Jak už to tak bývá, ze zahraničí se k nám dostávají nejrůznější trendy. Některé jsou pozitivní, jiné negativní. Spíše do druhé kategorie potom patří koncept takzvané tiché výpovědi, který je v angličtině známý jako “quiet quitting”.
Dělá to stále více lidí
Tento zvláštní způsob se rozmáhá především mezi mladšími generacemi. Ty starší mají přeci jen osvojené pracovní návyky a ctí určité hodnoty, jako je například loajalita k zaměstnavateli. Oproti tomu mileniálové nebo generace Z berou obvykle firmy jako nějakou entitu, která slouží k tomu, aby oni sami si vydělali peníze. Moc nepřemýšlí o nějakém širším celku a zodpovědnosti.
Tichá výpověď přitom spočívá v tom, že se sami pro sebe rozhodnete, že na daném místě nemáte budoucnost, ale nechcete ho sami opustit, jelikož je pro vás stále výhodné pobírat nějaký ten příjem. Co tedy uděláte? Začnete dělat jen naprosté minimum, abyste se v pozici udrželi. V některých případech lidé zjistí, že vlastně nemusí dělat skoro nic kromě přeposlání několika emailů. Jednoduše se vezou na síle systému, který funguje i bez jejich proaktivity.
“Když jsem o tomhle poprvé četl na nějakém zahraničním blogu, moc jsem tomu nevěřil. Ale teď už to praktikuju déle než rok. A musím říct, že reálně odpracuji asi hodinu denně, což je výhoda, protože mohu často pracovní dobu trávit i doma,” říká třicetiletý Aleš, který pracuje ve velké korporaci v oddělení marketingu.
Tento koncept může mít samozřejmě mnoho podob. Někdo nebude pracovat prakticky vůbec, jiný bude stále plnit důležité úkoly, ale rozhodně se nepředře. V rámci tohoto rozhodnutí je každopádně třeba počítat s tím, že jednoho dne pravděpodobně přijde konec.
Pro firmy to není vůbec dobré
Až se totiž firma bude rozhodovat, koho propustí, jelikož pro ni není příliš přínosný, zřejmě padne volba právě na ty, kdo v tichosti skončili. Jenže v tom je další výhoda. V takovém případě totiž obdržíte odstupné, které činí ze zákona až tři měsíční platy. V řadě společností mají přitom ustanoveno, že odstupné je ještě vyšší a tvoří ho klidně až šest platů.
Čtěte také: Tvrdá rána pro Čechy. Návrat povinné práce. Válet se a pobírat za to peníze už nebude možné
Je skutečně zvláštní, že dnešní společnost de facto odměňuje podobné chování. Skvělé je to samozřejmě pro běžného člověka, ale mnohem horší už pro zaměstnavatele, obzvlášť když je v Česku tak obtížné někoho propustit.
Foto: Shutterstock