Největší zlatý poklad v Evropě našel Čech. Jenže o něj přišel

Kdo by si nepřál stát se ze dne na den milionářem? Tento sen se málem splnil v 18. století jednomu sedlákovi na Rokycansku, který našel opravdový zlatý poklad. Jak k tomu došlo, co mu stálo v cestě a kdo byl původním majitelem pokladu?

Nejdražší vesnice na světě

Na Rokycansku se nachází vesnice, která se může chlubit něčím neuvěřitelným. V roce 1771 byl totiž v Podmoklech, jak se vesnice jmenuje, nalezen největší zlatý poklad. Nejenom v celé České republice, ale také v celé Evropě. Těmto nalezeným mincím, kterých bylo okolo sedmi tisíc, se přezdívá podmokelský poklad.

Poklad v Podmoklech

Píše se rok 1771, konkrétně 12. června 1771, a vesnici Podmokly na Rokycansku postihly záplavy. Kdyby tehdy její obyvatelé tušili, co jim povodeň přinese, možná by z ní nebyli tak nešťastní. Ve stejný den šel totiž kolem rozvodněného potoka jistý Jan Koch, obyčejný sedlák, který se živil jako nádeník. V okolí potoka zahlédl něco blyštivého. Při bližším zkoumání zjistil, že se jedná o jakési malé blyštivé plíšky podobné knoflíkům. Proto nelenil a několik jich vzal domů dětem na hraní.

Duhové knoflíky, které se blyští na slunci

Jenomže, tyto blyštivé knoflíky, o nichž se Koch domníval, že jsou zcela bezcenné, byly ve skutečnosti duhovky. Zlaté keltské mince zvané statéry, které svou přezdívku duhovky získaly díky tomu, že se na slunci blyští. Jak vás již jistě napadlo, nález takových mincí byl něco neuvěřitelného. V podstatě našel Jan Koch poklad nevyčíslitelné hodnoty, protože se usuzuje, že v Podmoklech bylo nalezeno sedm tisíc těchto mincí.

Radost celé vesnice

Když si hrajících dětí Jana Kocha všiml místní židovský obchodník, nabídl se, že za směšný obnos knoflíky odkoupí. Koch na tom neviděl nic divného, ale záhy jemu, i zbytku vesnice došlo, že se jedná o něco cenného. Proto se celá vesnice vydala k potoku a odnášela si domů náruče zlatých mincí.

Poklad musí být zabaven

Jenomže radost obyvatel z nalezeného pokladu neměla bohužel dlouhého trvání. Nedlouho po objevu se totiž o mincích dozvěděl majitel panství. Tím byl Karl Egon I. z Fürstenbergu. Jakmile se o vzácném objevu doslechl, nelenil a do vesnice ihned vyslal dráby, kteří měli za úkol celý poklad zabavit. Koneckonců, jak se Karl Egon I. domníval, pozemek, na němž vesnice stála, patřil jemu, tudíž i nalezený poklad byl přeci jeho.

Nemilosrdní drábové

Pokyny, které byly drábům předány, zněly jasně. Všechno zlato mělo být zabaveno. V případě nutnosti bylo možné použít i násilí, k čemuž také došlo. Pokud některé rodiny nechtěly vydat nalezené mince, drábové použili násilí. Muže přivázali k lavicím a mrskali je tak dlouho, dokud nebylo všechno zlato odevzdáno. Poté, co drábové obešli všechny domy ve vesnici, vydali se na místo nálezu, kde našli mnohem více mincí, než doposud zabavili. Karl Egon I. se tak stal majitelem obrovského pokladu. Bohužel nalezené mince nechal okamžitě roztavit a vyrazil z nich tereziánské dukáty a pamětní medaile se svou podobiznou.

Proč se v Podmoklech nacházel poklad?

Z obrovského podmokelského pokladu, který vážil přes třicet kilogramů, se tak dochovalo pouze několik málo mincí, které jsou k vidění v Národním muzeu v Praze a také v křivoklátském muzeu. Otázkou ale zůstává, proč se vůbec mince v Podmoklech nacházely. Nejpravděpodobnější možností je ta, že se jednalo o keltský národní poklad, který byl schován před Římany a Germány.

Zajímá-li vás, jak místo nálezu vypadá, udělejte si výlet do Podmokel. Místo nálezu je označeno a opatřeno památníkem s prostým označením: 1771.

Foto: Shutterstock, zdroje: Blesk, Faei

Nenechte si ujít

Česká spořitelna rozzuřila klienty. Banka jim udělala něco, co se prostě nedělá

Na stůl se v České republice vrací jedno staré, ale velmi nepříjemné téma. Mnozí už si přitom mysleli, že tato otázka je jednou provždy vyřešené. Podle všeho ale není a jmenuje se bankovní poplatky. Ačkoliv je někteří lidé zdánlivě neplatí, rozhodně nezmizely zcela. Některé jsou například skryté a další míří na lidi, kteří je dlouhodobě neřeší, ovšem jednoho dne jim dojde trpělivost. Naperou vám poplatky Je až překvapivé, kolik stále existuje lidí, kteří v této době platí za běžné služby, jako je například vedení bankovního účtu, případně výběr hotovosti z bankomatu. Tito jedinci doslova cpou do chřtánu bance obrovské finanční sumy. Pak jim to ale jednoho krásného dne přeci jen dojde, a začne být zle. “Nechápu, proč jsem jako pitomá přes třicet let stále u České spořitelny. Neustále poplatky za vedení účtu, za SMS a za výběr z cizího bankomatu mi právě odečetli 40 Kč?” umístila příspěvek na své sociální sítě vlivná influencerka Jana Dubová. Zjevně tu došlo k tomu, že banka jí účtovala za výběr z cizího bankomatu určitou sumu. To se v některých případech stává, ovšem dotyčná se pak přiznala k tomu, že to vše se stalo v rámci účtu, za který každý měsíc platí 109 Kč, a to aniž by měla k dispozici jakoukoliv nadstandardní službu. Prostě konzumovala stejnou službu jako všichni ostatní, kteří měli nejen vedení, ale i výběr z bankomatu zdarma. Jak je to možné? Velké banky kdysi ustoupily nátlaku těch menších, které zde rozjely trend bezplatných účtů. Dříve se u nich totiž platilo za všechno a ještě podstatně více. Vtip byl ale v tom, že abyste dosáhli na lepší podmínky, museli jste dojít do banky, a tam si to domluvit, případně si rovnou založit bezplatný účet. Pokud si nedáte pozor, budete platit nehorázné peníze. Prostě si na vás smlsnou Česká spořitelna dobře věděla, že pokud to neudělá automaticky plošně na všech účtech, vydělá na tom velké peníze. A tady jsou dozvuky celé této záležitosti. Někteří lidé celé roky platili každoročně vysoké poplatky, aniž by to řešili. A mnozí stále platí. “V České spořitelně jim určitě nejde o blaho klientů. Budou se vám pokoušet dávat ty nejméně výhodné podmínky, dokud se neozvete,” říká jeden z diskutujících. “Ale i když se ozvete, tak hodně přeplatíte třeba na poplatcích na kurzové převody apod.“ Čtěte také: Velká kontrola bankovních účtů v Česku začíná. Budete prokazovat, kolik jste si našetřili peněz Banky přitom v tuzemsku vystrkují růžky stále více. V poslední době se hodně mluví o tom, že uměle drží na hoře úrokové sazby na hypotečních úvěrech, čímž lidem značně prodražují bydlení. Úroky už měly být podstatně níže. A tady obvykle nejde o stovky, ale tisíce korun měsíčně. Foto: Shutterstock [...]

V Česku začal padat podivný sníh. Meteorologové nevěří vlastním očím, tohle není vůbec dobré

Mohlo by se zdát, že sníh je pouze jeden, byť každý dobře ví, že může být mokrý nebo příjemný prašan. Hodně záleží také na hustotě sněžení, venkovní teplotě i na tom, jak dlouho se sněhová pokrývka na zemi udrží. Dochází k tomu stále častěji V České republice však byl v minulých dnech zaznamenán zvláštní jev, který meteorology znepokojil. Svým způsobem totiž souvisí s klimatickou změnou a budeme ho pozorovat stále častěji. Jde však spíše o ponurou vizi, a to jak vizuálně, tak i svými důsledky. Řeč není o ničem menším než průmyslovém sněhu. To bylo v minulých týdnech evidováno na několika místech v Česku. Nejsilnější bylo pravděpodobně v Šumperku, kde napadla poměrně hustá pokrývka. “Je velmi lokální, ale nezřídka takto napadne i několik cm sněhu. V extrémních případech i několik desítek cm za delší dobu,” uvedl k tomu Český hydrometeorologický ústav. Známy jsou dokonce i případy, kdy napadne několik desítek centimetrů průmyslového sněhu. V Česku sněžilo v důsledku průmyslové činnosti. Nic, co by nás mělo těšit. Vytvořil to člověk “K průmyslovému sněžení dochází v důsledku zvýšených emisí částic a vodní páry do atmosféry z továren, elektráren a dalších průmyslových zdrojů,” konstatuje odborný server In-počasí. Částice potom v kombinaci s vysokou vlhkostí a nízkou teplotou, který by měla být do -5 °C vytvoří dokonalé podmínky, aby se mohly kondenzovat a vzniknout sněhové srážky. Ty potom pozorujeme hlavně v průmyslových zónách nebo v jejich blízkosti. Jak konstatují meteorologové, toto sněžení je jednoznačně ovlivněno lidskou činností. Průmyslové zóny jednoduše dokáží vytvořit takové podmínky, že začne sněžit. Na tom nelze vidět nic moc pozitivního. Jde však o dokonalou ukázku toho, jak emise mohou ovlivňovat klimatické podmínky. Foto: Shutterstock [...]

Důchod v Česku už nebude pro každého. Kdo bude mít smůlu? Jde o datum narození

Ačkoliv se to nezdá, právě teď se hraje o budoucnost důchodů v České republice. Zejména o to, jak budou vysoké a jakým způsobem budou dostupné. Jedna část spektra nechce dělat žádné změny a tvrdí, že důchodový systém může běžet v této podobě dále. Dokonce by ráda na penzích ještě přidávala s tím, že pokud by náhodou nebyly peníze, tak si je jednoduše půjčí. A zaplatí to příští generace, případně dluh požere inflace, což je vlastně jedno a totéž. Všechno se to změní Druhá část spektra ovšem bojuje za prosazení důchodové reformy, v jejímž důsledku se však důchod stane méně dosažitelným. Je třeba tu promítnout veškeré možné kalkulace. Podle návrhu by například lidé narození kolem roku 1990 měli jít do důchodu v 67 letech. Dnešní dvacátníci potom až v 70 letech. A tak dále. Jde tu totiž o průměrnou dobu dožití, se kterou se bude nově počítat. Kalkuluje se s tím, že člověk by měl v průměru trávit v důchodu 21 let. Pakliže by budoucí generace odcházely stále v 65 letech, znamenalo by to, že doba jejich důchodu bude výrazně delší. A to už stát odmítá hradit. Zároveň ovšem platí, že pokud zvedneme věk pro odchod do důchodu třeba o těch pět let, znamená to, že se ho mnozí vůbec nedočkají, jelikož odejdou dříve, než tohoto věku dosáhnou. To samozřejmě platí už dnes, ovšem s navýšením se to bude týkat ještě většího počtu lidí. Důchodci budou muset počítat peníze. Zase to nějak pojede Nehledě na to, že v tomto věku každý rok práce navíc může člověka vyčerpávat a teoreticky mu snižovat hranici dožití. Samozřejmě jde o velmi nepříjemné počty, ale v hlavě by je tak nějak měl mít každý. Je třeba si uvědomit, že tu nejsme navěky. Čtěte také: Důchodcům za volantem hrozí zákaz řízení a pokuta 10 tisíc korun. Zapomínají na důležitou věc Situace kolem důchodů je každopádně zapeklitá. Jenže to platí prakticky pro kteroukoliv evropskou zemi. Navíc se o tom mluvilo už mnohokrát v historii a nakonec se to vždycky nějak zvládlo. Jak říká klasik, zdroje tu stále jsou, byť se za ně bude muset platit třeba i nějaký ten úrok. Foto: Shutterstock, zdroje: MPSV, Český rozhlas [...]