Česká vláda podle všeho zvažuje významnou pomoc aerolinkám Smartwings, které tvrdě zasáhla koronavirová krize, ostatně jako kteroukoliv jinou leteckou společnost na světě. O možné pomoci této firmě, jež je z poloviny vlastněna českými miliardáři a z poloviny neprůhledným čínským koncernem, nejprve promluvil sám premiér Andrej Babiš s tím, že stát bude tuto možnost zkoumat. Přímo pro pomoc se pak vyslovila ministryně financí Alena Schillerová a naposledy se k věci vyjádřil ministr průmyslu a dopravy Karel Havlíček. Ten poprvé uvedl, že by stát mohl krachující Smartwings převzít rovnou ze sta procent. Je evidentní, že si vládní představitelé připravují půdu pro nějaký větší krok, který budou muset vysvětlovat daňovým poplatníkům.
Majitelé mají miliardy, ale investovat je nechtějí
Z jejich hlediska přitom asi neexistuje jediný skutečný důvod, proč společnosti Smartwings pomoci. Je totiž více než pravděpodobné, že pomoc této soukromé firmě by stát přišla na miliardy korun, jež by se za pár let mohly ukázat jako nenávratně ztracené. Ano, dnes se mluví o tom, že Smartwings potřebují alespoň 1,5 miliardy korun, aby přežily. Za záchranu aerolinky se to nezdá mnoho. Jenže jde jen o první injekci, jež by zasanovala ty největší ztráty. Problém je v tom, že dnes nikdo netuší, jak bude situace na leteckém nebi vypadat za dva měsíce, natožpak za rok či dva. Je tu stále vysoká pravděpodobnost, že se letecký provoz nepodaří obnovit v podobě, která by menším aerolinkám zajistila profitabilitu. Pak by musely přijít na řadu další miliardové injekce v příštích letech. Smartwings se tak mohou jednoduše proměnit na černou díru na peníze daňových poplatníků. Dokázal by ji pak stát v kritický moment utnout a firmu se ztrátou položit? Pravděpodobně ne, sypal by do ní dál miliardy a doufal, že se to jednou otočí.
Smartwings z jedné poloviny vlastní skupina kolem miliardářů Jiřího Šimáně a Jaromíra Šmejkala. Jejich společný majetek odhadl magazín Forbes v posledním vydání žebříčku nejbohatších Čechů na 17 miliard korun. Jistě, zdaleka ne všechny prostředky drží v cashi, ale bylo by zvláštní se domnívat, že by dnes požadovanou miliardu a půl nedokázali do společnosti vložit. Šimáně kromě jiného argumentuje složitým vztahem s čínským spoluvlastníkem CITIC, který se k záchraně firmy společnými silami příliš nemá (respektive neměl v loňské krizi s letouny Boeing MAX). Jenže byl to právě on, kdo před několika lety polovinu Smartwings Číňanům zastoupeným Jaroslavem Tvrdíkem prodal. Nabídka pravděpodobně byla tak lukrativní, že ji nešlo odmítnout. Šimáně a Šmejkal dostali zaplaceno. Proč teď čínské straně tyto peníze nevrátí a firmu neovládnou celou? Možná by to šlo i levněji.
Důvod je jasný. Majitelé Smartwings mají dobře spočítáno, že lepší je vrabec v hrsti než holub na střeše. Tito ostřílení obchodníci vědí, že koruny, které do aerolinky nasypou, se jim jen tak nevrátí, jestli vůbec. Je to pro ně příliš velké kalkulované riziko, a tak volají na pomoc stát. Vládní představitelé totiž nepracují s vlastním majetkem, ale státním rozpočtem, který patří všem. Pro daňové poplatníky se vytvoří srdceryvný příběh o tom, jak je nutné zachránit jedinou českou aerolinku a že na tom vlastně možná ještě vyděláme. Vždyť ji koupíme za jedinou korunu. Ale samozřejmě s předdefinovaným mnohamiliardovým dluhem v podobě budoucích investic.
Smartwings mají nevalnou pověst v Česku i ve světě
A co to vlastně ty Smartwings jsou? V evropském, natožpak světovém kontextu jde o malou, lokální aerolinii, která operuje flotilu o 35 úzkutrupých letadlech. Největší vývar každoročně generuje na základě smluv s českými cestovními kancelářemi o charterové dopravě do oblíbených letovisek. Vedle toho si vybírá lukrativní linky do evropských měst, jako je například Řím nebo Malaga. Rozhodně ale nejde hovořit o tom, že by tato firma vytvářela nějaká strategická letecká spojení, bez kterých se neobejdeme.
Součástí Smartwings je také bývalé státní rodinné stříbro – České aerolinie. Ty už ale víceméně tvoří jen značku, kterou její matka na některých letech používá. Majitelé měli jedinečnou šanci celou firmu přebarvit do barev národního dopravce ČSA a držet jeho kdysi pověstnou kvalitu. Neučinili tak – nechali si jméno Smartwings a služby ve svých letech i letech ČSA osekali na úroveň nízkonákladových aerolinek. Nutno dodat, že ceny letenek neklesly. Podle řady odborníků tak dnes Smartwings tvoří jakýsi podivný mix mezi nízkonákladovkou a standardní aerolinkou. Z obou pólů si ale bere to nejhorší, tedy špatný servis a vysoké ceny.
Pověst Smartwings, respektive ČSA je v současné době opravdu nevalná. V roce 2016 je dokonce renomovaná konzultantská společnost Skytrax zařadila mezi dvacítku nejhorších aerolinek na světě. Společnost jí dělaly takové „značky“ jako Iran Air, Sudan Airways, Syrianair nebo Tajik Air. Vskutku jedinečná vizitka a ideální kandidát na záchranu.
Internet je doslova plný negativních recenzí na služby Smartwings. Nejde ani tak o tragický palubní servis, jako spíše neustálá zpoždění, která se v případě této letecké společnosti stala už normou. Pověstná je také šikana v oblasti přepravovaných zavazadel. Pokud je zavazadlo jen o kousek větší, než připouští norma, je nutné uhradit nemalý příplatek.
Uvolněné místo zaplní lepší
Opravdovou korunu zoufalství pak Smartwings nasadily v loňském roce. V loňském roce absolvoval stroj této společnosti let na trase z řeckého Samosu do Prahy pouze s jedním funkčním motorem. Cestou přitom minul několik letišť, na kterých měl podle předpisů z bezpečnostních důvodů přistát. Pilot navíc mezinárodním dispečerům tento defekt zamlčoval a prozradil ho až překvapené věži v Praze, kam skutečně doletěl. Vyšetřování pak ukázalo jednoznačné zavinění ze strany Smartwings, která to nicméně hodila na posádku. V kuloárech se mluvilo o nemístném tlaku vedení firmy na náklady, kdy se šetřilo úplně na všem a přistání mimo domovskou bázi by přišlo zbytečně draho. Kvůli tomu tak byly ohroženy životy 170 cestujících.
Z toho všeho plyne, že Smartwings není firmou, o jejíž záchranu by měl mít český daňový poplatník zájem. Ba právě naopak. Majitelé aerolinky hrozí pomalu tím, že v případě jejího krachu ztratí Češi kontakt s mnoha místy na světě. A kdo je pak bude vozit na dovolené?
V případě krachu Smartwings se stane pouze to, že firma poskytující nekvalitní služby bude nahrazena jinou nebo jinými, které se budou v konkurenci muset ohánět. Oproti tomu, co se nám snaží zástupci firmy nebo státu namluvit, totiž vybudování aerolinky není kdovíjak složité, obzvlášť po koronavirové krizi. Pokud to nevíte, tak aerolinky v drtivé většině nekupují letadla do svého držení, ale pronajímají si je od specializovaných leasingových společností. Ty teď drží několik tisíc letadel, pro něž hledají využití. Stejně tak se bez práce ocitl personál. Leasingovky budou své letouny poskytovat za výrazně nižší ceny, aby je vůbec udaly a také piloti a letušky budou mít zájem o práci. Pak už stačí jen vytvořit příslušnou administrativní základnu a začít prodávat letenky. Mnoho aerolinek vznikalo velmi živelně a na pročištěném trhu to bude platit dvojnásob. Výsledkem mohou být především služby za adekvátní ceny. Tedy to, co se Smartwings nikdy příliš nedařilo poskytovat.
