Již přes 60 let praktikují studenti medicíny základy kardiopulmonální resuscitace na figuríně přezdívané resuscitační Andula. Stlačují její hrudník a dýchají vzduch do jejích plastových úst. Ukázalo se, že obličej známé figuríny není vymyšlený. Je to totiž tvář neznámé dospívající dívky, kterou nalezli mrtvou v pařížské Seině koncem 19. století.
Příběh resuscitační Anduly začíná před více než stoletím, když bylo ze Seiny vytaženo mrtvé tělo přibližně 16leté dívky. Její tělo nevykazovalo žádné známky násilí, a tak někteří spekulovali, že se úmyslně utopila. Jak bylo v té době běžnou praxí, její mrtvé tělo vystavili v márnici v naději, že ji někdo identifikuje. Ale k dívce se nikdo nepřihlásil.
Ačkoli zůstala anonymní, nakonec se na ni nezapomnělo. Patolog, který prováděl pitvu, byl tak ohromen jejím klidným výrazem, že nechal odlít její sádrovou posmrtnou masku. V následujících letech se vyrobilo nesčetné množství kopií její masky. „L’Inconnue de la Seine“ (Neznámá žena ze Seiny), jak se jí začalo říkat, se stala módním, i když morbidním hitem pařížské bohémy. Francouzský novinář Albert Camus přirovnal její záhadný úsměv k úsměvu Mony Lisy.
Na konci 50. let 20. století, když se studenti medicíny začínali učit a prakticky cvičit kardiopulmonární resuscitaci, si průkopník resuscitace Dr. Archer Gordon uvědomil, že by bylo dobré pro studenty vyrobit nějakou zkoušecí figurínu. Vyhledal proto norského výrobce hraček Åsmunda Laerdala, který měl tehdy továrnu na dětské panenky a požádal jej o pomoc.
Při navrhování resuscitační figuríny si Laerdal vzpomněl na reprodukci „L’Inconnue de la Seine“, která visela na zdi domu jeho příbuzného, a rozhodl se dát resuscitační figuríně stejnou tvář. A tak se v roce 1958, když společnost Laerdal vytvořila ve spolupráci s rakouským anesteziologem českého původu Peterem Safarem první cvičební figuríny pro mediky, z „L’Inconnue de la Seine“ stala „Resusci Annie“.
Od roku 1960 ji pak začali ke cvičení používat první medici. Firma Åsmunda Laerdala díky figuríně změnila obor a místo hraček začala vyrábět zdravotnické prostředky. Společnost odhaduje, že po celém světě bylo pomocí resuscitační Anduly vyškoleno na 300 milionů lidí.
Neznámá ze Seiny se stala námětem mnoha uměleckých děl. Francouzský spisovatel Maurice Blanchot, který vlastnil jednu z masek, ji popsal jako „mladou dívku se zavřenýma očima, s úsměvem tak uvolněným, že by někdo mohl věřit, že se utopila v okamžiku extrémního štěstí“. V r. 1929 inspirován příběhem napsal i náš Vítězslav Nezval báseň Neznámá ze Seiny. A nakonec i slavný Michael Jackson se údajně nechal inspirovat vlastními zkušenostmi z tréninku kardiopulmonární resuscitace, který absolvoval, a v písni „Smooth Criminal“ se v refrénu ptá: „Annie, are you OK? So, Annie, are you OK?“
Potomci tvůrce původní masky smrti Lorenzi, dodnes prodávají její kopie pod názvem „Noyée de la Seine“. Je též známá jako „Drowned Woman“. Nezbývá, než se nakonec zeptat, co etika výroby reprodukcí tváře zesnulého člověka a její prodej bez souhlasu? A co by na to řekla asi sama neznámá ze Seiny?
Foto: Shutterstock
