Když se Rusko v roce 2009 nepohodlo s Ukrajinou o ceně zemního plynu, pocítila to i Česká republika. Rusové jednoduše přestali plyn do potrubí dodávat všem, protože jinak by si ho Ukrajina, přes jejíž území plynovod prochází, mohla odčerpávat. Několik týdnů trvalo, než plyn začal opět proudit.
Dnes už přitom Česká republika na tomto plynovodu není tak závislá. Více než 90 % své spotřeby čerpá ze severu, tedy přes Německo. O poznání více však využívá ropovod Družba, který prochází rovněž přes Ukrajinu, ale také Bělorusko a Slovensko.
Někteří experti vyslovili obavy, že by Rusko mohlo znovu ropné kohouty zavřít. V důsledku české reakce na výbuch muničních skladů ve Vrběticích, za nímž stály ruské tajné služby, totiž Rusko pohrozilo asymetrickou reakcí. To znamená, že může zareagovat jakýmkoliv způsobem. Třeba přiškrtit dodávky ropy.
Nejde přitom jen o vyhrocené česko-ruské vztahy. Stále větší obavy panují ze shromažďování ruských ozbrojených sil na hranicích s Ukrajinou, kde se dost možná schyluje k většímu ozbrojenému konfliktu. V takovém případě je ještě pravděpodobnější, že by Rusko k zastavení dodávek ropy Ukrajině a tím i ostatním zemím v řetězci sáhlo.
Ani to bylo ale Českou republiku fatálně neohrozilo. Právě v těchto dnech se ukazuje, jak klíčová byla stavba ropovodu známého jako IKL. Potrubí vede z bavorského Ingolstadtu, kde se napojuje na Transalpinský ropovod TAL, jenž se táhne z italského Terstu, kam mohou připlouvat ropné tankery.
Už dnes do České republiky z Ingolstadtu proudí přibližně polovina celkové spotřeby ropy na našem území. Jde především o kvalitnější ropu, než tu vysoce sirnatou, jež k nám putuje Družbou. Tuto ropu zpracovává rafinerie v Kralupech.
“Vybudování IKL byl jednoznačně velký úspěch. Jednak jako diverzifikace zdroje ropy z bezpečnostního hlediska, ale z ropovodu stal i běžný nástroj pro komerční byznys,” uvedl pro Lidové noviny energetický analytik Jiří Gavor. Stavbu ropovodu přitom zahájila první vláda Václava Klause. “Tehdy byla politická situace taková, že všichni chápali, na bavorské, německé spolkové i české straně, význam takové alternativní trasy ropovodu,” popsal tehdejší ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý, který byl hlavním zastáncem stavby ropovodu.
Kontrakty na ropu bývají dlouhodobé, a proto by nebylo bez komplikací navýšit dodávky z Ingolstadtu na sto procent české spotřeby, obzvlášť pokud by Rusko od svých zdrojů odřízlo i další evropské země. V případě krize by ale bylo možné jednání urychlit a především zajistit, že České republice ropa nedojde.
Odborníci však poukazují na skutečnost, že takovému scénáři se Rusko bude chtít za každou cenu vyhnout. Ropa je totiž jeho nejvýznamnějším vývozním artiklem. Kromě toho, že by zastavením dodávek přišlo o reputaci spolehlivého obchodního partnera, jeho uvolněné místo by postupně zaujali další dodavatelé a obnovení dodávek na původní úroveň by bylo téměř vyloučené.
Je tedy pravděpodobnější, že Rusko bude jemu neposlušné státy trestat způsobem, který by ho tolik nebolel. Čtěte více: Rusko zvažuje zákaz prodeje českého piva. Má to ale háček, který nedomysleli
Foto: Shutterstock