Lidský život je krásný. Má však jednu velkou nevýhodu: jednou zákonitě skončí. Nebo snad ne? Není smrt náhodou pouze přechodem někam jinam, do nějaké jiné, třeba vyšší formy? To jsou otázky, které trápí a zajímají lidstvo odnepaměti. Posmrtný život je obrovským tématem různých filozofických směrů, ale především náboženství, která jsou na něm postavena. Pokud budete žít tak, jak se má, dostanete se do nebe, zní nejčastější příslib kazatelů. Bohužel “správný život” lze pojmout různými způsoby a s lidmi tak snadno manipulovat. Stačí se podívat na islamistické fanatiky, kteří zabíjejí nevinné jen proto, že jim to má přinést lepší život “na věčnosti”.
Něco z člověka funguje dál
Přestože věda a náboženství si obvykle příliš netykají, v případě této zásadní otázky se do zkoumání posmrtného života pustili i přední vědecké kapacity. Jeden z největších výzkumů v tomto směru probíhal na univerzitě v britském Southamptonu. Zdejší neurovědci ve spolupráci s psychology a chirurgy zkoumali více než 2000 osob, které v poslední době zažily zástavu srdce.
Výsledky se ukázaly být velmi zajímavými. Vědci došli k poznání, že určitá část vědomí může pokračovat i tehdy, když srdce a mozek vypoví službu. Celých 40 % zkoumaných respondentů dokázalo barvitě popsat zážitky, které prožívali ve chvílích, kdy už byli takříkajíc mimo tento svět. Jejich srdce nějakou dobu nefungovali a z klinického hlediska tak byli mrtví. Jde o jedince, u kterých nakonec vyšla snaha lékařů na poslední chvíli jejich srdce opět nahodit. V této fázi už se to ale u většiny lidí nepodaří. Výzkum je tak výjimečný v tom, že pracuje s velkým vzorkem osob, u nichž k takovému zázraku došlo. S trochou nadsázky lze tvrdit, že jde o svědky posmrtného života.
Muž dokázal popsat, co se kolem něj dělo, když byl mrtvý
Poměrně často tito lidé popisovali již nějakou dobu známý fenomén vnějšího pozorovatele. Popsali, že se cítili, jakoby opustili vlastní tělo a vznášeli se nad ním, zatímco lékaři se ho pokoušeli udržet v tomto světě. Zajímavé na tom je, že někteří z nich dokázali poměrně přesně popsat to, co se s nimi dělo.
“Dobře víme, že pokud nebije srdce, nefunguje ani mozek,” uvedl vedoucí studie, doktor Sam Parnia. “Jak si ale vysvětlit, že 57letý muž, který na 3 minuty zemřel, nějakým způsobem vnímal své okolí, přestože mozek přestává pracovat 20 až 30 vteřin po zástavě srdce?“
Tento muž skutečně dokázal popsat, co se v místnosti, kde ho oživovali, dělo. Dokonce prý zaznamenal dvě pípnutí přístroje, který pípá každé tři minuty. Na základě toho bylo možné odvodit, jak dlouho vlastně vnímal.
Respondenti výzkumu kromě fenoménu vnějšího pozorovatele pociťovali také zvláštní klid a mír, případně zrychlení či zpomalení času. Jiní viděli velmi silné světlo a další zase měli pocit, že se řítí do propasti.
Doktor Parnia je přesvědčen o tom, že podobné stavy zažívají miliony lidí každý rok, jen si je nedokáží vybavit, což je dáno značnou porcí nejrůznějších léků, které do nich moderní medicína v kritických fázích pumpuje.
Neurochirurg z Harvardu to zažil na vlastní kůži
Celých dvacet let pracoval doktor Eben Alexander na Lékařské fakultě Harvardské univerzity. Tento neurochirurg přitom dlouhou dobu výše popsaným zážitkům lidí “z druhého břehu” nevěřil a svým kolegům vždy tvrdil, že pro ně jistě existuje vědecké vysvětlení, na které bude třeba přijít.
Jenže v roce 2008 onemocněl zánětem mozkových blan a sedm dní byl v kómatu. Poté, co se z něj probudil, zcela změnil názor. “Po sedmi dnech v kómatu, kdy část mého mozku – neokortex – byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti. Zatímco bylo mé tělo v kómatu, moje mysl, tedy vědomí, mé vnitřní já, žilo doslova vlastním životem a dařilo se mu velmi dobře. Pro to není možné najít vědecké vysvětlení,” popsal Alexander své zkušenosti pro časopis Newsweek. O svém zážitku napsal také poutavou knihu Proof of Heaven: A Neurosurgeon’s Journey into the Afterlife (Důkaz nebes: Cesta neurochirurga do posmrtného života).
Foto: Freepik
