Lidé jsou od přírody nespokojení s tím, co mají a drtivá většina z nich se tak neustále snaží najít nové štěstí. Jedním z nejoblíbenějších způsobů, jak toho dosáhnout, ačkoliv bez prokazatelných výsledků, je přestěhovat se. Většinou je to tak, že typicky městský člověk najednou zjistí, že potřebuje změnu, a to tak radikální, že se přestěhuje na venkov.
Znělo to jako pohádka
Pravdou je, že někteří o tom jen sní, další o tom neustále mluví, ale najdou se i tací, kteří to nakonec zrealizují. Obvykle už jsou zabezpečení a mohou si takovéto výstřelky dovolit. Jako pan Robert, který se s námi podělil o svůj příběh a pochopitelně i to, jak to dopadlo.
“Roky jsem šéfoval velkému korporátu. V kariéře jsem se dostal až na úplnou špičku, vydělal desítky milionů, ale najednou mě to začalo všechno štvát. Prostě jsem vyhořel. Z nějakého důvodu jsem nabyl přesvědčení, že od toho všeho potřebuju utéct někam na vesnici. Chovat tam ovce a kozy,” vypráví Robert.
Vzhledem k tomu, že měl dostatek prostředků, mohl si dovolit dát výpověď a svůj nápad uskutečnit. Sebe a svou rodinu skutečně přesunul do vesnice nedaleko Český Budějovic. Její jméno nechce říct, protože místní by ho okamžitě rozpoznali. Je tam totiž jediný zbohatlík z Prahy.
“Koupili jsme tam takové větší venkovské stavení s nějakou tou loukou. Za dvacet míčů ho dali dohromady. První rok jsem byl doslova nadšený, i nějaké ty kozy jsme si tam pořídili,” vypráví Robert. Jenže žádná velká idylka se nakonec nekonala a počáteční radost ze všeho začala postupně vyprchávat a nahradila ji realita.
Diví se, že nezapadl
“Nikdy jsme tam nezapadli. Sousedi nás mají pořád za přistěhovalce, někteří nás ani nezdraví. Naopak se dozvídám, že nám za zády dělají naschvály, abychom si třeba nemohli přistavět,” líčí bývalý manažer své potíže s vesnickým životem. “Nedošly nám ani úplně praktické věci. Lidé tu vstávají kolem páté, a tak jim nevadí, že kohouti řvou od časného rána, jenže já se rád někdy prosím do devíti, a to tady nejde. Ještě když soused v neděli ráno nažhaví cirkulárku a skončí až večer. To jednoho až bolí hlava. A ten smrad z okolních polí, když to pohnojí, to někdy utečeme i do pražského bytu nadýchat se čerstvého vzduchu.“
Kdyby to šlo, rád by všechna tato negativa zrušil, protože jinak se mu na venkově docela líbí. “Zkoušel jsem na sousedy, zda by si ty kohouty nemohli nějak ztišit, jenže se mi vysmáli, že něco takového může napadnout opravdu jen Pražáka. Ani místní zemědělské družstvo se mi nedaří přesvědčit, aby přešli na ekologický, tedy minimální způsob hnojení,” líčí své strasti Robert.
Foto: Shutterstock
No to je zase materiál. To jsis to ty pisálku vymyslel? Tohle je fakt pravda? No jestli ano, doporučil bych nějaký satelit za městem, kde bydlí podobně smýšlející hovada a neotravovat vesnici, kde to prostě hnojem čpí občas, kde budou kokrhat kohouti dokud je ta eko chátra lidem nezakáže a kde budou kvílet cirkulárky dokud opět ta samá chamraď nevezme lidem i to dřevo.
Blb z klimatizovaného kanclu ve městě, jde chovat kozy a ovce. Přišel na to, že serou, kde se vrtnou? A že úplně nevoní a nejsou tak idylické, jako na obrázcích z netu třeba?
Twl., to nevymyslíš. A že nezapadnul? Nedivím se. A nedivil bych se, kdyby dostal pár do huby na pivě s chlapama, ale to mu nebude dost nóbl. Nějaká zaplivaná putyka. Pokud vůbec nějaká je. Mnoho jich posledni léta nepřežilo.
Městské fifleny nelezte nám na vesnici. Ne s takovou lobotomií v hlavě. Ostatní jsou vřele zváni.
Tohle se na vesnicích fakt děje. Jsem mluvil s našim starostou a je z městské náplavy na prášky. Pořád ji něco vadí. Furt dokola mu od ní chodí stížnosti na starousedlíky, že řežou dřevo, kutí s flexou něco ve své dílničce nebo že kultivátorem obdělávají svůj záhonek atd. Vadí jim i naprosto přirozené zvuky venkova, jako štěkající pes, kokrhání kohouta, kdákání slepic, kejhání hus či bečení ovcí. Samozřejmě náplavě vadí i přirozený odér z místní farmy od hovězího dobytka. Nejvíc stížností najednou přijde vždycky v době, kdy farma hnojí pole mrvou a zvlášť, když to okolnosti umožní jen o víkendu. Náplava nedokáže pochopit, že to farma musí udělat a že ne vždy to vyjde přes týden, třeba k vůli počasí. Nejhorší jsou městské náplavy z vyšší vrstvy, podnikatelé, manažéři, právníci, lékaři atd. Ti starostovi argumentují, že oni těžce pracuji a když přijdou po práci do svých honosných sídel, chtějí mít úplný klid, že na to mají nárok a zarputile se dožadují vyřízení svých stížností. Víte, jak na vsi poznáte městskou náplavu? Podle toho, že chodí pravidelně na vodítku venčit svoje psy i když kolem baráku mají velkou oplocenou zahradu. To je typický městský zvyk, který si přitáhli sebou i na vesnici.
No a to je pravě ono nač se stěhujou na vesnici když mnohým vadí kokrhající kohout apod, to je stejný kdybych se já odstěhoval do města a vadímy hluk města.