V minulých letech si lidé zvykli, že pokud jde o finanční investice, funguje prakticky všechno. Mnozí se považovali za geniální investory jen proto, že někam vložili své peníze a ono to skutečně neslo slíbený vysoký úrok až do splatnosti. Ve skutečnosti však šlo jen o vedlejší efekt takzvaných levných peněz, kdy bylo veškeré podnikání doslova nadopované a úspěšně fungovaly i firmy, které by jinak neměly šanci na přežití.
Dopadlo to zle
A to se ukazuje právě teď, v době, kdy už nějakou dobu máme vyšší úrokové sazby a peníze už zdaleka nejsou tak levné. Nejrůznější projekty začínají krachovat a lidé se chytají za hlavu, jak jen jim mohli důvěřovat. Je to skutečně zvláštní, jak moc se změní váš pohled na věc, když něco prosperuje, a když se tomu naopak nedaří. Najednou vidíte všechny ty varovné signály, které jste předtím přehlíželi. Jenže už je pozdě.
Kdyby pouze krachovaly firmy, dalo by se to přitom považovat za určitý očistný proces pro ekonomiku, který je jednoznačně potřeba. Pokud zmizí podniky, které nemají šanci na přežití, trochu se alespoň uvolní napjatý trh práce a dobře fungující společnosti budou moci snáze získávat pracovníky.
Bohužel se ale pochybným firmám ve velkém podařilo do jejich podnikání namočit i obyčejné občany. A to tím, že vydávaly dluhopisy ostošest. Zářným příkladem je skupina firem Premiot Group, která vystupovala v roli renomovaného developera a těžila z reklamy s mnoha známými tvářemi. A pochopitelně také vydávala dluhopisy se zajímavým úrokem.
Velké odhalení
Tisíce lidí si řekly, že něco takového přeci musí fungovat. V době, kdy ceny nemovitostí už dlouho rostly a kdy naopak na spořicích účtech banky neposkytovaly žádný úrok, to vypadalo jako bezpečný přístav klidně i pro celoživotní úroky.
Pak se ale změnila situace a na povrch začalo vyplouvat, že Premiot nebyl zdaleka tak úspěšný, za jaký se vydával. Jakmile zdražily peníze, dostal se do problémů a přestal vyplácet úroky a nakonec i jistiny dluhopisů. V podstatě začal krachovat, což bylo potvrzeno před pár dny, kdy jedna z jeho firem vstoupila do insolvence, přičemž další budou zřejmě následovat.
Držitelé dluhopisů zřejmě nakonec spláčou nad výdělkem. Podle zkušeností dostanou jen zlomek toho, co investovali, a to ještě budou rádi. Pakliže se někteří nechali unést nebo zmanipulovat do toho, že tam skutečně uložili velkou část svých úspor, je to opravdu velká nepříjemnost.
Foto: Shutterstock
Tak se nepodělají. Uplakánci. Mě vzal firmu stát svými parchantskými nařízeními před dvěma lety. 15 let tvrdé práce. Svátky Pátky. Taky, že mě už v ČR nikdo neuvidí. Začal jsem znovu v jiném oboru a v cizině. A dnes? Říkám si, že to zlé bylo ve finále dobré. Už tak nedřu a peníze mám větší.
Odjel jsem ven s holou zadnicí téměř. Nikdo nikdy co budu živ mě nedostane na kolena a k fňukání. Dal vám k rodnému listu někdo příslib snadného bytí? Tak vidíte.
Jen pro zajímavost, do jaké ciziny jste odjel? Rozumím, že podnikání v ČR není jednoduché, ale existuje opravdu země, kde to jednoduché je?
Pro zajímavost. Nejsem poradce.
Jakým způsobem ti vzal stát firmu? Dluhy nebo co? Jen tak asi těžko.
Debile. Zavřené hranice jak v Severní Koreji. Většina odběratelů na Slovensku a dodavatelů v Polsku a Rakousku. Do toho nutný osobní kontakt s klientem. O S O B N Í. Zalez zpátky do montovny ty prvoku a neobtěžuj tady. Firma ti sešlehne do měsíce bez problémů pokud ji neudržíš v permanentním pohybu a co buduješ leta je v zádeli. Dluhy. Ty jsi dluh. Kolik dlužíš mamlasu za novou televizi ke gauči? Příště si svou smradlavou čecháčskou mordu o mě neotírej. Škoda, žes to nemohl udělat osobně. Velká škoda…