Filip Pešán byl vnímán jako zachránce českého hokeje. Jako ten, který ho pozvedne z již příliš dlouho trvajícího marasmu. Hokejoví předáci ze svazu počítali s tím, že mu předají žezlo na delší dobu, aby měl čas na koncepční změny. Jenže to také předpokládalo, že nezačne ještě bídnějším způsobem než všichni jeho předchůdci. Od roku 2019, kdy byl jmenován šéftrenérem české reprezentace, už určitý čas uplynul, ale Pešán na mistrovství světa působil, jako kdyby na lavičku usedl těsně před šampionátem.
Nalijme si čistého vína. Tak špatný hokej česká reprezentace nepředváděla už hodně dlouho. A nejde jen o výsledky, byť i ty byly tristní. Vždyť jsme zažili nejhorší vstup do turnaje za posledních třicet let. Pokud by však Češi hráli pěkný hokej a prohry byly důsledkem otevřené hry či nedostatku štěstí, dalo by se nad tím mávnout rukou. Jenže tak tomu ani náznakem nebylo, snad s výjimkou jednoho utkání se Slovenskem, které sneslo trochu přísnější měřítka.
Čeští hráči evidentně netušili, co mají hrát. Kombinace byla naprosto jalová, hokejisté se nedostávali do šancí, a to nebyl případ jen zápasu s urputně bránícím Finskem. Ten jen podtrhl naprostou nemohoucnost útoku, kdy se hráči za celý zápas dostali do jedné dvou slibných šancí. Takových je ale třeba mít v zápase alespoň deset, aby se dalo hrát na nějaký výsledek.
Pohled na český tým nebyl vůbec hezký. Hráči kolikrát jakoby puk ani nechtěli a ukvapeně se ho zbavovali. Trenér přitom v průběhu utkání na problémy zjevně nereagoval a jen jaksi nezúčastněně sledoval utkání. Jeho práci zastávali přeci jen emotivnější asistenti.
Nelze přitom říct, že by v českém týmu nebyli kvalitní hráči. Ba právě naopak. Jakkoliv je celkově patrný ústup ze slávy a menší počet českých hokejistů v NHL, tentokrát na tom byla většina předních týmů podobně a některé z hlediska nominace vyloženě experimentovaly. Češi se naopak mohli spolehnout na dva elitní střelce z NHL, Jakuba Vránu a Dominika Kubalíka. Papírovou kvalitu měli také obranné řady. Přesto to nefungovalo.
Jenže to nemusí být chyba samotných hráčů. Je krásné mít v týmu střelce, kteří dříve Čechům trestuhodně chyběli. Ale je také potřeba mít takové hráče, kteří jim připraví kvalitní šance, případně jim alespoň uvolní prostor.
Trenér Pešán za celou dobu turnaje nedokázal najít optimální rozestavení útoků, což je skutečně tristní výsledek práce. Zjevně si nevěděl rady a hráče přehazoval jak brambory, namísto toho, aby jim dal trochu času k sehrání.
Filip Pešán slavil úspěchy v extralize, kde získal auru progresivního kouče. Teď se ale střetl s realitou světového hokeje a dost možná sám zjistil, že jeho limity jsou o pár pater níže. S ohledem na skutečně mizerný šampionát by proto měl okamžitě skončit, protože jeho cesta dosud vedla směrem dolů.
Foto: Shutterstock