dle odhadů se domácnosti vytápějící uhlím zdraží roční náklady až o 9000 Kč. Jenže pozor, tím to zdaleka nekončí. Úřady již potvrdily, že do kategorie produkující emise zařadí také plynové kotle, jež jsou v Česku velmi rozšířené. Za plyn si tady ročně připlatíte v průměru 5000 Kč, což není vůbec málo. “Já nerozumím tomu, jakou chorou mysl může něco takového napadnout. Zdražit vlastním lidem topení jen kvůli nějakému úřednímu úkonu, to je prostě síla,” říká pan Tomáš, který je majitelem plynového kotle. “Vždyť jsem na něj ještě před čtyřmi lety dostal dotaci 20 tisíc korun, tak co tohle má znamenat?“ Čtěte také: Čechům chtějí sebrat plynové kotle. Už se to rozjelo, lidé nevěří vlastním očím Je zcela evidentní, že EU se skrz tuzemské úřady bude snažit na domácnosti tlačit, aby přešly na údajně energeticky efektivní zdroje vytápění. Tím je myšleno především tepelné čerpadlo. Jenže kromě toho, že je drahé, se také ukazuje, že v tuzemských podmínkách nefunguje vždy zdaleka tak dobře, jak se říká. Foto: Shutterstock [...]

Češi mají doma běžnou věc z dob bolševika. Kdo ji najde, dostane 1,2 milionu korun na ruku

Snaha o docílení bohatství je u řady lidí obrovská. Leckdy se ale vůbec nesetká s úspěchem. Pravdou totiž je, že větší obnos peněz ve společnosti může držet jen určité procento jedinců. Pakliže by všichni lidé měli moc peněz, vedlo by to akorát k inflaci a tomu, že nikdo nebude chtít pracovat. Co se za to dalo koupit Přesto se ale alespoň na chvíli můžete cítit jako boháči. V České republice je totiž velmi specifická situace se sběratelstvím. Lidé jsou tu ochotni za nejrůznější vzácné kousky platit doslova horentní sumy. To se v posledních letech ještě více prohloubilo. Opravdu velký zájem je momentálně o takzvané tuzexové poukázky, kterým se za minulého režimu neřeklo jinak než bony. Tehdy šlo o to, že jste si za tyto poukázky mohli koupit zahraniční zboží v takzvaných Tuzexech. Tyto papírky se tedy cenily zlatem a také se s nimi hojně obchodovalo, takříkajíc vexklovalo. Taxa ve 2. polovině 80. let byla 5 Kčs za 1 bon, přičemž průměrná mzda Čechoslováka byla kolem 2 tisíc korun měsíčně. A pokud jste chtěli mít pravé džíny z Tuzexu, tak stály zhruba 100 až 120 bonů,” napsal k tomu Český rozhlas. Takto vypadají odběrní poukazy z Tuzexu. Může je mít kdokoliv Potom se na bony úspěšně zapomnělo, avšak po desítkách let začínají mít opět relevanci. Jsou totiž dostatečně staré, aby se o ně zajímali sběratelé. Navíc jich notně ubylo, protože je mnozí vyhodili nebo je skladují v krabici od bot někde na půdě. Čtěte také: Spořicí účty už zase Čechům prodělávají peníze. Je tu ale možnost, kde se dá pořádně vydělat Něco takového dnes ale může představovat velký poklad. Obyčejný bon v hodnotě 50 haléřů se totiž nedávno vydražil za neuvěřitelných 1,26 milionu korun. “Ceny ještě porostou, takže je otázkou, zda je prodávat teď nebo ještě třeba deset let počkat,” říká pro server Mix24.cz pan Miloš Páral, který se sběratelství v tomto segmentu věnuje. Foto: Shutterstock [...]

Tak už to ruplo. Velká česká firma vyhází většinu zaměstnanců na dlažbu

Leden roku 2025 nezačíná vůbec dobře. Zcela nečekaně dochází k tomu, co se očekávalo už před rokem nebo dvěma. A to velkým problémům společností působících v České republice. Ty se dlouho držely, ale nakonec je ekonomické faktory dohnaly. Všechno jde do kopru V Česku začíná být problematické podnikat, protože tu rychle rostou mzdy, ale třeba i ceny energií a všech možných surovin. Nikoho to navíc příliš nezajímá, takže se s tím nic nedělá. A důsledkem toho jsou zprávy o tom, že na zdejším trhu končí hned několik firem. Jde například o výrobce potravin Dr. Oetker nebo výrobce pneumatik Mitas. V krátkém sledu pak přichází další negativní zpráva. Společnost Spolana z Neratovic totiž oznámila, že na dlažbu propustí drtivou většinu svých zaměstnanců. V příštích měsících se to bude týkat nejméně 500 lidí. Ve firmě potom v omezeném provozu zůstane 150 zaměstnanců, byť ani oni nemají svou práci jistou, když je firma takto rozkymácená. Situace je opravdu tristní, protože Spolana dlouhodobě patřila k velmi výdělečným podnikům. Sama firma teď přiznává, že ji dosáhla celoevropská iniciativa pro snižování emisí uhlíků. Její výdělečná produkce se kvůli nejrůznějším povolenkám a regulacím neudrží nad hladinou. Výroba rychle končí Dojde k ukončení výroby látky známé jako kaprolaktam, která se používá pro sportovní oblečení a potřeby. Výhledově potom ukončí také výrobu známého plastu PVC. Zachovat se naopak má výroba kyseliny sírové. “Hospodářské výsledky společnosti Spolana zásadně ovlivňuje dlouhodobý pokles poptávky po petrochemických produktech zejména kaprolaktamu způsobený makroekonomickým zpomalením a následnou stagnací, vyššími výrobními náklady v Evropě a tedy nižší konkurenceschopností ve srovnání s producenty z USA a Středního Východu,” konstatovala společnost ve své tiskové zprávě. Čtěte také: Už to ruplo. V Česku končí 200 let stará firma. Ustála všechno, ale tohle už ji položilo. Strašná šlamastyka Výroba Spolany byla uměle zdražována zbytečnými požadavky, až došlo k tomu, že je na trhu nekonkurenceschopná. To ovšem neznamená, že by se jí vyráběné látky přestaly používat. Jen se budou dovážet třeba ze Spojených států amerických nebo Číny. Tam se budou nadále vyrábět a samozřejmě i znečišťovat životní prostředí. Pro zákazníky v Evropě ale budou mimo jiné dražší, protože ubude konkurence a navíc bude třeba připočítat přepravní náklady. Foto: Shutterstock [...]