Vláda překvapivě přiznala, že zemi dovedla až na pokraj katastrofy, kdy se vlastně jen čeká, až se hrozivá čísla nově nakažených agresivnější britskou mutací promítnou do poslední vlny těžkých případů, jež definitivně položí na kolena zdravotníky v nemocnicích. Náměstek ministra zdravotnictví Vladimír Černý to zhodnotil úřednickým způsobem, kdy neukázal ani kapku emocí nebo snad vlastní zodpovědnosti a navíc lakonicky dodal, že za to nikdo nemůže, že je to zkrátka katastrofa jako každá jiná.
Katastrofa to zcela jistě je, někdo za ni ale zcela určitě může. Když se rozhlédneme kolem, tak žádná jiná vyspělá země to nedotáhla v covidu takhle daleko. Jediným důvodem, proč nám nemocnice nezkolabovaly už dávno, jako třeba na jaře v Itálii, je extrémní nasazení zdravotníků a poměrně robustní síť, kterou tu historicky málo, jakkoliv je podfinancovaná.
Česká republika měla tedy ten luxus, kdy si mohla vyzkoušet vysokou zátěž nemocnic v druhé vlně a pokusit se to už znovu neopakovat. Namísto toho přišlo něco mnohem horšího. A viníky je poměrně snadné vysledovat.
Řízení protiepidemických opatření má v české vládě na starosti ministr zdravotnictví. Tím je přitom od listopadu Jan Blatný. Je pravdou, že měl jen minimum času na to, aby se rozkoukal, respektive neměl čas žádný, což mu situaci určitě neulehčilo. Funkci však mohl sám odmítnout, přesto tento neznámý dětský hematolog vzal asi nejtěžší post v zemi, aby na sebe hned první den ve funkci prozradil, že ani neví, co to je reprodukční číslo, o němž už tehdy mluvila celá země. O jeho lži s peticí Milionu chvilek pomlčme, to se epidemie netýká.
Jeden z nejzásadnějších kroků ministra zdravotnictví Jana Blatného bylo z tehdejšího i dnešního pohledu naprosto chybné rozvolnění na začátku prosince. Pravda, tlačil ho k tomu ministr obchodu Karel Havlíček, ale Blatný měl jasně říct, že je příliš brzy. Rozvolňovalo se totiž v době, kdy čísla nově nakažených neklesla ani pod pět tisíc. Varoval PES i Roman Prymula. Marně. Blatný tvrdil, že rozvolnit je možné. Tím však zahájil nové kolo epidemie, které se táhne dodnes a které už se nedaří uhasit ani poměrně přísnými opatřeními.
Zrychlující epidemie si ministr zdravotnictví Jan Blatný zřejmě ještě v lednu ani nevšiml. V Poslanecké sněmovně o covidu mluvil jako by to byla ona pověstná chřipečka a ona čísla obětí máme tak vysoká jen proto, že jsme příliš poctiví a počítáme do nich i ty, co zemřou při autonehodě. O pár dní později vyšla statistika dokazující, že v těch číslech vlastně všechny oběti covidu ani započteny nejsou. Některé zemřely doma bez testu, jiné zemřeli už jako necovidoví pacienti, ale na následky této nemoci. V době, kdy už se mělo naplno brzdit, tak ministr Blatný přiléval oleje do ohně a posiloval v lidech už tak sílící pocit, že to nic není a opatření jsou vlastně zbytečná.
Nezvládající ministr zdravotnictví kupí chyby každý den. Tu zmateně zastavuje očkování, tam zakazuje převozy pacientů do Německa, jinde zase nemá vypsané tendry na distributory vakcín. Těžko najít něco, co na ministerstvu v tuto chvíli nehoří. Vždyť ani poté tolik vzývané přesvědčovací kampani k očkování není ani památky. Na jaře přitom do Česka dorazí tolik vakcín, že lidi bude třeba přemlouvat, aby si je nechali aplikovat. To už se podle dnešních průzkumů ví, ale je jasné, že Blatný to bude řešit opět až se problém naplno objeví.
Ministr zdravotnictví také poměrně důkladně rozložil svůj resort, kdy z něj odešlo několik klíčových lidí včetně náměstků a koordinátora pro očkování. Problém se ukazuje být i v tom, že se Blatný ani jednou neomluvil za svá slova, která se ukázala být lživá či dezinformační.
Bohužel, Jan Blatný se ukazuje jako ta nejhorší možná volba. Sám tvrdil, že chce pro Českou republiku udělat službu, jenže napáchal spíše významné škody, s nimiž už si teď nikdo, natožpak on sám, neví rady.
Foto: Úřad vlády ČR
