Proč ve stáří lidem ubíhá čas rychleji. Vědci to objasnili nečekaným důvodem

Krásné chvíle v životě utíkají jako voda, zatímco ty, kdy se nudíme nebo máme z něčeho strach, se nekonečně vlečou. Jak je to možné, když je čas jasně daná a snadno měřitelná veličina? Vše záleží na subjektivním vnímání – a to máme každý jiné.

Čas se vleče, čas plyne, čas utíká, čas pádí

Měřit čas uměli už lidé ve starověku, možná i v pravěku. Přesto o něm mluvíme jako o něčem, co se pohybuje a může mít různou rychlost. Slovesa spojená s časem, která jsme zmínili v podnadpise, o tom jasně vypovídají. Někdy jako by se čas vůbec nehýbal, jindy jako by zběsile utíkal. Povšimněte si i toho, že slovesa spojená s časem vždy popisují pohyb kupředu (jen různě rychlý).

Tohle všechno naznačuje, že přestože čas plyne stále stejně rychle, člověk to vnímá jinak.

Nekonečné těšení se na prázdniny nebo na Ježíška

Určitě si na to z dětství vzpomínáte také: jak jste se nemohli dočkat prázdnit nebo Vánoc. Půl roku, měsíc nebo dokonce jen týden byl nekonečně dlouhý čas, který jako by neměl nikdy uplynout. S tím, jak jste vyrůstali a stárli, se čas zrychloval. Místo abyste se nemohli dočkat Vánoc jste si najednou začali s hrůzou uvědomovat, že už jsou tu zase.

Mozek jako úložiště zážitků a vzpomínek

Když jsme děti, zapisují se nám do mozku všechny nové zážitky a zkušenosti. Proto zřejmě vnímáme čas pomaleji. Je toho tolik, co si musí mozek zapamatovat a zpracovat! Jenže jak získáváme životní zkušenosti, ukládá mozek stále menší množství podnětů. Tím se subjektivně vnímaný čas zrychluje – zkrátka máme pocit, že jsme toho prožili méně za stejný časový úsek.

Vzpomínkový paradox

Zajímavé je vnímání času z hlediska vzpomínek. Když totiž absolvujeme nějaký zážitky nabitý týden, pravděpodobně budeme mít pocit, že nám velmi rychle utekl. Jenže ze zpětného pohledu, ve chvíli, kdy se v mozku všechny vzpomínky utřídí, budeme ten samý týden vnímat jako napěchovaný událostmi a zapamatujeme si celou sérii vzpomínek, která nám později ukáže ten týden jako dlouhé časové období.

Zatímco běžných pracovních sedm dní, kdy se nestalo nic zajímavého, mozek uloží v podstatě jako jednu jedinou vzpomínku a pak na něj prostě zapomeneme, protože splyne s celou řadou dalších obyčejných týdnů.

Foto: Shutterstock, zdroj: Psychologytoday, Cambridge, qz

Nenechte si ujít

Kdo doma nedojí jídlo, bude muset zaplatit poplatek. Na Čechy se chystá drsná novinka

Tak dlouho se české domácnosti nedokázaly poučit, až jim bude muset být poručeno. Odborníci dlouhodobě upozorňují na to, že není únosné, aby lidé vyhazovali takové množství jídla, jako je to běžné v České republice. Pravdou je, že země dosáhla určitého stupně blahobytu, avšak lidé stále nejsou tak uvědomělí, aby změnili své nákupní chování. Kvanta jídla se vyhodí Řada expertů si přitom změnu slibovala od výrazného zdražení potravin v posledních dvou letech. Bylo to ostatně považováno za jedinou výhodu tohoto stavu. “Měla jsem za to, že když dnes pečivo stojí dvakrát tolik oproti tomu, jak nehorázně levně se prodávalo ještě před nedávnem, že to bude mít na plýtvání vliv. Ale ukazuje se, že se tak děje jen minimálně,” říká pro server Mix24.cz odbornice na plýtvání s potravinami Anežka Malá. “Češi pořád rádi nakupují ve velkém a potom jim to doma zbývá, takže to vyhazují.“ Chování tuzemských domácností se však nelíbí už ani Evropské unii, která tlačí na to, aby se do roku 2030 snížilo o třetinu. Ministerstvu životního prostředí, které má tuto agendu na starost, je však více než jasné, že bez sankcí takového závazku jednoduše nedosáhne. Podle odhadů ministerstva připadá na jednu osobu v České republice 40 až 60 kilogramů vyhozeného jídla za rok. Dle některých odhadů je to ale ještě podstatně více, mluví se dokonce o 90 kilogramech za rok, jak uvádí server iRozhlas.cz. A to je opravdu hodně. Kdo bude vyhazovat moc jídla, za svoz odpadu se jednoduše nedoplatí. Půjdou na to přes odpadky Zatímco třeba řetězce a restaurace se daří tlačit k omezení plýtvání, hlavní žábou na prameni jsou aktuálně právě domácnosti. A právě na ně se chystají sankce. “Už se nahlas mluví o tom, že lidé, kteří nebudou s trochou nadsázky dojídat jídlo, které si koupí, budou platit pokutu,” říká odbornice Anežka Malá. “Samozřejmě si lze těžko představit kontroly v domácnostech, ale bude to řešeno nepřímo skrz vyšší poplatek za svoz odpadu.“ Čtěte také: Obchody v Česku zruší účtenky. Češi se bouří, nebudete vědět, jestli vás nenatáhli Není to nic nevyzkoušeného. Tento model velmi úspěšně funguje i v zahraničí, a tak by se měl uplatnit i v České republice. Jde o to, že poplatek za svoz odpadu je variabilní a roste podle toho, kolik jídla daná domácnost vyhodí. Foto: Shutterstock, zdroje: Zachraň jídlo, Ministerstvo zemědělství, [...]

Nejhorší zima, jaká kdy v Česku byla. Teploty -42 °C. Takovou kosu Češi dlouho nezažili, říkají meteorologové

Je otázkou, jaká bude v celkovém součtu letošní zima. Jako příklad si můžeme vzít tu loňskou, která se rozjížděla velmi slibně, a to vydatnou sněhovou nadílkou na počátku prosince, která slibovala, že by mohly být bílé Vánoce, případně i skvělé podmínky pro lyžování, jenže nakonec z toho nic nebylo. Výsledkem byla jedna z nejhorších sezón, a to včetně zrušené Jizerské padesátky. Bylo to krušné Letos se to rozjíždí poměrně podobně, kdy na přelomu listopadu a prosince přišly sněhové srážky i teploty pod bodem mrazu. Podle meteorologů se však má opět oteplit, přičemž celý prosinec potom bude teplotně spíše průměrný, jakkoliv to stále nevylučuje, že by na Štědrý den mohl napadnout nějaký ten sníh. Abychom si ale mohli udělat lepší obrázek, je potřeba se podívat do historie, a to na tu vůbec nejhorší zimu, jaká v České republice panovala, a to z pohledu propadu teplot. Tehdy se psal 11. únor 1929, když v Litvínovicích u Českých Budějovic naměřili těžko uvěřitelných 42,2 stupňů Celsia, ale do mínusu, jak upozornil Český rozhlas. Právě únor býval dříve tím nejchladnějším měsícem v roce, takže to nebylo žádné velké překvapení. Dnes už to ale neplatí. Třeba loni v únoru už o sobě dávalo vědět jaro, což bývá v posledních letech standardem. Jak to bude letos na horách? Začátek zimy je velice slibný, napadlo hodně sněhu. Dnes nepředstavitelné Ovšem v roce 1929 to nebyl ojedinělý výkyv. Celá tato zima byla doslova legendární. Meteorologové z ČHMI ji označují za zimu celého století a používají přídomky jako “arktická”, čemuž se nelze divit. Padlo tehdy celých 62 ledových dní, což ale pro změnu není nic proti zimě na přelomu let 1829 a 1830, kdy bylo ledových dní dokonce 76. A co že je to ten ledový den? To je takový den, kdy teplota zůstává pod nulou celých 24 hodin. To už se dnes jen tak nevidí. Můžeme se však podívat i do bližší historie, kdy třeba v roce 1956 rovněž panoval arktický únor, kdy se teploty propadly k minus 35 °C. Potom o sobě ale tuhé zimy dávaly vědět stále více zřídkavě. Poslední opravdu pořádný mráz panoval v České republice v roce 1987, kdy se na některých místech dle údajů MeteoFora měly teploty propadnout pod minus čtyřicet stupňů. Čtěte také: Meteorologové řekli, kdy v Česku propukne největší zima. Tak to se podržte Na tom je skvěle vidět, jak se tuzemské klima mění. Dnes už jsou takové teploty nepředstavitelné a o tuhých mrazech mluvíme tehdy, když je třeba jen minus 10 stupňů Celsia. Foto: Shutterstock [...]

Největší zaměstnavatel v Česku oznámil radikální propouštění. Lidé už se bouří, poletí na dlažbu

Pravděpodobně vstupujeme do ekonomicky velmi obtížných časů, které nebudou trvat rok nebo dva, jak jsme byli zvyklí z minulosti, aby se opět nastartoval růst. Tentokrát to může být generační otázka a teď už se hraje jen o to, jak moc špatné to ve skutečnosti bude. Nedopadne to dobře Evropa si sama pod sebou podtrhla větev, a teď neví, jak to opravit. Ba právě naopak, všechno ještě více zhoršuje, tudíž celý projekt připomíná rychle jedoucí vlak proti zdi. Jeden z vagonů bohužel představuje také Českou republiku, které se náraz rovněž nevyhne. Ostatně, podle některých odborníků může být pro tuto zemi nebývale drsný. Například renomovaný Bloomberg přirovnal budoucí Česko k současnému Detroitu. Stačí se do tohoto města a jeho okolí, které kdysi prosperovaly, jet podívat, abyste zjistili, jak moc pochmurná je to vize. Jenže také velmi pravděpodobná. K tomuto přirovnání navíc došlo ještě předtím než společnost Volkswagen, která je zprostředkovaně skrz Škodu Auto největším zaměstnavatelem v Česku, oznámila výrazné zeštíhlení. Mají se zavírat továrny, a to včetně těch německých, a o práci by měly přijít desítky tisíc lidí. Zaměstnanci tam již vstoupili do výstražné stávky, jak informoval server DW. Když to navíc automobilka oznámila pro samotné Německo, které je její domovskou zemí a kde má opravdu silné vazby na odbory i samosprávy, jak pak dopadnou výrobní zařízení v ostatních zemích, jako je právě Česká republika. Vždyť už i tuzemští odboráři si stěžovali, že jim mateřská společnost odebrala výrobu některých modelů. Výroba automobilů je v ohrožení také v České republice. Je na ní závislých spousta zaměstnanců. Brzy to propukne “Je tu opravdu ponurá atmosféra. Všichni vidí, kam to s českým automobilovým průmyslem spěje, a i když se teď prodává docela dobře, všechno se může velmi rychle rozpadnout,” řekl pro server Mix24.cz jeden ze zaměstnanců mladoboleslavské Škodovky, který si nepřál být jmenován. Čtěte také: Tvrdá rána pro Čechy. Návrat povinné práce. Válet se a pobírat za to peníze už nebude možné Ostatně, zaměstnanci v podobě odborů ve Škodovce varovali už několikrát. Obavy z propouštění a nakonec i omezování výroby či uzavírání továren jsou zde značné. Situace zatím ze všeho nejvíce připomíná klid před bouří. Ale jakmile tato začne, jen tak neutichne. Foto: Shutterstock [...]